Zamilujete se na střední nebo na vysoké škole. Žijete spolu několik let, ale děti nemáte, protože se chcete věnovat kariéře, cestovat, zkrátka se zatím zbytečně nevázat. Vztah trvá pět, osm nebo i deset let a poté se rozpadne. Je to kvůli tomu, že jste neměli potomky, nebo byste se rozešli stejně?

Své emoce se snažíme držet na uzdě. Při každém rozhodnutí se pokoušíme zvažovat pro a proti, jako kdybychom počítali matematickou rovnici. Přitom však zapomínáme, že to, jak se cítíme, jaké emoce prožíváme při našich volbách, má na našem rozhodování nemalý podíl.

Kdo nemiluje, ten nežárlí. Opravdu tomu věříte? Za jistých okolností je tato emoce pochopitelná. Provází-li však žárlení každý náš vztah, je potřeba se obrátit sám k sobě.

Z médií to někdy vypadá, že mezi námi žijí samí krásní, štíhlí a zdraví lidé, ale statistiky jsou bohužel neúprosné. Nadváhou u nás trpí 63,2 procent mužů a 48,2 procenta žen. Předběhli jsme tak i naše západní sousedy. V Německu je obézních podle Českého statistického úřadu 58,5 procent mužů a...

Je pro nás přirozenější monogamie, nebo polygamie? Podle výsledků amerických vědců je pro nás více partnerů minimálně zdravější a činí nás šťastnějšími. Jak se ale v takovém typu vztahů můžeme vyhnout žárlivosti?

Každý jistě známe řadu lidí, kteří jsou chytří a schopní, ale zbytečně se podceňují. Na druhé straně stojí ti, kteří mají hřebínek bezdůvodně až příliš vysoko. Je vůbec možné být sám vůči sobě objektivní? Na tuto otázku jsme se zeptali koučky Mirky Čejkové.

Na kritiku reagují agresivně, nesnesou pomyšlení na to, že by mohl být někdo lepší než oni sami. Jak se žije lidem, jejichž představy o sebehodnotě jsou mimo realitu a tělem jim proudí ego tak veliké, že zatemňuje mysl?

Kde jsou ty časy, kdy se dítě vydalo po stopách svého rodiče... Dnes můžeme dělat, cokoliv nás napadne. Řada mladých však místo vize a nadšení neví, jak má vlastně se svým životem naložit. Je možné si cestu ke spokojenosti a kariérnímu vrcholu už v prvopočátku usnadnit?

Jak je možné, že někteří rodiče se svými pubertálními potomky doslova válčí a jiní mají naopak pocit, že jejich dítě „puberta ani nepotkala“? Na tyto otázky jsme hledali odpovědi s koučkou a rovněž matkou tří dětí Mirkou Čejkovou.

Tradiční dělení společnosti na ženy pečovatelky a muže jakožto živitele rodiny přestává v dnešní době pomalu platit. Na prvním místě pro nás v současnosti není ani rodina, ani práce. K čemu se ale tedy máme upínat?