V současném světě vládne cosi jako datokracie. Západ je desítky let uhranut údaji z nejrůznějších měření. Ta se tváří jako vrchol vědeckého poznání, ale ve skutečnosti jen odklání pozornost od bídy, kterou způsobují ti, kteří s daty umí čarovat. Tak by se dal shrnout obsah nejnovější knihy The Tyranny of Metrics, kterou napsal Jerry Z. Muller, respektovaný profesor dějin na Americké katolické univerzitě ve Washingtonu DC.
Tyto tipy dnes mohou být pro někoho zajímavé, proto zde přidáváme odkaz na knihu, kterou mimořádně nabízíme v elektronické podobě za 100 Kč. Stačí si o ni napsat na Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Chcete příklad? Vezměte si titulek New York Times z 1. ledna letošního roku: Lékaři odmítají operovat válečné veterány, neboť by to zhoršilo jejich rating. Podobně drastických případů tyranie dat je sice pomálu, ale nemocnice podle Mullera čachrují s čísly, kde mohou: pohotovost třeba nařídí sanitkám stát ve frontě, což vylepší srovnávací statistiku včasné péče.
Jak si hrát s čísly
Angličtina má pro tu činnost nádherné výrazy jako gaming, creaming nebo juking the stats. Všechny popisují snahu „očurat“ systém v mezích jeho vlastních pravidel, chuť zahrát mu „na jukeboxu“ požadované melodie (statistiky). „Když si starosta vytyčí za cíl snížit zločinnost o pětinu, má asi na mysli o pětinu méně obětí zločinu. Policisté si to přeloží jako výzvu, aby evidovali o pětinu méně trestných činů,“ řekl při parlamentním slyšení v Londýně jistý penzionovaný vyšetřovatel.
Data mají etymologický původ v latinském datum (něco, co je "dané"), ve skutečnosti se ale většina z nich musí odebrat, aktivně přidělit či rovnou vymyslet. Metrika se začala používat v 70. letech jako pomůcka k efektivnímu řízení podniků, postupně ale metastázovala do všech oborů a zotročila si úřady i média. Prvním kouzelníkem v oboru byl americký ministr obrany Robert McNamara, jenž během války ve Vietnamu denně chrlil počty mrtvých příslušníků Vietkongu a přidával k nim civilisty, jako by pouhá numerologie mohla vyhrát válku. Veteráni bojů se stávají obětí datokracie po 50 letech ještě jednou, když je lékaři v hrůze z klesající křivky úspěšnosti odmítají přijmout na sál.
Pokud si chceme zachovat zdravý rozum, musíme se probudit z uhranutí daty a vrátit se zpět do systému profesionálního úsudku.
Mezitím se ve srovnávacích měřeních našel leckdo – univerzity jedou podle mustru "čím nižší požadavky, tím více studentů; čím snazší maturita, tím více absolventů", takže úřady vykazují pořád lepší čísla. Mladí vědci nemají čas na koncepční práci, neboť v honbě za citacemi chrlí desítky článků s obskurním obsahem. Zakládají dokonce citační kroužky, které mají za úkol citovat na co nejvíce místech práce ostatních členů. Univerzity poměřované podle kritéria ROI (náklady studenta versus zisk z budoucího zaměstnání) je v tom podporují. Média měří úspěch podle počtu kliků, takže jako nejefektivnější se dnes jeví výroba fake news. Psychiatři si libují v předepisování prášků (je to efektivnější než pracná terapie) a tak podobně.
Ke zdravému úsudku
Muller soudí, že metrika v moderním světě způsobila suma sumárum více škody než užitku, což potvrdí každý, kdo se pokusil absolvovat celou zpravodajskou relaci na (vysoce sledované) Nově či Primě. Jako pomůcka v podnikové sféře snad metrika posloužila dobře (odhalí i kdejaké plýtvání či klientelismus ve státní sféře), ale i zde postupně ztrácí na významu, neboť zaměstnání, v nichž se vyplatí sázet na produktivitu více než na týmovou práci, stále ubývá (přebírají ji roboti, přesněji řečeno).
Reklama
Metrika zkrátka pořád méně připomíná vědu a pořád více náboženství, píše Muller. „Pokud si chceme zachovat zdravý rozum, musíme se probudit z uhranutí daty a vrátit se zpět do systému profesionálního úsudku.“ Mullerova kniha má 220 stran, průměrná kapitola obsahuje 10–18 stránek, 17–76 poznámek pod čarou, a celé to dohromady váží 221 gramů, vystihly podstatu věci Financial Times.
foto: Profimedia, zdroj: New York Times
