Sáhne vám večer na stehno, když spolu sedíte u televize. Přitáhne si vás k sobě v posteli nebo vás obejme zezadu, zatímco připravujete večeři. A vy už možná automaticky čekáte, že zase bude chtít sex. Jste unavená, máte za sebou náročný den a na další požadavky nemáte náladu. Tak jeho ruku odstrčíte.
Jenže on třeba vůbec nemyslel na sex. Třeba chtěl jen na chvíli cítit, že je vám příjemné mít ho blízko. Že se ho sama chcete dotýkat. Že pro vás není pouze manželem, otcem vašich dětí, živitelem nebo člověkem, který má doma všechno zařídit. Třeba je to něco, co už dlouho nezažil.
O sex si řekne. O objetí se stydí
Mnoho mužů vyrůstalo s představou, že správný chlap musí být silný, samostatný a emocionálně odolný. Má řešit problémy, ne o nich donekonečna mluvit. Má být oporou, ne tím, kdo ji potřebuje. Muž má potlačovat smutek, nejistotu i potřebu útěchy, protože takové přiznání vnímá jako slabost. A zatímco o sex si dokáže říct poměrně otevřeně, věta „Potřeboval bych, abys mě objala“ mu může připadat tak, že ponižuje sebe sama.
Pro některé muže se proto fyzická intimita stává jedním z mála způsobů, jak přijímat emocionální podporu, aniž by museli vysvětlovat, co se v nich odehrává. Obyčejné pohlazení po zádech, ruka položená na rameni nebo dlouhé objetí mohou znamenat mnohem víc než předehru. Každý občas potřebuje ujistit, že člověk nemusí neustále něco dokazovat, aby si zasloužil lásku.
Co se stane, když ho odmítáte příliš často
V dlouhodobém vztahu může vzniknout nenápadný, ale nepříjemný mechanismus. Muž vyhledává fyzický kontakt, protože mu chybí blízkost. Žena jeho doteky interpretuje jako sexuální iniciativu, na kterou právě nemá chuť. Odmítne ho, protože nechce vytvářet falešná očekávání. On ovšem nemusí vnímat, že s ním partnerka nechce spát, ale že s ním nechce vůbec nic mít. Pokud se podobné situace opakují, může se postupně přestat přibližovat. Nikdo nechce zažít dvakrát pocit, že je nežádoucí. A tady může nastat paradox. Žena si časem začne stěžovat, že už ji muž neobjímá, nehladí a neprojevuje jí náklonnost. Jenže on si mezitím mohl zvyknout, že jeho doteky nejsou vítané.
Dotek není jen příjemným doplňkem partnerského života. Ve většině případů představuje důležitou součást psychické pohody.
Samozřejmě existuje i druhá strana. Pokud muž každé objetí opakovaně mění v pokus o sex, partnerka se může začít vyhýbat fyzickému kontaktu právě proto, že se při něm necítí svobodně. V takovém případě není řešením, aby se nechala objímat proti své vůli. Oba potřebují znovu objevit doteky, které nic dalšího nevyžadují.
Vědci potvrzují, že objetí dokáže ovlivnit stres i psychiku
Příjemný fyzický kontakt má měřitelné účinky na lidské tělo a psychiku. Rozsáhlá práce publikovaná v časopise Nature Human Behaviour analyzovala 137 studií s téměř 13 tisíci účastníky. Ukázala, že intervence založené na doteku mohou pomáhat zmírňovat úzkost, depresivní příznaky i bolest.
Svou roli může hrát také oxytocin, hormon zapojený do vytváření sociálních vazeb. Představa, že každé objetí automaticky vyvolá hormonální záplavu a okamžitě odstraní stres, je ovšem přehnaná. Reakce závisí na okolnostech, vztahu mezi lidmi i na tom, zda je dotek vítaný. A nejde výhradně o mužskou potřebu. Výzkumy ukazují přínosy příjemného fyzického kontaktu u obou pohlaví. Rozdíly mezi jednotlivými lidmi mohou být důležitější než jednoduché dělení na muže a ženy.
Sex funguje, ale pořád něco chybí
Jedním z největších partnerských omylů je představa, že pravidelný sexuální život automaticky znamená dostatek fyzické blízkosti. Sex a něha mají sice hodně společného, ale nejsou jedno a to samé. Muž může být sexuálně spokojený, a přesto postrádat okamžiky, kdy ho partnerka sama obejme, pohladí nebo se k němu přitulí bez jakéhokoliv dalšího očekávání.
Zajímavé poznatky přinesla dlouhodobá studie 953 starších párů. Častější nesexuální fyzická náklonnost souvisela s příznivějším vývojem partnerské spokojenosti, životní spokojenosti a duševního zdraví během následujících pěti let, a to i po zohlednění sexuální aktivity.
Pro manželství trvající dvacet nebo třicet let je to podstatné zjištění. Láskyplné doteky mohou mít svou vlastní hodnotu nezávisle na tom, jak často spolu partneři spí. V dlouhodobých vztazích se někdy stává, že lidé přestanou fyzickou náklonnost aktivně projevovat. Neztratili lásku, jen si na společnou přítomnost zvykli tak, že přestali považovat obyčejné pohlazení za důležité.
Kdy jste svého muže naposledy objala jako první?
Zkuste si vybavit poslední týden. Kolikrát jste svého partnera sama od sebe pohladila, objala nebo políbila, aniž byste od něj něco potřebovala? A kolikrát jste fyzický kontakt iniciovala vy, nikoliv on?
Když muž přestane vyhledávat vaši blízkost, nemusí to znamenat, že už ji nepotřebuje. Třeba už je jen přesvědčený o tom, že o ni nemá smysl prosit.
Pro některé muže může být právě spontánní náklonnost partnerky mimořádně důležitá. Pokud jsou zvyklí, že musí o fyzickou blízkost vždy usilovat sami, mohou postupně získat pocit, že jsou sice tolerovaní, ale nikoliv skutečně žádoucí. Muž, který celý život spojuje vlastní hodnotu s výkonem, prací a schopností postarat se o ostatní, může v obyčejném objetí zažít něco, co mu žádné pracovní uznání nenahradí. Přijetí, za které nemusí nic nabídnout. I muž může ve vztahu trpět nedostatkem náklonnosti, aniž by o tom dokázal otevřeně mluvit. A jeho mlčení nemusí znamenat, že nic nepotřebuje.
Až vás přestane objímat, možná už bude pozdě
Zkuste dnes večer udělat něco, co už dlouho ne. Přijďte ke svému muži, obejměte ho a chvíli ho nepouštějte. Jen tak. Neptejte se, co zase provedl nebo proč se tváří tak otráveně. Uvidíte, jak moc mu to chybělo. Třeba zjistíte, že muž, který celý den působí, jako by nikoho nepotřeboval, se k vám přitiskne jako někdo, kdo už dlouho čekal, až ho konečně vezmete do náruče.
A možná se nestane vůbec nic. Protože ne každý muž touží po stejných projevech náklonnosti a některé vztahy mají mnohem hlubší problémy než nedostatek objetí. Zapamatujte si ale jedno: když muž přestane vyhledávat vaši blízkost, nemusí to znamenat, že už ji nepotřebuje. Třeba už je jen přesvědčený o tom, že o ni nemá smysl prosit. A nejhorší na tom je, že si můžete myslet, jak máte doma konečně klid. Zatímco on už se pomalu učí žít bez vás.
