fbpx

Jedním z průkopníků byl spisovatel Aldous Huxley, který svůj zážitek s meskalinem popsal v knize Brány vnímání

Zveřejněno: 11. 6. 2018

Šaman je člověk, který dokáže dosáhnout změněných stavů vědomí, interagovat s duchy a energií světa. Během rituálů může vstoupit do transu a je schopen věštit a uzdravovat. I mezi vědci se ale naleznou „šamani“. Říkají si psychonauti.

Slovo psychonautika pochází z řeckého psyché (duše, mysl) a nautis (námořník, navigátor). Psychonauti jsou tedy „námořníci duše“, kteří zkoumají změněné stavy vědomí, ať už vyvolané rituály, meditací, drogami, hypnózou, modlitbou, lucidním sněním či senzorickou deprivací.

Související…

Udržet pozornost a kreativitu: Silicon Valley jede na mikrodávkách LSD
Vojtěch Žák

V 90. letech 19. století se německý vědec Arthur Heffter pustil do experimentování s čistými alkaloidy, které získal z peyotlu. Peyotl (v doslovném překladu „zámotek brouka“) je přírodní droga, kterou rituálně užívají indiánské kmeny z Mexika. Jednalo se o první známý „trip“ s čistě chemickými sloučeninami.

Huxley vnímal mozek jako redukční ventil, který omezuje vědomí, a doufal, že díky meskalinu by se mohl lépe spojit se svým podvědomím.

Díky Heffterovi je dodnes známa Heffterova technika, která odkazuje k sebe-experimentování s psychoaktivními sloučeninami, jinak známá jako psychonautický biotest. K jeho odkazu se hlásí například i Heffterův výzkumný institut, který zkoumá vliv psilocybinu (psychedelická látka) na rakovinu a závislosti. Psychonautické biologické testy se zabývají primárně farmakologií, dávkováním, kognitivní psychologií, etnomedicínou a antropologií. A občas při nich dojde k mystickému vhledu.

aldous huxley 1947

Spisovatel Aldous Huxley na snímku z roku 1947


Huxleyho počátky

Aldous Huxley byl známý britský spisovatel, který proslul hlavně díky své dystopické knize Konec civilizace, srovnatelné s Orwellovým románem 1984. Huxley se původně stavěl k drogám negativně. Postupem času ale jeho zájem o ně vzrostl. Poprvé slyšel o peyotlu díky výzkumu britského psychiatra Humphryho Osmonda. V roce 1952 mu napsal dopis, kde se nabídl jako pokusný králík.

Huxley vnímal mozek jako redukční ventil, který omezuje vědomí, a doufal, že díky meskalinu (jeden z alkaloidů obsažených v peyotlu) by se mohl lépe spojit se svým podvědomím. Chápal, že osvícení lze dosáhnout i jinými způsoby – například meditací a modlitbou. Drogy ale představovaly zkratku nebo aspoň pomocnou berličku. Mimo jiné doufal v to, že drogy naruší jeho ego, posunou ho blíž k duchovnímu osvícení a uspokojí jeho touhu po znalostech.

Spisovatel napsal, že jeho schopnost přemýšlet se nesnížila. Zato vizuální vjemy pod vlivem meskalinu zesílily.

O více než rok později se oba muži konečně potkali u Huxleyho doma. „Ani vzdáleně jsem netoužil po tom být člověkem, který dožene Aldouse Huxleyho k šílenství,“ napsal Osmond o svých obavách. Ke svému uspokojení ale zjistil, že Huxley se zdá být ideálním exemplářem pro přijetí drogy a jeho manželka zrovna tak. Experiment trval dlouho. Meskalin nabíhal dvě a půl hodiny a působil celých osm hodin. Huxleyovi byli na tripu a Osmond je hlídal. Společně zašli do uměleckého obchodu s barvami, pokračovali domů, kde poslouchali hudbu, jedli, chodili po zahradě.

O dva měsíce později byla kniha o Huxleyho zážitku dopsána – v českých knihkupectvích ji najdete pod jménem Brány vnímání. Spisovatel napsal, že jeho schopnost přemýšlet se nesnížila. Zato vizuální vjemy pod vlivem meskalinu zesílily a on neměl žádnou potřebu k aktivitě, protože to, co viděl, bylo naprosto fascinující. Díky meskalinu sice prý nedosáhl osvícení, ale získal „bezplatnou milost“.

Pod meskalinem

Huxley došel k závěru, že použití meskalinu není nezbytné, ale pomáhá s oproštěním se od světa symbolismu a slov. Jakkoliv považuje zdůvodňování za důležité, přímá zkušenost má svoji hodnotu také. Spisovatel konstatuje, že jeho zážitek „vrhl světlo na nevyřešené hádanky, jako jaké místo zaujímá mysl v přírodě a jaký je vztah mezi mozkem a vědomím“. Co víc, Huxley byl toho názoru, že podobné zážitky mohou přivést lidi blíže k porozumění světů vizionáře, média či mystika.

V Nizozemsku, ale při různých příležitostech i v Česku, se snadno můžete zúčastnit rituálu ayahuasca, což je psychotropní droga z jihoamerických žab Bufo Alvarius, která má lidem dopomoci k sebepoznání.

Až do konce 60. let se celá řada psychonautů, vědců, malířů, spisovatelů či hudebníků – například Timothy Leary, John Lilly nebo Philip K. Dick – vydávala na výlety do „jiných světů“. Mnoho z nich tvrdí, že získali vhled do fungování mysli, kreativního procesu a duchovních zážitků, které dříve byly vyhrazeny jenom těm, kdo byli schopni spontánních mystických prozření. Pak ale přišel zákaz LSD a dalších drog.

Jakkoliv se práce psychonautů zpomalila, neustala docela. A dnes se LSD, meskalin a další psychotropní látky vrací do módy. V Nizozemsku, ale při různých příležitostech i v Česku, se snadno můžete zúčastnit rituálu ayahuasca, což je psychotropní droga z jihoamerických žab Bufo Alvarius, která má lidem dopomoci k sebepoznání. (Z dokumentárního filmu Bufo Alvarius: The Underground Secret mimochodem pochází i úvodní fotografie s novodobým šamanem Octavio Rettigem.) V Sillicon Valley mladí podnikatelé zase experimentují s mikrodávkami LSD. Vypadá to tedy, že psychonautika jen tak nevymře.

foto: Profimedia, zdroj: MindVox: Ibogaine

Tipy redakce

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Flákač, budižkničemu, alkoholik, čórka. To jsou typické konotace, které si mnoho z...