Naše dopisovatelka Hana Raiskubová o svém rodném kraji, kde se k sobě lidi chovají tak nějak slušněji

Nedávno mi jeden známý vyprávěl, jak si po sametové revoluci vystřelil z politiků tehdejšího Občanského fóra v Brně. Sotva odbouchl na silvestra v devětaosmdesátém špunt od bohemky, aby vyšel vstříc novým zítřkům, začal je z recese obcházet kvůli podpoře svého „projektu“ na odtržení jižní Moravy od zbytku republiky.

„Uděláme z toho Moravské Lichtenštejnsko! Nebo druhý Kuvajt!“, hlaholil prý s kamennou tváří nad hrnkem lógrového turka v legendární východoněmecké duritce. Přitom se skvěle bavil nad tím, jak se budoucí brněnská elita škrabe za uchem a přemýšlí, jestli to myslí vážně. Tahle bizarní šílenost kolovala tehdy po celém Hodonínsku, Břeclavsku a z druhé strany až k Uherskému Hradišti.

Související…

Houbaříte? Na Broumovsku najdete tajemné skalní hřibyJsem malířka, provokatérka, máma od dětí i smutná AmazonkaMěsto, nebo vesnice? Pro naše zdraví je rozhodující blízkost lesa!

„Vždyť my tady všechno máme, my tu Prahu vůbec nepotřebujeme, ne? Máme naftu, plyn, slivovicu… Uděláme tady z toho daňový ráj pro firmy! Všichni si u nás budou chtít zakládat své pobočky!“ mazal jim ten můj známý slováckým nářečím med kolem pusy. I když se prý jinak jevil celkem normálně, považovala ho stejně většina jeho politických kolegů v ten moment za magora.

Místní bardi

Jižní Morava se od zbytku republiky nakonec neodtrhla. Není z ní ani druhý Kuvajt, ani Lichtenštejnsko. Přesto to mám tady ráda. A to i přesto, že fungujících fabrik je poskrovnu a už ani do tradičního zemědělství se místním bardům moc nechce. Neústupní sedláci, dříči, jako byli vidět třeba ve filmu Všichni dobří rodáci Vojtěcha Jasného, ke škodě nás všech postupně vymírají. Podle některých studií se na jižní Moravě žije hůře než v jiných krajích. „Hromadný odliv obyvatel ale nehrozí,“ uklidňují přesto ekonomové a statistici. Sem tam se sem někdo přistěhuje...

Pořád je ale na jihu Moravy krásně. Rodilý Jihomoravan si to uvědomí pokaždé, když přijede třeba do rušné Prahy a marně se hodinu snaží zaparkovat.

 

A také se tady pěstuje nejvíc marihuany v České republice. Svého času byly na jihu Moravy lokality, třeba jako Dubňany u Hodonína nebo malé obce na Kyjovsku, kde se vyráběl nejkvalitnější pervitin v tuzemsku. Stahovali se sem dealeři, kteří drogu distribuovali po celé České republice. A tak se čas od času objevili na některé ze střech místních bytovek zakuklenci, aby rozčísli venkovský poklid. Vyskákali z policejního vrtulníku, následovala blesková akce jako z amerického filmu a provinilec byl na čas „uklizen“.

morava znojmo

Takové Znojmo není už jen vinařským, ale s vlastním pivovarem i pivařským městem

Jihomoravští důchodci musí většinou počítat každou korunu. Chovat slepice nebo mít v chlívku prase jako za časů našich babiček už se vůbec nevyplácí. Už i sem ovšem dorazily vymoženosti jako internet, hrací automaty, rozvody, nevěry a již zmíněné drogy. 

Zácpa u Kauflandu

Pořád je ale na jihu Moravy krásně. Rodilý Jihomoravan si to uvědomí pokaždé, když přijede třeba do rušné Prahy a marně se hodinu snaží zaparkovat. Tady vás žádná podobná kalamita neohrozí. Maximálně v sobotu dopoledne u Kauflandu. I já, starý poctivec, občas přemýšlím, zda jako obvykle ošálím automat v Hodoníně dvoukorunou na hodinové parkování, nebo konečně vhodím požadovanou pětikorunu. Chápete? Pětikorunu!

Jižní Morava je také krajem fascinujících památek. Hrad Buchlov, kde se točila pohádka O statečném kováři, zámek ve Vranově nad Dyjí, který si filmaři pronajímají od památkářů co chvíli. Milotice, Valtice, komáři na Baťáku. A také úchvatná brněnská vila Tugendhat, ojedinělé funkcionalistické dílo německého architekta Ludwiga Miese van der Rohe. A ten náš úžasný, barevný, dynamický folklor...

Kdysi mě z jedné nejmenované redakce vyslali na Mezinárodní folklorní festival do Strážnice udělat reportáž z finále verbuňku. „K čemu byste těch pět minut na pódiu přirovnal? Dá se to fyzicky srovnat třeba s nějakým vrcholovým sportem?“ ptám se vítěze. „Verbuňk? Jedině k pěti minutám sexu těsně před vyvrcholením,“ odpověděl s lišáckým úsměvem nejlepší verbíř v kraji.

Tohle všechno, ten barevný kolorit, láká na jih Moravy statisíce natěšených turistů ročně. Zahraniční servery (včetně těch amerických) se nadchly třeba pro Lednicko-valtický areál, zapsaný už přes 20 let na seznamu UNESCO. Díky němu nazývají tuto oblast Moravskou Provance či Toskánskem. Nejen díky skvělým recenzím přicestuje na zámek do Lednice téměř 450 tisíc návštěvníků každou sezónu. Atraktivní lichtenštejnská památka je tak už roky jednou z nejnavštěvovanějších u nás vůbec.

Zámek Valtice je jako součást Lednicko-valtického areálu od roku 1996 na seznamu UNESCO

Jižní Morava má podle odborníků obrovský turistický potenciál a perspektivu. Nabízí totiž lidem z velkoměst i zahraničí téměř vše, co si představují pod pojmem cenově dostupná dovolená. Nebo taky skvělý relaxační víkend. Najdete tu vše. Od útulných butikových vinařství na dohled vinohradů přes špičkovou regionální gastronomii a poměrně levné, kvalitní ubytování až po koupání a lázeňské služby. Právě v těch se podle mezinárodních srovnávacích tabulek mohou například hodonínské lázně porovnávat i s evropskou špičkou. Kvalita a nabídka služeb se rok od roku zlepšuje. A hlavně, my Jihomoravané stále ještě držíme tradice.

Zácpa v krojích

Pocházím z Vracova. Ze čtyřapůltisícového městečka, které najdete kousek od Hodonína. Každý třetí říjnový víkend jsou u nás Císařské hody s věncem a kačerem. Pečou se koláčky, a co by to bylo za hody, kdyby na stole nebyla propečená kačena se zelím. Loni se v mém městě do kroje obléklo rekordních 930 lidí, takže o tom psala dokonce i Česká tisková kancelář a bulvár. Je to totiž neuvěřitelné. Každý pátý obyvatel Vracova drží tuto krásnou tradici. Nehledě na to, že být v krojovaném průvodu, který zastaví na dlouhé desítky minut hlavní průtah směrem na Slovensko, je celkem velká legrace. Sama jsem to několikrát jako holka zažila. Největší hody minimálně ve střední Evropě přitahují ročně stovky, možná tisíce obdivovatelů z celé republiky. A dokonce i cizince. Vydělají na tom stánkaři, provozovatelé penzionů i restaurace v okolí. Vinařský kraj, kde má skoro každý aspoň pár hlav vinohradu, protínají stovky kilometrů cyklostezek.

Vypravit se na relaxační víkend s koly na nosiči za autem znamená třeba pro Pražany „pouhé“ tři hodiny nervů na D1. Odměnou je vinařský ráj, ten balzám na nervy. Za posledních dvacet let zaznamenal takový progres, že se může podle milovníků vína rovnat špičkovým vinařstvím minimálně v sousedním Rakousku. Další den se tak můžete probudit v některém z útulných vinařských penzionů s úžasným výhledem na Pálavu a Novomlýnské nádrže – druhé moravské slunce, jak se jim říká. Lidi se tady u nás k sobě stále ještě chovají hezky. No, říkejme tomu tak. Hřbitovy jsou upravené, květiny na hrobech každou sobotu řádně zalité a domy i v těch nejmenších vesnicích jsou většinou pěkné. „Na dovolenou? Nejedeme. Letos děláme novou fasádu!“ To je tady častá mantra starousedlíků.

bojanovice

A takhle si žijí v Dolních Bojanovicích. Tradice až na prvním místě

Jižní Morava je stále poměrně ortodoxní kout, kde žije nejvíc věřících. Dolním Bojanovicím, obci na moravském Slovácku, tedy ve folklorním regionu, se díky nejvyšším volebním ziskům lidovců v republice přezdívá už roky Moravský Vatikán.

Podtrženo sečteno, žít na jižní Moravě je úžasné. Jižní Morava je totiž úžasná. Sice podle ekologů chybí víc zeleně, zato je tu ale božský klid. Po ránu vás nebudí řev motorů, ale zpívající ptáci. Pořád tady ještě žijí skromní, pracovití a dobrosrdeční lidé – alespoň na vesnicích. Třeba na takovém Horňácku klidně vytáhnou lahev domácí slivovice a nenechají vás odejít, dokud nebude prázdná.

Ale pozor. Ani ta slivovice, dokonce ani uzené a domácí klobásy tady nevisí ve spížích jen tak, jak si občas myslí lidi z města. Pořád ještě platí, že i na tyhle vymoženosti se tady musí tvrdě makat…

foto: Shutterstock a Profimedia

Hana Raiskubová

Hana Raiskubová

Novinářka, píáristka i tisková mluvčí pro firmy působící v sociální oblasti. Učitelka angličtiny a tělocviku, lektorka školící pracovníky, jak...

Související články

Pokračováním v prohlížení těchto stránek souhlasíte s Podmínkami užití a Pravidly využití Cookies.