Pusa před spaním, nedělní obědy s prarodiči, Vánoce v létě, novoroční punč s rodinou a přáteli, oslavy narozenin, pouštění lampiónů přání, každoroční rodinná soutěž v lukostřelbě…

To všechno jsou rituály. Každodenní, každoroční, tradiční nebo originální, pouze rodinné nebo prožívané v rámci širší rodiny a kruhu přátel. Tradice, na které se těšíme, ke kterým se vracíme. Ale proč?

rodina1

Společné fotky a videa z dovolených a společně strávených chvil, to vše je důležité

Rituály utužují vztahy

Jsou zastavením v běhu, něčím stabilním, tím, na co se můžeme těšit. Dávají nám jistotu, ukazují, že jsme součástí společenství. Můžeme vymýšlet speciální jenom naše rodinné rituály nebo používat ty běžné – hlavní je jejich hodnota. Rituály učí projevovat city, upevňovat nebo narušovat status quo, vyvolávat změny, ale i obnovovat rovnováhu. Jsou léčivé pro tělo i ducha. Pomáhají předávání rodinných hodnot z generace na generaci, přinášejí poselství vzájemnosti a sounáležitosti, zahrnují i přesahují racionalitu.

Pohodlná zkratka

Tím, že zažijeme, jak celá rodina skáče v pytlích a táta jásá, že zvítězil, máme perfektní vzpomínku. Jak často se vracíme v hovoru k tomu: „A vzpomínáš si, jak táta běhal kolem garáže, mával rukama a hulákal, že je první?!“ Krásné, stmelující téma, historka, která ožívá při rodinných setkáních. Michael Marsch označuje tradice jako „paměť rodu“ – něco, co si generace předávají vyprávěním příběhů, fotografiemi, videozáznamy z rodinných akcí nebo zápisy v rodinné kronice.

Rituály jsou důležité zejména pro děti a starší lidi. Příslušníci obou těchto skupin jsou hodně citliví na změny – vnášejí jim do života nejistotu, zmatky, někdy až strach. Pravidelnost, opakovanost a jasná struktura rituálů poskytuje zázemí, bezpečí, stabilitu a řád. Každodenní rituály, jako třeba způsob vítání, loučení, dělání úkolů, ranní vstávání a zvyky s ním spojené, zároveň svojí stereotypností umožňují člověku určité pohodlí. Když jsme vyčerpaní nebo nemocní, vykonáváme tyto činnosti automaticky, aniž na ně musíme myslet. Je to pohodlná zkratka, další výhoda rituálních činností.

rodina2

Alespoň o víkendu by rodina měla stolovat společně

Otravné otázky?

Vzpomínám si, jak mě jako dítě otravovaly rodičovské otázky: „Co bylo ve škole?“, „Co jste měli k obědu?“, „Co paní učitelka?“, ale po letech jsem si uvědomila, že maminka mi tím projevovala zájem o můj den. Že chtěla vědět, co jsem dělala, zatímco jsme se neviděly. A i když jsem si zejména v pubertě umiňovala, že tohle dělat nebudu, samozřejmě jsem do rodičovských otázek vplula také.

Rituály jídla a usínání

Když rodina jí společně alespoň během víkendu (přes týden to leckdy nejde kvůli rozdílnému vytížení jejích členů), je to příležitost si spolu popovídat, vyměnit si zážitky za týden, na které nebyl v tom každodenním kolotoči čas, vyprávět si drby, vtipy nebo se i z legrace pohádat – a to všechno učí dítě komunikovat, vnímat druhé, ale i poslouchat. Nebo rituál usínání – bude se přirozeně měnit z původní pohádky a pusy na dobrou noc třeba na povídání si v posteli o láskách a posledním rande, na společný poslech relaxační hudby nebo třeba půlnoční margaritu ženských členek rodiny jako v zábavném americkém filmu Magická posedlost. Když jsou rodinné rituály zdravé a dobře nastavené, dokážou pomoci dítěti překonat obtížné situace – nástup do školy, odstěhování se z domova, propad u zkoušek, bolestný rozchod nebo potíže ve vztahu. Totéž platí samozřejmě i pro dospělé. Zdravé rituály jsou takové, které se obměňují podle potřeb rodiny, podle jejího života a vývoje jejích členů. Nesmí se na nich rigidně lpět. Mají být oporou, ochranou, stabilizací a radostí. A je zajímavé, že když spolu začnou žít dva lidé z rozdílného rodinného prostředí, tak ten, který ve své původní rodině zažil funkční rituály, většinou k nim toho druhého přitáhne.

rodina5

Narozeninové oslavy patří k důležitým rodinným rituálům, i když mohou být náročné

Prostě je potřebujeme

V naší společnosti se na tradice a rituály leckdy hledí s despektem jako na něco, co svazuje a omezuje osobní svobodu jednotlivce. Pravda je, že rituály jsou náročné, zejména časově, ale často i energeticky nebo finančně. Ono zorganizovat oslavu dědečkových osmdesátin pro rodinu obnášející 58 lidí je náročné až běda. Také dosti chybějí obecné rituály, takže rodiny či komunity si často vytvářejí svoje vlastní (poutě, bazárky dětského oblečení, společné výstupy na památná místa…). Tato tendence naopak narůstá, takže je vidět, že my lidé rituály k životu potřebujeme.

Nezbývá, než si přát, aby zdravých rituálů měla každá rodina požehnaně. Aby byly pro rodiče i děti příležitostí se vnímat, sdílet a být si blíž.

A kdybyste měli málo těch vlastních, můžete sáhnout k netradičním – třeba slavit Světový den manželství (12. ledna), Mezinárodní den objetí zdarma (5. července) nebo Světový den koktejlů (15. května), a když chcete být velmi, ale velmi originální, čeká na vás Světový den toalet (19. listopadu)!

 Čtěte také:

Co dělat, když z nás vznikla sešívaná rodina

Práce nebo rodina? Sophiinu volbu řeší koncept Work-life balance 

Usmiřovač, obviňovač, počítač a rušič: 4 postoje, které ruší domácí pohodu

 

foto: Shutterstock, zdroj: Olga Ebooky

Flowee eshop protože vím co chci