Je zcela obvyklé, že si kluk přisedne k holce na baru a začne s ní mluvit. Spousta českých žen se ale hrozí představy, že by někoho měly pozvat na rande. I když by to možná chtěly udělat, často neví jak. Čím to?

Centrum pro výzkum veřejného mínění se zaměřilo na stereotypy v české společnosti. Podle 85 % dotázaných by se měl muž postarat o běžné opravy v domácnosti. Dvě třetiny dotázaných věří, že by domácnost měl finančně zajistit muž. Polovina se domnívá, že úklid je záležitostí ženy, na 13 % dotázaných si myslí, že úklid je „rozhodně záležitostí ženy“.

Pouze 14 % účastníků průzkumu si myslí, že by se partneři měli podělit o běžné opravy v domě. Vaření považují za ženskou záležitost dvě třetiny dotázaných. Na 39 % lidí předpokládá, že o děti by se měla starat matka, 60 %, že oba. Pouze 1 % si myslí, že by se o dítě měl starat muž. Čtvrtina dotázaných zastává názor, že by rodinnou pokladnu měl spravovat muž. Pouze 4 % dotázaných se domnívají, že by žena měla usilovat o kariéru... A tak dále.

Stereotypy a sebevědomí

Chtě nechtě podléháme stereotypům. „Správný muž je aktivní, dominantní, má tah na branku, je s ním zábava, je přímý a poradí si v každé situaci. Typická ženská je pasivní, křehká, hledá ochránce, čeká na prince na bílém koni a v mezičase klevetí a kuje pikle,“ říká ředitelka organizace Gender Studies Helena Skálová.

Mnoho žen se potýká s nedostatkem sebevědomí a s očekáváním, které od nich má společnost. „Přetrvává v nich pocit viny, že se nechovají podle očekávání okolí, ale podle svých vlastních představ, tužeb a přání,“ připomněla pro iDnes.cz Džamila Stehlíková, psychiatrička a propagátorka rovných příležitostí mužů a žen.

Gender v reklamě

Stereotypy o ženách jsou silně obsaženy například v médiích, mimo jiné v reklamě. Analýza serveru Media Guru definovala 5 hlavních stereotypů, jak je žena v reklamě zobrazována: jako hospodyňka, jako matka, jako sexuální objekt, jako femme fatale a jako nezávislá žena.

„Reklama sama o sobě ženské stereotypy nevytváří, pouze staví na tom, co již ve společnosti existuje. Pracuje se společenskými stereotypy, stylizuje je a upevňuje v povědomí lidí,“ upozorňuje autorka článku Kateřina Straková.

Problém je ve výchově

„Mnoho žen, s nimiž jsem mluvila, mi řeklo, že je přitahuje kariéra a profese, o níž vědí, že v ní budou skvělé, perfektní. A není se čemu divit. Většinu dívek učí, aby se vyhýbaly selhání. Učí nás hezky se usmívat, hrát si na jistou, dostávat samé jedničky,“ říká o výchově dívek Reshma Saujani, americká právnička a politička, která pomáhá ženám vstoupit do světa technologií.

„Oproti tomu rodiče učí chlapce hrát drsně, houpat se vysoko, šplhat na vrchol prolézačky a pak seskočit střemhlav dolů. A když dospějí, ať už vyjednávají zvýšení platu nebo zvou někoho na rande, jsou zvyklí riskovat. Jinými slovy, vychováváme dívky, aby byly perfektní, a vychováváme chlapce, aby byli odvážní,“ konstatuje Saujani. Výchova dívek tedy není stereotypní jen v Čechách, ale i ve vyspělejším světě.

„U chlapců je více podporována jejich iniciativa a rozvoj osobnosti. Dívky bývají vychovávány nikoliv k tvůrčímu myšlení a rozvoji svých vrozených schopností, ale především k poslušnosti a pasivitě. Jejich spontánnost je tlumena, a proto jim pak v dospělosti často chybí sebejistota, samostatnost, odvaha realizovat své vlastní nápady a projevovat svůj kreativní potenciál, riskovat změnu a volit pro ženu netradiční dráhy,“ podotýká Džamila Stehlíková.

Jana Valdrová, lingvistka, která se specializuje na vztah mezi jazykem a genderem, také upozorňuje na výzkumy, jež prokázaly například to, že rodiče přerušují dívky ve hře několikrát častěji než chlapce. Když chlapec nereaguje na druhé zavolání, nechají ho, aby si hrál dál. Dívky přijít nakonec musí. Rodiče tím učí dívky citlivě reagovat na požadavky okolí a chlapce soustředit se na hru. Teď je jen otázka, zda tyto stereotypy bourat, nebo přispívat dál k tomu, aby dívky byly méně sebevědomé.

foto: Pexels, zdroj: organizace TED