Mobil dnes slouží ke komunikaci, zábavě i práci a stal se běžnou součástí každodenního života. Často nám ale zabírá víc času, než bychom chtěli. A všímají si toho i děti. Například v průzkumu UNICEF Mladé hlasy 2026 uvedlo 63 % dětí ve věku 9 až 17 let, že na internetu tráví více času, než by chtěly. V USA podle průzkumu Pew Research Center stejný pocit ohledně času stráveného na sociálních sítích vyjádřilo 45 % oslovených teenagerů. Ještě v roce 2023 to bylo 27 %.
Chtějí méně scrollovat. Jenže přestat není snadné
Vztah k telefonům a času trávenému na sociálních sítích se tak u části teenagerů mění. Přibývá těch, kteří se snaží jejich používání omezit. Zatímco v roce 2023 se podle amerického průzkumu o omezení používání smartphonu snažilo 36 % teenagerů, v roce 2024 to bylo už 44 %. Jiné studie popisují i konkrétní způsoby, jakými se mladí lidé snaží své digitální návyky měnit. Může jít například o vypínání notifikací nebo odkládání telefonu před spaním.
Samotné uvědomění ale nemusí stačit. „Spousta dětí ví, že v nich online prostředí může vyvolávat nepříjemné pocity, ale neumí z toho samy vystoupit. Vědí, že jim nedělá dobře být půl dne na sociálních sítích a že to může zhoršovat jejich schopnost navazovat vztahy v reálném světě. Strašně často to ale dělají proto, že to jinak dělat neumějí,“ řekla pro Flowee Andrea Včeláková z Národního ústavu duševního zdraví, která se věnuje duševnímu zdraví dětí a adolescentů.
Děti, které vyrůstají v náročnějších podmínkách nebo v sociálně znevýhodněném prostředí, navíc nemusí mít stejné možnosti, jak své návyky měnit. „Myslím si, že i u tohoto trendu bude platit to, že děti, které mají v životě rizikovější podhoubí, to budou mít obtížnější a budou potřebovat dospělého, který je podpoří a pomůže jim vytvořit dobrou strategii, jak se z digitálního světa stahovat,“ dodala Včeláková.
Nakolik se ale skutečně jedná o širší trend mezi českými dospívajícími, zatím není jisté. Včeláková podobné snahy pozoruje hlavně u mladých dospělých, u mladších dětí se setkává spíše s jednotlivými případy.
„Někteří dospívající sami dobře reflektují, jak na ně používání technologií působí – pokud si tedy sami všimnou, že je pro ně spíše negativní, mohou ho sami regulovat. Pomáhají tomu i různé trendy, na které mohou narazit například na sociálních sítích,“ doplňuje pro Flowee docentka Lenka Dědková z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity.
Scrollují, i když je to nebaví. A spánek trpí
Jak ale poznat, že už používání telefonu a sociálních sítí začíná být problém? Varovných signálů je několik. A zdaleka nejde jen o počet hodin strávených před obrazovkou.
„Rozhodně sem patří to, že odkládám dobu, kdy si jdu lehnout, protože si beru telefon do postele. Mohu koukat na nekonečný feed videí, která mě vlastně ani nezajímají. Mohu si také všímat, že mimoděk telefon kontroluji a znovu a znovu otevírám sociální sítě, které jsem viděla před chvílí. Můžu si všimnout, že jsem podrážděná, když telefon nemám, protože ho využívám jako způsob regulace napětí. U dětí platí v zásadě totéž, jen tyto signály pozorujeme zvenčí,“ vypočítává Včeláková.
Rodiče by si měli všímat také změn v chování. Dítě může přestat dělat věci, které ho dříve bavily, nebo se mu může zhoršit prospěch. Ani tehdy ale není namístě automaticky označit za viníka mobil.
„V tu chvíli by měl rodič zpozornět a i odborná pomoc může být na místě. I když dítě zároveň tráví na mobilu více času, nemusí být mobil příčinou potíží. Například šikanované dítě může trávit čas na mobilu, protože mu v offline životě chybějí kamarádi a na internetu hledá alespoň nějakou oporu. Řešením proto nemusí být ani omezení používání mobilu,“ zdůrazňuje Dědková.
Telefon totiž pro děti není jen prostředkem bezmyšlenkovitého scrollování. Sociální sítě využívají také jako důležitou spojnici se světem a přáteli. V průzkumu Pew Research Center uvedlo 74 % amerických teenagerů, že se díky sociálním sítím cítí více propojeni se svými přáteli. O to těžší může být jejich používání omezit, aniž by se dítě zároveň vzdalo kontaktu s vrstevníky.
Jak dítěti pomoci, když ani já nedokážu odložit mobil?
Jak tedy dítě vést ke zdravému používání digitálních technologií? Zvlášť když i dospělí mají problém telefon odložit. Někdy kvůli práci, jindy proto, že sami bezmyšlenkovitě scrollují na sociálních sítích.
„Velmi hrubě se dají odlišit dva hlavní postupy – jeden, který (bezpečné) používání spíše podporuje (aktivní mediace), a druhý, který ho spíše omezuje (restriktivní mediace),“ uvádí Dědková.
Aktivní mediace zahrnuje vysvětlování bezpečného používání technologií a možných rizik. Restriktivní mediace naopak spočívá v nastavování limitů, zákazů a časových omezení. Oba přístupy mají své místo, samotné zákazy ale podle odbornice nestačí.
„S restrikcemi je tedy třeba nakládat s rozvahou. Základní limity mají určitě svůj smysl, ale měly by se (zvláště v dospívání) nastavovat společně s dítětem a rodiče by ve své digitální výchově neměli spoléhat jen na ně,“ míní Dědková.
Včeláková doporučuje nastavit v rodině společná pravidla, například odkládat telefony při jídle nebo před spaním. Pokud děti pravidla poruší, měla by být reakce rodičů předvídatelná a předem domluvená. Dítě tak nebude čelit nahodilým trestům, kterým nerozumí.
Rodiče by se také podle Včelákové měli zajímat o to, co děti na internetu baví. Místo odmítavého „Jo, to jsou zase ti tvoji influenceři“ je lepší zeptat se, proč dítě daného člověka sleduje a co ho na jeho obsahu zajímá.
A co rodiče, kteří mají sami problém telefon odložit a dodržovat pravidla? Právě u nich může změna začít.
„Ideální je být transparentní směrem k dítěti. Nahlas komentovat, proč si zrovna berete telefon do ruky – teď musím odpovědět na pracovní e-mail, pak ho zase odložím. Při tom povídání se můžete sami přistihnout, že místo trávení času s dítětem jen koukáte na Instagram, a telefon třeba odložíte,“ uzavírá Včeláková.
