Nápis „bez cukru“ na obalu zní skoro, jako bychom si mohli koupit 10 balení a bezmezně se přecpávat. Je to samozřejmě daleko složitější a rozhodně ne takto. Vědci z Washingtonovy univerzity v St. Louis popsali překvapivou cestu, kterou se náhradní sladidlo sorbitol může dostat do metabolismu jater. V pokusech na zebřičkách přitom záleželo na tom, jaké bakterie ryby měly ve střevech. Žvýkačka bez cukru sice samozřejmě nezpůsobí nemoc jater, ovšem označení „bez cukru“ není totéž co „bez metabolických účinků“.
Co se skrývá pod označením E420
Sorbitol neboli E420 patří mezi cukerné alkoholy, odborně polyoly. Používá se jako sladidlo například ve žvýkačkách, bonbonech či některých potravinách se sníženým obsahem cukru, přirozeně se vyskytuje také v ovoci. Není to intenzivní sladidlo jako aspartam nebo sukralóza. Zajímavé jsou ale další látky, na které se sorbitol může v těle přeměňovat.
Označení „bez cukru“ není totéž co „bez metabolických účinků“.
Studie publikovaná v časopise Science Signaling sledovala metabolismus dospělých zebřiček. Když výzkumníci narušili jejich střevní mikrobiotu antimikrobiálními látkami, začal se v játrech ryb hromadit tuk, přestože dostávaly běžnou potravu. Podrobnější analýza ukázala, že střevní buňky dokážou přeměnit část glukózy na sorbitol. Za obvyklých okolností ho některé střevní bakterie rozkládají. Při jejich úbytku však sorbitol putoval dál do jater.
Když střevní bakterie přestanou zachytávat sorbitol
V játrech se sorbitol zapojil do metabolické dráhy vedoucí přes fruktóza-1-fosfát. Výzkumníci zaznamenali zvýšené ukládání glykogenu i tuku. Když tvorbu sorbitolu zablokovali, změnám v játrech dokázali zabránit. Podobně působilo opětovné osídlení střev ryb bakteriemi rodu Aeromonas, které sorbitol rozkládají. A naopak vysoké dávky sorbitolu podané zvenčí dokázaly nežádoucí jaterní změny napodobit.
Pokud někdo nahrazuje velké množství sladkostí dalšími, jen označenými „bez cukru“, nemusí tím automaticky vyřešit svůj jídelníček.
To je podstatný rozdíl oproti jednoduchému příběhu o „škodlivém sladidle“. Výsledky ukazují souhru množství sorbitolu, jeho vlastní produkce ve střevě a schopnosti konkrétních bakterií jej zpracovat. Vědci tím popsali možný mechanismus vzniku jaterní steatózy, tedy hromadění tuku v játrech. Samotný mechanismus ale ještě neříká, jak velké je riziko pro člověka, který si občas koupí sladkost bez cukru.
Máme teď vyhodit žvýkačky?
Ne. Střevní mikrobiom zebřiček není stejný jako ten lidský. A už vůbec z výsledků neplyne, že by pomohlo nasadit si libovolná probiotika: ochranný účinek konkrétních bakterií byl prokázán v experimentu na rybách. Neznáme ani hranici příjmu, při níž by se popsaný mechanismus mohl klinicky projevit u člověka.
Je také užitečné rozlišovat přidaný sorbitol v koncentrovaných dávkách od menšího množství v běžném ovoci. Ovoce přináší vodu, vlákninu a další složky potravy; nedává smysl kvůli této studii vyřazovat například hrušky. U cukerných alkoholů už dlouho víme o jiném, daleko rychlejším efektu: při vyšším příjmu mohou některým lidem způsobovat nadýmání nebo průjem. To už ovšem s onemocněním jater nemá nic společného.
Praktický závěr je poměrně prozaický: pokud někdo nahrazuje velké množství sladkostí dalšími, jen označenými „bez cukru“, nemusí tím automaticky vyřešit svůj jídelníček. Sorbitol není zakázaná látka ani nezpůsobuje jaterní choroby. Studie ale připomíná, že mezi soustem a játry stojí celý metabolický svět včetně bakterií, které žádný údaj na obalu nedokáže úplně popsat.
