Pozorujeme-li bedlivě svět kolem nás, dojdeme k poznatku, že se (téměř) vše vyvíjí v kruhu. A nejen to, vše se stále opakuje. Jaro, léto, podzim, zima a opět jaro, ráno, poledne, večer, noc a tak dále. Staří šamani to dobře věděli, a proto byl pro ně kruh základem všeho.
I náš život bychom mohli vnímat jako kruh (nebo alespoň půlkruh) od kolébky k hrobu. Ti, kteří věří na reinkarnaci, mohou dodat: A k dalšímu zrození. V mé práci se systemickými konstelacemi jsem si všiml, že existuje několik „druhů“ lásky, které můžeme přiřadit k jednotlivým etapám našeho vývoje. Nutno ovšem poznamenat, že se mnohdy nedostaneme dál než k třetímu stupni z osmi. Pojďme se podívat na jejich podobu.
1: Buněčná nebo pudová láska: Jak víme z konstelací, i děti, které byly počaté skrz násilí na ženě, mohou v sobě nalézt jakýsi prvotní otisk lásky, skrz který se mohou smířit s rodiči, tedy i s případně násilnickým otcem. Je to láska, která pohání spermii k vajíčku a nechá je se spojit. Tuto neuvědomělou pudovou lásku, která se podobá gravitaci, nacházíme také u všeho živého. Je to láska na nejnižším stupni – a přesto, je to láska.
2: Závislostní láska. Po narození jsme během našeho dětství závislí na rodičích. Proto, když od někoho slyším, že bez toho druhého nemůže žít, vybaví se mi tato dětská závislostní láska, která na partnerské úrovni vlastně nemá co dělat. Ale přesto ji zde často nacházíme. Je to hlavně tím, že v partnerech hledáme náhražku rodičů, a pak na ně přenášíme, že jsou „ti jediní“, a máme pocit, že bez nich pravděpodobně zahyneme.
3: Romantická láska. Tu zná asi každý z nás. Přichází ve formě zamilování a vývojově je spojena s pubertou, tedy přechodem do dospělosti. Pro toho druhého bychom udělali vše, idealizujeme ho (nebo ji), jsme jako ve snu, ze kterého se ovšem můžeme rychle probudit. Na šamanském kalendáři je tato etapa v našem životě spojená se svátkem Beltane – tedy s prvním květnem.
4: Účelová láska. Jakkoliv vám možná tento druh lásky připadá podivný, právě tato láska spojuje lidi, aby vytvořili a především udrželi například rodinu. Zde sice už neplane onen romantický oheň (což může být pro mnohé zklamáním), ale zato drží lidé více a delší dobu spolu. Poznávají se do hloubky a přitakají společné cestě. A především – společným a realistickým cílům.
5: Karmická láska. Poté, co například děti „vyletí z hnízda“, nebo poté, co je jiný společný cíl dobudován, se může stát, že zjistíme, že jsme k někomu vázáni ještě jinak než romanticky nebo skrz naši závislost. Pro někoho to může znamenat, že byl s partnerem spojen již v některém z minulých životů. Některý pár může dokonce zažít společnou vzpomínku na takový minulý život – například ve velmi intenzivních okamžicích, třeba při milování.
6: Svobodná láska. S postupem do dalších vývojových etap – pro šamana sídlících na „večerní straně kruhu“, tedy na západě, se dostáváme ke skutečně svobodné lásce. Je to láska, která nás nechává těšit se z toho, že se tomu druhému daří dobře. A to i tehdy, když jde s někým jiným do divadla. Nebo, v krajním případě, do postele. Tato láska prostě neváže, nemanipuluje a především nemá očekávání.
7: Láska k jednotě, k bohu. Nejpozději v době, kdy se pomalu uzavírá náš život, bychom se měli dostat do vnímání vše prostupující jednoty. Začneme vnímat, že tato jednota působí skrz cokoliv, s čím se setkáme. Ale především skrz partnera nebo partnerku. Sem patří výrok: „Vidím v tobě Boha,“ případně: „Vidím v tobě Bohyni.“
8: A nakonec – a tím se dostáváme na začátek kruhu – láska, která je splynutím s jednotou. Toho většina z nás dosáhne teprve smrtí. A pokud máte pocit, že smrtí „to“ nekončí, můžete si představit, jak se z této jednoty rodí opět protiklady, mužský a ženský princip, jin a jang a tyto se spojují jako vajíčko a spermie. A vše začne nanovo.
Hezké (zamilované) dny vám ze stránek Flowee přeje Jan Bílý.
Čtěte také:
Deset fajnových jobů pro cestovatele
Devět triků, jak zůstat v pohodě, i když se ostatní rozčilují
foto: Shutterstock
