Na jatkách v Dolním Sasku podnikají třeskutě chytrou věc. Každému zemědělci, který přiveze prase s ocáskem, vyplatí extra 16 euro za kus. Proč? Protože z takových prasat jsou párky, kotletky (a všechno ostatní) jedna báseň.

O pašíka, který má ještě na konci života ocásek, bylo zjevně dobře postaráno, vesele se volně promenoval, požíral šťastně, navíc stimulován příjemným prostředím, které ke svému štěstí potřebuje. Prase je totiž zvíře zvědavé a zvídavé, v přírodě většinu dne reje, vrtá se v zemi a pobíhá. Naopak prase stísněné, v malém kotci zavřené, se zoufale nudí, do krve pak ohryzává ocásek svůj nebo sousedův.

 Pašíky zbytečně týrají tím, že jim jejich zakroucenou oháňku brzy nemilosrdně ufiknou. Každý, kdo se do problematiky chovu prasat ponoří, přijde na to, že chybějící oháňky jsou jenom projevem žalostného stavu, v kterém zvířata přibývají na váze.

Osekávání oháněk je podle zemědělských zákonů  teoreticky zakázané, ale zemědělci často zákony obcházejí. Pašíky zbytečně týrají tím, že jim jejich zakroucenou oháňku brzy nemilosrdně ufiknou. Prostě aby se nepoznalo, jak si prasata žijí. Každý, kdo se do problematiky chovu prasat ponoří, ale přijde na to, že chybějící oháňky jsou jenom projevem žalostného stavu, ve kterém pašíci tloustnou.

Související…

Farmář-vegetarián: Vzdal se milionu, aby zachránil stádo krav
Vojtěch Žák

Naopak chovatel, který se o pašíka stará (postaru) dobře a umožňuje mu výběh, problémy s okusováním vůbec nezná. A maso z takového prasete je pak předmětem zamilovaných básníků: „…zhltla párek s křenem, pospíchala na Carmen… “Ale jaký párek!

Vepřové a brexit

Čtenář P. G Wodehouse má dobrou představu, jak se propracovat ke kýžené kvalitě anglické slaniny. Jeho líný, roztržitý, letargický hrdina Lord Emsworth chápe, co prase potřebuje: lásku, volnost a hojnost. Se svou milovanou prasnicí Císařovnou proto tráví každou volnou chvilku.

Angličané teď plánují, že až přestanou přisypávat do pokladničky EU, začnou jako v Dolním Sasku platit zemědělcům, aby se lépe o prasata starali. Peter Stevenson z původně anglické (a dnes světové) organizace Compassion In World Farming říká: „Odměňovat farmáře za zachování ocásků je dobrý způsob, jak využít postbrexitových dotací. Protože je to známka toho, že chovatel dělá věci dobře: poskytuje dobrou výživu, dopřává jim čerstvý vzduch, potřebný prostor, podestýlku a stimulující výběh.“ A pak že je ten brexit k ničemu. Jen tak bude slanina jedna báseň!

foto: Shutterstock