Pátek Karla Křivana: Konečně dobrá zpráva. I když tedy jen z Marsu

Cítíme tu nervozitu a podrážděnost v lidech i v sobě. Chybí nám dobré zprávy. Jedna taková přišla ve čtvrtek. Stala se miliony kilometrů daleko. Vozítko Perseverance, tedy Vytrvalost, o velikosti SUV přistálo na Marsu. Na povrch planety usedlo v kráteru Jezero. Pojmenován byl tak proto, že před miliardami let tam prý byla voda.

Denně čteme o konci našeho světa. Moudří i mluvící hlavy přirovnávají situaci zvlášť na Západě ke konci Římské říše či starého Egypta. Prý jsme zlenivěli. Nevíme roupama, co dělat, řekli by štamgasti v hospodě U Holanů, kdyby tam mohli. Morálka upadá, mládež si vyskakuje, hrozí nám marxismus či fašismus, záleží na politické orientaci řečníků.

Mars na Instagramu

Demokracie nefungují, strojově přesné asijské systémy dobývají svět. Nedivíme se husitským kněžím, kteří očekávali konec světa již před šesti sty lety. Nějak se nám to podařilo doklepat až do jednadvacátého století, ale je to marné, na víc nemáme.

Kamarád mi řekl, že lidé patří na Zemi. Měl na mysli, že před zdejšími problémy nikam neutečeme. Ale to, co přistálo ve čtvrtek na Marsu, je řešením našich problémů zde doma.

A pak uprostřed všeho toho údajného morálního marastu a zmaru, v době celosvětové zdravotní krize vyšlou lidé stovky milionů kilometrů do vesmíru cosi, co tam přistane a ihned začne vysílat ze své cesty obrázky. Jak jinak. I cesta na Mars musí být dnes na Instagramu, to dřív by to dělali nějak kulturněji, že?

Civilizace ještě existuje

Pro člověka, jako jsem já, který netuší, jak funguje televize nebo mobil, a je nervózní, když leze do letadla a s obavami si prohlíží tu tenkou stěnu, která dělí ten dopravní prostředek od okolního světa, pro takového člověka je nepochopitelné, jak může něco vyrazit do vesmíru, nesrazit se tam s nějakým bludným kamenem či kometou a planetami, které kolují kolem jiných planet, nespadnout do černé díry, zůstat v našem čase a prostoru pod dohledem lidí dole na zemi, neztratit se v jiné dimenzi, která tam někde je, v prostorách, kde možná neplatí nic z toho, co jsme se učili, v mém případě měli učit, ve škole a v pohodě přistát na místě, které mu vybrali konstruktéři nebo jak se dnes říká lidem, kteří to celé vymýšlejí a organizují. To vozítko na Marsu bude vykonávat sběr dat a materiálu, vypustí malou helikoptéru a možná o svých dojmech napíše báseň nebo spíš natočí podcast a založí si nějakou roomku na Clubhousu.

Je to skvělá zpráva. Naše civilizace má evidentně zdravý kořínek. Motá se tu sice plno šílenců až hlupců, kteří dostali velký prostor díky technologiím, jež měly původně sloužit milé komunikaci, ale ti nikam nic nevyšlou, nic nevymyslí. Otravují život, ale když dojde na lámání chleba, zůstanou jim jen ty kecy. Kamarád mi řekl, že lidé patří na Zemi. Měl na mysli, že před zdejšími problémy nikam neutečeme. Ale to, co přistálo ve čtvrtek na Marsu, je řešením našich problémů zde doma. Říká se tomu zvídavost, dobrodružství, inteligence, kreativita, práce. A vytrvalost. Ta především.