Jaký je rozdíl mezi vírem, který se dotýká země a který neikoliv? Vše, co chcete vědět o tornádu a hurikánu, ale nenapadlo vás se zeptat

Přečteno 5475x

Slavná „ulička tornád“ neboli Tornado Alley se táhne od severozápadního Texasu přes Oklahomu, Kansas až do východní Nebrasky a Jižní Dakoty. Ačkoli se nejčastěji objevují v období od dubna do června, letos jich je v USA výjimečně méně.

Související…

Mráz a hned jaro: Počasí zaznamená další výkyvy, klima se zhoršíGlobální oteplování by mohlo probudit pro lidstvo neznámé viry. Jak moc jsme v ohrožení?Alergií je čím dál víc. Může za to stres i globální oteplování

Zato Evropané si už musejí začít zvykat, že tento atmosférický jev bude zřejmě stále častěji hostem na Starém kontinentě. Ne že by se tu nevyskytovala tornáda již dříve, dokonce v Čechách, jak dokládá zápis v Kosmově kronice, týkající se roku 1119: „Léta od narození páně 1119 dne 30. čerwence we středu, když se již den schylowal, prudký wítr ano sám Satanáš we wíru od strany polední najednau wraziw na palác knížecí na hradě Wyšehradě, zeď starau a tudy welmi pewnau, ze základů wywrátil. A bylo se proto wíce diwiti, že kdež obojí strana, přední i zadní, zůstala celá a neotřesená, prostředek paláce až k zemi jest wywrácen, a rychleji než by klas přelomil, trámy dolejší i hořejší s domem samým síla wětru zlámala na kusy a rozházela. Bylo pak toto powětří tak silné, že kdekoli wrazilo, w této zemi lesy i stromy sázené a ostatní wše, což bylo w cestě, úprkem swým porazilo“.

Rybičky výborné chuti

Podobnou událost zachytávají Letopisy Hradištsko-Opatovické, když popisují podobný úkaz ze 14. května 1144, kdy zmužilí rytíři z družiny knížete Otty se přiblížili ke sloupu, vyrůstajícímu ze země do oblak, avšak odešli, protože se na tu obludu nemohli dívat, neboť jim do očí naházela písek, kamínky i vytrhané chrastí. Naštěstí se prý objevilo ve vzduchu znamení na způsob nejjasnějšího kruhu, v jehož prostředku bylo viděti obraz svatého kříže, a to znamení s podivnou rychlostí obludu tu protklo a až k povrchu země přitlačilo.

V pamětní knize fary v Nové Vsi u Mladé Vožice sice není popsáno tornádo samo, ale jeho následky: „Téhož roku 1761 ve vigílii sv. Jana Křtitele (předvečer 24. června, pozn. red.) o půldruhé hodině noční povstala velká bouře spojená s blýskáním. Po ní následoval hojný déšť, při němž v Nové Vsi ve velkém množství padaly rybičky podobné pstruhům. Lidé je sbírali a byly výborné chuti.“

Takže – jak vidno – tornáda tu byla odjakživa. Zatímco celou Evropou dříve podle meteorologů prošly za celý rok takové tři stovky tornád, loni už to bylo neuvěřitelných 616 tornád, jak vyplývá ze záznamů Evropean Severe Weather Database. Meteorologové podotýkají, že si budeme muset vzhledem ke globálnímu oteplování na rostoucí počet tornád zvykat.

Říkal si hurikán

Zatímco hurikány a další obdobné atmosférické jevy jsou různě pojmenovanou tropickou cyklonou obřích rozměrů, vznikající nad rozehřátou mořskou hladinou, tornádo je pak vzdušný vír několikanásobně menší a s dobou trvání, která se počítá na sekundy až minuty. Na rozdíl od cyklon působí na zemi škody územním rozsahem menší, zato výraznější a může se jich v jedné oblasti objevit více najednou. Nelze je předvídat, nanejvýš určit pravděpodobnost jejich výskytu.

Vážou se na takzvané supercely, což je typ konvektivní bouře, tvořené jednou dominantní mohutnou konvektivní buňkou. Pod bouřkovým mrakem se zpravidla v centru vytvoří silně rotující vír s přibližně svislou osou.

Aby bylo možné vír nazvat tornádem, je potřeba, aby se dotýkal země. Vír nemusí být ve svém základě pozorovatelný. Zviditelňují ho v podstatě až kondenzující vodní pára, prach i předměty, které do sebe vsaje. 

 

Další základní podmínkou vzniku tornáda je změna směru větru v relativně malé vzdálenosti, nazývaná střih větru. Aby bylo možné takový vír nazvat tornádem, je potřeba, aby se dotýkal země. Vír nemusí být ve svém základě pozorovatelný. Zviditelňují ho v podstatě až kondenzující vodní pára, prach i předměty, které do sebe vsaje. Uvnitř víru totiž radikálně klesá atmosférický tlak.

Narazí-li tornádo na sušší vzduch, nebo sníží-li se rychlost rotace, vír se odtrhává od země a mizí.

Stejně jako vítr jsou tornáda klasifikována Fujitovou stupnicí, která postihuje rychlost vzduchu uvnitř víru od 60 kilometrů za hodinu do 450 kilometrů, a dělí tak tornáda do sedmi stupňů od F0 až po F6. Například síla tornáda, které popsal Kosmas, se podle účinků odhaduje na F3 až F4.

Tornado Tri-State

Za nejděsivější tornádo v historii USA je považováno to z 18. března 1925. Protože zasáhlo státy Missouri, Illinois a Indianu, dostalo název Tri-State Tornado. Zanechalo za sebou 695 obětí a na jeho cestě dlouhé 352 kilometry bylo úplně zničeno na patnáct tisíc budov. Dosáhlo intenzity F5.

Historické rekordy lámaly také série tornád – ta z 3. a 4. dubna 1974, nazývaná Super Outbreak, představovala celkem 148 tornád, které vypukly během osmnácti hodin na centrálním území Spojených států a na jihu provincie Ontario v Kanadě.

Ještě větší Super Outbreak zažily USA před sedmi lety, kdy během tří dnů řádilo v centrální části země celkem 358 tornád.

Nejvíce obětí tornáda však nahlásila jiná, hustě obydlená země – 26. dubna 1989 udeřilo v Bangladéši tornádo Daulatpur-Saturia, které po sobě zanechalo na 1300 obětí.

Naše české tromby

Za nejsilnější tornádo poslední doby u nás je považováno litovelské tornádo z 9. června 2004. Mělo intenzitu F3, což odpovídá rychlosti větru 252 až 332 km/h, a způsobilo škody za více než sto milionů korun. Větrný vír lámal stromy, vyrážel dveře a okna a odnášel střechy, u dvou nejvíce poškozených domů byla nařízena demolice.

I když tornáda i u nás hrozí, častěji se vyskytuje takzvaná tromba, která s nimi bývá zaměňována. Jedná se také o atmosférický vír s vertikální osou rotace a průměrem od několika metrů do několika set metrů, ovšem nesplňuje základní znak tornáda – nedotýká se během svého působení zemského povrchu. To je třeba případ bouřky nad Příbramí z tohoto pondělí.

Za nejsilnější tornádo poslední doby u nás je považováno litovelské tornádo z 9. června 2004. Mělo intenzitu F3, což odpovídá rychlosti větru 252 až 332 km/h, a způsobilo škody za více než sto milionů korun.

 

U nás bývá ročně pozorováno něco mezi deseti a dvaceti trombami. Na našem území se také vyskytují tornáda, která nevznikají u supercel, takzvaná nesupercelární tornáda. Ta jsou výrazně slabší, nezpůsobují žádné rozsáhlé škody a jejich počet za rok u nás se dá spočítat na prstech jedné ruky.

Pravděpodobnost, že se u nás setkáme s tornádem, je tedy malá, ale v žádném případě nesmíme toto nebezpečí podceňovat. Nemá cenu si hrát na „lovce tornád“. Ve volné krajině vyhledejme terénní nerovnost, za níž se můžeme ukrýt, nějaký příkop, betonovou zídku – to bývá bezpečnější než třeba karavan či letní chata.

Lepší je ovšem úkryt v pevné obytné budově. I když je pohled na tornádo velice zajímavý, neměli bychom stát přímo u oken, protože větrný vír s sebou unáší množství těžších předmětů, lepší je se přesunout třeba do sklepa. Ani obyčejné auto není tím nejlepším úkrytem a zde platí osvědčené „kdo ujede, vyhraje“.

Až v poslední řadě bychom se měli starat o zdokumentování tohoto jevu, protože video, které natočíme, by nás také mohlo proslavit in memoriam.

 

foto: Shutterstock

Ivan Verner

Ivan Verner

Neúnavný, ale někdy svou neúnavností až únavný populizátor vědy a techniky.

Související články

Pokračováním v prohlížení těchto stránek souhlasíte s Podmínkami užití a Pravidly využití Cookies.