Od Sigmunda Freuda po Jean Piageta byli psychologové přesvědčeni, že se lidé rodí jako amorální zvířata. Ale co když je to naopak? Experimenty z posledních let ukazují, že morálka nám může být vrozená.
Rok starý chlapec pozoruje tři maňásky. Maňásek uprostřed posune míček tomu nalevo a dostane ho od něj zpátky. Potom ho posune tomu napravo… který s ním uteče. Všichni maňásci pak dostanou bonbon a jsou položeni před chlapce, který dostane za úkol jednomu z nich bonbon sebrat. Většina dětí, které se zúčastnily tohoto experimentu, sebraly bonbon maňáskovi napravo. Náš chlapec zašel ještě o krok dál – provinilého panáčka praštil po hlavě.
Tohle je jenom jeden z mnoha pokusů, které ukazují, že děti jsou nejenom schopny rozlišovat dobré od špatného, ale navíc zlo i trestají.
Děti se snaží zmírnit bolest druhých: jakmile jsou na to dostatečně fyzicky vybaveny (cca v 1 roku), snaží se ostatní uklidnit hlazením a dotykem nebo podáváním láhve nebo hračky
Psychologové si mysleli, že děti se do světa rodí jako zvířata. Tabula rasa, nepopsaný list, který musí být všechno naučen. Úkolem rodičů bylo proměnit děti v civilizované bytosti schopné empatie, viny či hanby, v bytosti, které dovedou překonat sobecké impulzy ve jménu vyššího principu. Čím dál tím více studií ale dokazuje, že děti se se zárodečným smyslem pro morálku již rodí.
Je morálka univerzální?
„Socializace je důležitá. Ale ne proto, že by batolata a malé děti postrádaly smysl pro dobré a špatné, ale proto, že jejich vrozený názor na to, co je dobré a špatné, se může výrazně lišit od toho, co za dobré a špatné považují dospělí,“ řekl psycholog Paul Bloom, který se otázkou vrozené morálky dlouhodobě zabývá.
Jak stárneme, to, co považujeme za správné, se mění. Mladé děti chápou „férovost“ jako „rovnost“ – každý dostane stejně. Jak stárneme, zjišťujeme, že spravedlnost nerovná se rovnost (z toho důvodu také nefunguje komunismus).
Jenže co je spravedlivé? Každý na to má jiný názor založený na jeho kulturním prostředí, osobních zkušenostech a mentálních schopnostech. „Existence univerzálního morálního kódu není jistá; máme mnoho příkladů, jak se morálka společnost od společnosti liší,“ připomněl Bloom.
Děti chápou, že pomáhat si je dobré.
Vezmi si láhev
Jisté principy jsou ale vrozené. Děti například chápou, že pomáhat si je dobré a že ubližovat, zpomalovat, nebo bránit někomu v dosažení jeho cílů je špatné. Děti mají základní smysl pro spravedlnost – chápou, že dobro má být odměněno a zlo potrestáno. A navíc znají i morální emoce včetně empatie, soucitu, viny, hanby nebo spravedlivého hněvu.
„Zdá se také, že děti se snaží zmírnit bolest druhých: jakmile jsou na to dostatečně fyzicky vybaveny (cca v 1 roku), snaží se ostatní uklidnit hlazením a dotykem nebo podáváním láhve nebo hračky,“ prozradil Bloom. „I mezi nimi jsou ale rozdíly: některé děti jsou přirození tišitelé, další se tolik nestarají. Základní impulzy se ale zdají být společné pro všechny.“
Socializace je důležitá. Ale ne proto, že by batolata a malé děti postrádaly smysl pro dobré a špatné, ale proto, že jejich vrozený názor na to, co je dobré a špatné, se může výrazně lišit od toho, co za dobré a špatné považují dospělí
Experiment psychologů Felix Warnekena and Michael Tomasello ukázal, že děti se snaží pomáhat i jinými způsoby. Když dospělí měli problém něco udělat – například otevřít dveře, protože měli plné ruce – děti se jim snažily pomoct, aniž by k tomu byly pobídnuty nebo za to byly odměněny.
Čtěte také:
Přestáváme stárnout. Vrásky nevrásky
Naprosté soustředění, dokonalost a lehkost: Tajemství zvané flow
„Děti mají morální základy – schopnost a ochotu posuzovat jednání druhých, určitý smysl pro spravedlnost, instinktivní reakce na altruismus a špatnost. Nehledě na to, jak jsme chytří, nebýt těchto základních vlastností, nebyli bychom nic než amorální jedinci, bezohledně následující naše sobecké zájmy. Ale dětské kapacity jsou silně omezené. Teprve podněty od dospělých lidí jsou tím, co vytváří skutečně univerzální a nesobeckou morálku, o niž lidský druh může usilovat,“ uzavřel Bloom.
foto: Profimedia, zdroj: Scientific American
