Role si osvojujeme již od útlého věku. Jak je známo, malé děti se od svého okolí učí nejvíce pomocí nápodoby. Pozorují, jak určité věci zvládají dospělí lidé, a díky tomu si utváří své postoje, představy, přebírají vzorce chování. Právě to, jaký partner či rodič vaše dítě v dospělosti bude, záleží na vašem chování k němu. Dítě zároveň vidí, jak moc svému partnerovi nasloucháte, jak s ním komunikujete nebo se spolu třeba smějete.

Ztotožnění se s určitou rolí a její obsah neformuje jen rodina, ale také sociální a kulturní norma – tedy v jakém prostředí dítě vyrůstá a jací lidé ho obklopují ve školce, škole či později v zaměstnání. Všechny tyto faktory formují dětskou představu například o tom, že matka se stará o domácnost a děti, zatímco otec je živitel rodiny a chodí do práce. Nebo naopak. V dnešní době se však představy o "dokonalé" matce či "dokonalém" otci zcela odlišují, než tomu bylo například před třiceti lety, protože každá doba klade na rodiče jiné požadavky. Avšak určité role, by v rodinách měly být zachovány. V čem tedy spočívá jejich pozitivum?

shutterstock 359390936

V rodině by měly být přítomny oba principy. Ochranitelský i autoritativní.

Klíčová je rovnováha

Stejně jako v principu jing a jang i v rodině platí, že by mělo být vše v rovnováze. Tedy, že by v rodině měly být přítomny oba principy. Co to však znamená v praxi? V rodině by měl být jeden rodič, který prezentuje klid, ochranitelský způsob a něžnou lásku (mateřská role) a druhý, který naopak ztělesňuje odvahu riskovat, autoritu a lásku přísnější (role otcovská). Tento způsob přístupu k dítěti je pro něj velice přínosný, neboť mu skýtá sféru možností a rozmanitost způsobů chování, které se v určitých situacích může osvojit. Postupem času si však dítě na vše utvoří názor a samo se rozhodne, co mu vyhovuje nejvíce, které vzory chování chce používat i v budoucnu a které naopak nechá minulosti.

Častým problémem dnešních rodin je, že jeden z rodičů chybí. Co má pak dělat osamělá matka? Znamená to, že nikdy ze svého syna nevychová muže? Nebo naopak otec starající se o dceru z ní nevychová citlivou ženu? Pro osamělého rodiče může být vyčerpávající, aby sám zastával oba principy. Proto je nasnadě, aby důvěřoval svému dítěti a nechal mu svobodu, aby si samo potřebné vzory našlo ve svém okolí, ať už je bude představovat trenér, rodiče dobrého kamaráda či parta přátel.

shutterstock 390634105

Když v rodině jeden z rodičů chybí, mělo by mít dítě možnost si svůj vzor najít - například v učiteli či trenérovi.

Když vzory chybí...

Například dívka v období dospívání potřebuje zažít přijetí od opačného pohlaví. Pokud v rodině muž chybí, přijde tot "přijetí" až ze strany jejího chlapce. Dívka teprve pak bude připravena svého budoucího partnera vnímat jako partnera, ne jako otce.

Naopak dospívající chlapec se díky svému otci seznamuje se svou mužskou energií a silou. Jestliže otec v rodině není přítomen, může ho zastoupit jiný mužský vzor. Pokud vzory nejsou v nukleární neboli základní rodině, mohou je nahradit vzory z širší rodiny. Tedy prarodiče dítěte. Často je jejich přínos ve výchově dítěte opomíjen. Starší lidé totiž v dětech vzbuzují důvěru a získávají je svým laskavým a chápavým přístupem. Navíc už jako prarodiče mají více zkušeností a mohou být přínosem také pro rodiče.

Každý rodič se snaží dát svému dítěti to nejlepší a udělá pro to maximum. I zde platí, že fungující pozitivní vzory či role v rodině jsou zázrak, avšak skrývá se za nimi velká dřina.