fbpx

Auta odrážejí osobnost majitele. Ženy a muži vybírají podle jiných kritérií

Zveřejněno: 25. 5. 2018

Často celou ekonomiku ovlivňují výkyvy automobilového průmyslu, který patří k nejvýznamnějším hospodářským odvětvím. Výrobci proto hledají sebemenší mezeru na trhu. Kromě techniků a konstruktérů zaměstnávají při vývoji nových vozů i psychology, aby se trefili do vkusu zákazníků.

Psychologie se při vývoji aut nezabývá jen tím, kdo preferuje menší sedan a kdo si raději vyjede v masívním SUV. O koupi vozu rozhodují často malé detaily, jako jsou zvuk motoru nebo zavíraných dveří. Například ve Volvu vybudovali akustickou laboratoř, jejímž úkolem je dodat vozům této značky „skandinávský“ zvuk. Co to znamená?

Související…

Malujete? Jakou barvu zvolit, aby nám chutnalo, a jakou na sex?
Klára Kutilová

 

Chtějí tu eliminovat obtěžující zvuky a vyladit zvuky atraktivní. Novému konstrukčnímu oboru se říká akustický design a i tady spolupracují psychologové. Ti od Volva tvrdí, že pokud vůz jede ustálenou rychlostí, měl by motor vytvářet příjemný, uvolňující zvuk. Jestliže však vůz prudce akceleruje z nízké rychlosti, měl by být rozdíl patrný také na zvuku motoru. Řidič by totiž měl dostávat zpětnou vazbu o tom, co dělá, aby neztratil intuitivní spojení s vozidlem.

Synergie s majitelem

Podle čeho si tedy podle psychologů vybíráme své vozy? O tom, že auta definují naši osobnost, není pochyb. Zatímco jedni využívají auto k přepravě na kratší vzdálenosti, pro jiné se vůz stává druhým domovem. Takové spojení vytváří mezi majitelem a vozem jasnou synergii. Muži by si sice s velkou chutí vybírali auta jako hračku, ale většinou si uvědomují možný rozpor mezi přáním a praktickým využitím. Chtějí tedy znát především cenu a náklady na provoz. Poté zjišťují, jaká je záruka, kolik stojí náhradní díly, práce v servisu a co se na vybraném modelu porouchá nejčastěji. Najdou si adresy servisů v okolí, a pak se začnou starat o bezpečnostní prvky, velikost úložného prostoru, výbavu a kvalitu materiálu i zpracování.

Obecně se dá říct, že ženy vybírají auto podle barvy a elegance a muži podle výkonu.

Když auto vybírá žena, je pořadí otázek, jež si o něm bude klást, úplně jiné. Jednak to bývá většinou už druhý vůz v rodině, a i když řidička žije sama, dívá se na vozy z jiného úhlu pohledu. Její vztah k autu je vždy daleko osobnější a bere ho trochu jako nového člena rodiny. Někdy se na něj může dívat i jako na partnera. Vůz tedy musí být elegantní, silný a odolný vůči všem pochybením, zároveň však také pohyblivý a především musí poskytovat pocit bezpečí. Velice důležitý je výhled. To znamená, že řidička ráda sedí co nejvýš nad silnicí, aby měla přehled a nemusela tolik používat zpětná zrcátka.

„Obecně se dá říct, že ženy vybírají auto podle barvy a elegance a muži podle výkonu. Ten zase příliš nezajímá ženy, které většinou chtějí, aby auto splnilo očekávání z hlediska praktického využití. U mužů je ale celý výběr z velké části o egu. Auto musí odpovídat jejich osobnosti, je to pro ně kus seberealizace,“ míní Alois Hudeček, předseda Asociace dopravních psychologů.

Dvojice "auto-žena"

Stejně jako si k sobě podvědomě vybíráme přátele nebo jak se oblékáme, tak i výběr auta o nás leccos vypovídá a definuje naši osobnost. Tento fakt kromě výrobců využívají i prodejci vozů, kteří zákazníkům vybírají vůz takzvaně na míru, a díky podrobnému rozhovoru dovedou přesně vytipovat, jaké auto zájemci perfektně sedne.

I ženy se musí pochopitelně při výběru nakonec podřídit svým možnostem, takže se místo vysněného vozu typu SUV smíří s malým autem, které má daleko menší nároky na provoz, a pro jejich potřeby – jízdu do zaměstnání a na nákupy – je také mnohem praktičtější. A nyní už se dostáváme k tomu, "kdo je kdo" podle auta. Ženy, které si vybírají hatchback s jednoduchou obsluhou, jsou přátelské, snadno se seznamují, udržují kvalitní sousedské vztahy, jsou praktické. Jsou to řidičky ekonomické, často mezi nimi najdeme matky na mateřské a v domácnosti nebo studentky.

Praktické řidičky volí pohodlí a bezpečí při každodenním cestování. V Česku proto sahají například po Yarisu. Ženy ale také chtějí se svým vozem působit sexy. Vhodně se doplňující dvojice "žena a auto" má pro muže velkou přitažlivost, což vědí všichni výrobci vozů, jak se můžeme přesvědčit na autosalónech. Před lety v anketě britského magazínu pro ženy Eve v tomto ohledu zvítězil Mercedes 300SL Roadster z 60. let a hned za ním to bylo neméně slavné Porsche 911. Ale ani poměrně běžné vozy jako VW Golf či Fiat Cinquecento neskončily v žebříčku špatně.

Kdy vítězí SUV

Je třeba se také zabývat otázkou, kdo vozy, s nimiž ženy jezdí, většinou kupuje. Jen každá pátá šestá řidička přichází nakupovat sama, ve většině případů vybírá auto s partnerem. Neznamená to ale většinou, že by on měl roli poradce, důležitější je spíš jeho finanční příspěvek. O něj se nejčastěji postarají (v tomto pořadí) milenec, manžel a pak tatínek. U těch žen, které přicházejí vybírat vozy samy a samy si je také platí, je preference jasná. Bývají to podnikatelky, manažerky, ženy zvyklé jednat samy za sebe a za svá rozhodnutí nést odpovědnost. Jsou samostatné a vůz potřebují hlavně k práci. Často je pro ně mobilní kanceláří. V tomto případě není co řešit a téměř v devíti případech z deseti vítězí vozy typu SUV.

Muž raději oželí oblíbenou či módní barvu, jen když auto bude mít požadované technické parametry, zatímco žena naopak raději sleví ze svých nároků na výkon či jízdní vlastnosti.

Podobně je tomu u milenek bohatých mužů – jde jim přece o bezpečnost jejich blízké osoby. Také zde vítězí SUV. Někdy tu ovšem bývá zohledněn i jiný pohled – v některých vozech vypadají ženy více sexy. „SUV jsou dnes velmi oblíbenou kategorií automobilů. Ženy, které si tyto vozy pořizují, zpravidla velmi dobře vědí, co od auta chtějí, a auto berou i jako módní a společenský doplněk. Většinou se jedná o ženy z vyššího managementu větších firem,“ potvrzuje generální ředitelka sítě autobazarů AAA AUTO Karolína Topolová.

Barvy odkrývají charakter

Velkou roli při výběru vozu hraje u žen také barva. Na první místo ji už ale nedávají. O jejím výběru rozhoduje obdobně jako u šatů móda. Dá se říci, že s odstupem času kopíruje trendy v oblékání. U vozů se to projeví nejdříve v interiéru, pak přijde na řadu exteriér.

Žena, která si vybere červené auto, říká světu, že se ráda předvádí. Je tak trochu exhibicionistka.

Výběr barvy auta souvisí pochopitelně i s osobností. Červenou a černou barvu vozu si vybírají agresivnější řidičky, které v životě vyhledávají vzrušující aktivity plné adrenalinu. Sebevědomí jim nechybí, stává se jim, že nedomýšlejí následky svých činů. Alespoň to tvrdí Marcie Cooperman, profesorka teorie barev na Parsonsově škole designu v New Yorku: „Žena, která si vybere červené auto, říká světu, že se ráda předvádí. Je tak trochu exhibicionistka.“

Mezi muži prý volí červenou optimisté a aktivní jedinci, k modré se kloní vyrovnaní lidé. Majitelky vozů modré barvy jsou tedy klidné, přemýšlivé, hledají harmonické vztahy a vyznačují se silnou vůlí. Baví je i jóga a rády meditují. K zelené barvě patří přátelské nátury a žena, která jí dá přednost, údajně respektuje přírodu. Žlutá odhaluje kreativní typy, mezi ženami ji volí ty, které na sebe chtějí upoutat pozornost za každou cenu, snaží se vymanit ze stresu a hledají životní štěstí.

Šedá či stříbrná značí velké ambice. Černá se údajně líbí lidem chladnokrevným a dominantním. Bílá barva je spojena s čistotou a ctí. Bílé auto budou vlastnit ženy elegantní, usilující o dokonalost. Libují si v umění a nebojí se do něho také investovat. Muž ale také raději oželí oblíbenou či módní barvu, jen když auto bude mít požadované technické parametry, zatímco žena naopak raději sleví ze svých nároků na výkon či jízdní vlastnosti, ideální by pak pro ni byl vůz, u něhož si bude moci barvu měnit podle přání. Snad i to jednou bude možné.

foto: Shutterstock, zdroj: BBC

Tipy redakce

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Flákač, budižkničemu, alkoholik, čórka. To jsou typické konotace, které si mnoho z...