Jsou skutečně nebezpečné, nebo jsme jen naletěly dalšímu strašení chemií? Pravda je překvapivější než reklamní sliby na našich kelímcích.
Nedávno jsem se při pohledu do koupelnové skříňky zamyslela, kolik peněz jsem ochotná utratit za to, abych vypadala, jako bych právě strávila víkend v lázních. Přitom jsem ve skutečnosti spala šest hodin, ráno hledala klíče a obličej mám po probuzení podobný zmuchlanému povlečení.
Moje poličky v koupelně vypadají podobně jako u většiny mých kamarádek: jsou nabité k prasknutí, a to se snažím je pravidelně třídit. Na poličce stojí sérum proti vráskám, krém na hydrataci, další na sjednocení tónu pleti a jeden přípravek, u kterého už ani nevím, proč jsem ho koupila. Zřejmě proto, že sliboval něco s kolagenem. A pak jsem narazila na číslo 168.
Tolik různých chemických ingrediencí si podle kdysi hojně citovaného amerického průzkumu průměrná žena denně nanášela prostřednictvím kosmetických přípravků na tělo. Najednou mi moje koupelna začala připomínat spíš menší chemickou laboratoř. Jen laboratorní pracovníci obvykle vědí, co mají ve zkumavkách.
Sto šedesát osm látek ještě před snídaní. Kdo to vůbec spočítal?
To číslo není vymyšlené. Pochází z průzkumu americké neziskové organizace Environmental Working Group, která v roce 2004 zkoumala používání kosmetiky a osobních hygienických přípravků u více než 2300 respondentů.
Podle tehdejších výsledků používala průměrná Američanka denně dvanáct výrobků obsahujících dohromady 168 různých ingrediencí. Muži si vystačili přibližně s šesti výrobky a 85 látkami.
Upřímně řečeno, když se rozhlédnu po své koupelně, nepřipadá mi dvanáct výrobků nijak přehnaných. Šampon, kondicionér, sprchový gel, deodorant, krém, make-up, řasenka, odličovač, zubní pasta. A to jsem ještě nezačala řešit vlasy, a tam toho tedy řeším opravdu hodně, i když odmyslím pravidelné návštěvy kadeřnice.
Pozor na dvacet let stará data
Jenže než všechny kelímky vyhodíme z okna, je dobré vědět jednu podstatnou věc. Výzkumníci počítali ingredience obsažené v používaných produktech. Neměřili, kolik z nich skutečně proniklo pokožkou do krevního oběhu. To je zásadní rozdíl. Navíc jde o více než dvacet let stará americká data. V roce 2023 EWG zveřejnila nové výsledky, podle nichž ženy používaly v průměru třináct kosmetických a hygienických výrobků denně, ovšem s odhadovanými 114 různými ingrediencemi.
Používaných přípravků tedy přibylo, zatímco odhadovaný počet různých složek klesl. A ani tento údaj nelze automaticky přenést na české ženy.
Chemie je všude. Dokonce i v té zatracené okurce
Když někdo řekne, že si denně nanášíme na tělo přes sto chemikálií, zní to dramaticky. Skoro jako bychom místo hydratačního krému používaly přípravek na čištění odpadů. Jenže chemická látka není synonymem jedu. Chemické látky tvoří vodu, vzduch, naše vlastní tělo i obyčejnou okurku. Ta obsahuje mimo jiné vodu, cukry, minerální látky a spoustu dalších sloučenin, jejichž názvy by vypadaly na etiketě kosmetiky dost podezřele.
O bezpečnosti rozhoduje konkrétní látka, její množství, způsob použití a míra vystavení. Některé ingredience se pokožkou vstřebávají, jiné zůstávají převážně na povrchu. A něco může být při běžném používání bezpečné, ale v jiné koncentraci už problematické.
V Evropě navíc kosmetika podléhá pravidlům, která výrobce zavazují k posouzení bezpečnosti před uvedením výrobku na trh. Podrobnosti vysvětluje Evropská komise. To samozřejmě neznamená, že žádný kosmetický přípravek nemůže způsobit zdravotní problém. Jen bychom měli být opatrní s představou, že všechno syntetické škodí a všechno přírodní nás zachrání. Koneckonců i jedovaté muchomůrky jsou stoprocentně přírodní. A nikdo rozumný si je nedává na obličej.
Když krém slibuje víc než volební program
Skutečné potíže mohou některé kosmetické složky způsobovat například lidem s citlivou nebo alergickou pokožkou. Typickým příkladem jsou parfemační látky. Podle Americké akademie dermatologie patří vůně mezi časté příčiny alergické kontaktní dermatitidy. Výsledkem může být svědění, zarudnutí, vyrážka nebo otok.
A právě tady začíná paradox kosmetického průmyslu. Koupíme si krém, protože chceme krásnější pleť, ale někdy ji zatížíme tolika přípravky, že už netušíme, který jí vlastně vadí.
K tomu připočtěme marketing. Jeden výrobek slibuje omlazení, druhý zářivost, třetí obnovu kožní bariéry. Čtvrtý nám má dodat sebevědomí, pátý přirozenou krásu. Člověk by skoro očekával, že po aplikaci celé sestavy přijde povýšení v práci a vyřeší se mu vztah s matkou. Ve skutečnosti ale pleť nepotřebuje každý měsíc nový revoluční objev a dražší krém nemusí být automaticky účinnější nebo šetrnější než ten obyčejný.
Přírodní kosmetika není automatická vstupenka do ráje
Samostatnou kapitolou je posedlost slovem přírodní. Jakmile na obalu vidíme zelený lístek, kapku rosy nebo obrázek levandulového pole, máme pocit, že jsme pro své zdraví právě udělaly něco záslužného. Jenže také rostlinné extrakty a éterické oleje mohou vyvolat podráždění či alergickou reakci. Přírodní původ sám o sobě bezpečnost nezaručuje.
Rozumnější než dělit kosmetiku na hodnou přírodní a zlou chemickou je sledovat, co konkrétně obsahuje, jak působí na naši pleť a zda ji skutečně potřebujeme.
Dermatologové například doporučují nové přípravky nejprve vyzkoušet na malé ploše kůže, zvlášť pokud máme citlivou pokožku nebo sklony k alergiím. Při opakovaných reakcích pak může pomoci dermatologické vyšetření. To je sice méně vzrušující než koupit sérum za dva tisíce korun, ale pravděpodobně užitečnější.
Možná nepotřebujeme další sérum, ale větší odstup od reklamy
Po přečtení výzkumů jsem se znovu podívala na svou koupelnovou poličku. A uvědomila si, že největší problém možná není počet ingrediencí, ale počet věcí, o kterých jsem uvěřila, že se bez nich neobejdu.
Nepřestanu používat kosmetiku. Nemám v úmyslu zahodit deodorant, přestat si mýt vlasy ani předstírat, že mě nezajímají vrásky. Ale možná už nepotřebuji další zázračnou lahvičku, která mi slibuje mladší obličej během sedmi nocí.
Pleť má své biologické potřeby. A kosmetický průmysl má potřebu prodávat. Někde mezi tím se musíme rozhodnout, čemu dáme přednost. Číslo 168 je zajímavé, ale samo o sobě nedokazuje, že si každé ráno ubližujeme. Mnohem důležitější je vědět, jaké látky používáme, v jakém množství a zda nám skutečně prospívají.
Až příště uvidím reklamu na revoluční krém, který dokáže zastavit čas, pravděpodobně si ho pořád budu chtít koupit. Jen si možná nejdřív položím otázku, zda moje pleť potřebuje další účinnou látku, nebo jestli moje hlava zase jen naletěla na pěkný obal.
Protože vrásky jsou přirozenou součástí života. Ale dobrovolně si každý měsíc nechat vyprázdnit peněženku kvůli slibu věčného mládí? To už je skoro kosmetická diagnóza.
