fbpx

Zveřejněno: 28. 7. 2017

Říká se, že strachy, kterým nečelíme, se stávají našimi limity. Cyklistka Tereza Němcová sama moc dobře ví, že pokud spadnete (z kola), musíte znovu vstát a krůček po krůčku se zbavit bázně a pochybností, až se dostanete zpět na vrchol. Jak se vyrovnávala se zraněním? Jak dlouho jí trvalo, než se dokázala psychicky opět naladit na výhru? A pomohla jí v tom nějaká vyšší moc? Odpovědi na tyto otázky dostal Marian Jelínek v pořadu Sonda do sportovcovy duše. 

Jaký je recept na překonání strachu? Otázkou je, zda ve vás převládají obavy nebo touha po dosažení cíle. Cyklistka Tereza Němcová o tom ví své. „Horská cyklistika, disciplína cross coutry, se už nejezdí jen na zemi, ale už je tam hodně skoků a překážek – takových, kde člověk musí letět a doufat, že dobře dopadne. To se mi jednou vymstilo a zlomila jsem si klíční kost,“ vypráví.

Rány na těle se sice záhy zahojily, ale šrámy na duši zůstaly. Strach znovu jet naplno a nemyslet na katastrofické scénáře si v její mysli našel své pevné místo a hlava se tak stala jejím největším nepřítelem v cestě za další medailí. Tereza se ale ani přesto nevzdala svého snu. „Rok jsem měla se skákáním problémy, ale pak mě to znovu začalo bavit. Bylo to ale těžké překonat,“ vzpomíná, „tlačili mě trenéři, ale já jsem byla čím dál víc stažená a nebyla jsem schopná to udělat správně. Musela jsem to zkoušet mimo závodní trať, a to se vyplatilo.“

tereza nemcova

Bikerka Tereza Němcová

Dnes se Tereza věnuje spíše vytrvalostním jízdám, kdy je nutné koncentrovat se velmi dlouhou dobu, což je opravdu náročné, a jak ona sama tvrdí, když je na trati, uzavře se sama do sebe a stává se z ní stroj. Tak jako v boji se strachem je i při takto obtížných závodech překážkou spíše hlava než tělo. „Snažím se v sobě utišit vnitřní hlas, protože ten většinou bývá pochybovačný a znejišťující. Nejlepší fáze je ta, kdy vše oddělím a řeším jen trať,“ tvrdí.

Co bude do budoucna Tereza dělat, ještě neví, uvědomuje si, že se sportem bude muset jednou skončit, ale zatím má stále silnou touhu soutěžit a vyhrávat. Ačkoliv se touto otázkou už dva roky zabývá, teď má nový tým, a tak i další hnací motor, který ji žene kupředu. I když na to, že jednou založí rodinu, už se prý těší. A jestli se někdy obrací s prosbami na Boha? Odpověď na tuto otázku se dozvíte ve videu. 

Za poskytnutí prostoru k natáčení děkujeme vítkovické Bolt Tower.

 

foto: archiv

Tipy redakce

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Flákač, budižkničemu, alkoholik, čórka. To jsou typické konotace, které si mnoho z...