fbpx

Severské ledovce tají rychleji, než se čekalo. Co nás nyní čeká a je vůbec možné nadcházející změny zvrátit?

Zveřejněno: 13. 11. 2020

Na konci letošního července se 40 procent čtyři tisíce let starého šelfového ledovce Milne, který leží na severozápadním konci kanadského ostrova Ellesmere, ponořilo do moře. Poslední, dosud plně neporušený přírodní šelf tak přestal existovat. Na druhé straně ostrova mezitím také zcela zmizela ledovcová čepice St. Patrick Bay. O dva týdny později došli vědci k závěru, že grónský ledovcový štít už zřejmě prošel „bodem zlomu“, odkud není návratu.

Tyto události jen potvrzují, že Arktida taje, a to mnohem rychleji, než bychom si ještě před několika desítkami let dokázali představit. Severní Sibiř a kanadská Arktida se nyní oteplují třikrát rychleji než zbytek světa.

Arktida bude už brzy zamrzlá jen v našich vzpomínkách.

Přitom neexistuje žádný aspekt arktického života, který by zůstal silou místních změn nedotčený, snad až na věčný tanec mezi světlem a temnotou. Arktida, jak ji známe, tedy rozlehlá ledová krajina, kde se potulují sobi, skupiny ledních medvědů a kde jsou vody plné tresek a tuleňů, bude už brzy zamrzlá jen v našich vzpomínkách.

Když ledovce tají

Nová studie Nature Climate Change předpovídá, že letní mořský led plovoucí na povrchu Severního ledového oceánu by mohl zcela vymizet už do roku 2035. Ještě donedávna si přitom vědci mysleli, že tohoto bodu dosáhneme nejdříve v roce 2050. Zatím je tento nový předpoklad jen posílen faktem, že podle satelitních záznamů NASA dosáhl v září 2020 arktický mořský led své druhé nejnižší rozlohy za posledních 41 let.

„Nejnovější modely v zásadě ukazují, že bez ohledu na to, jaký scénář emisí nastane, do poloviny století ztratíme letní (mořskou) ledovou pokrývku,“ říká Julienne Stroeve, vedoucí vědecká pracovnice amerického Národního datového centra pro sníh a led. „I když se ročně stále otepluje o méně než 2 °C, stále je to dost, abychom za několik let tento led ztratili.“

Ubývající permafrost a sobi

V kanadské Arktidě taje permafrost o 70 let dříve, než se původně předpovídalo. Silnice se kroutí. Domy se potápí. Na sibiřské tundře vznikají jako důkaz vysokých teplot a tání permafrostu obří krátery v zemi, přičemž v tamním městě Verchojansk bylo v červnu 2020 naměřeno rekordních 38 °C. Letos na jaře se také v důsledku tání permafrostu zhroutila jedna z palivových nádrží v ruské tepelné elektrárně Norilsk a do nedalekých vodních toků uniklo 21 000 tun nafty.

Celkově se světová populace sobů za posledních 20 let snížila o 56 procent.

Roztavený permafrost uvolňuje do atmosféry dva škodlivé skleníkové plyny, oxid uhličitý a metan, které ještě více podporují oteplování planety. Vysoké teploty vedou k zuřivým požárům, které jsou nyní v teplejších a sušších částech Arktidy zcela běžné. V posledních letech se ohnivé peklo šířilo tundrou Švédska, Aljašky i Ruska a zanechalo velké ztráty na původní vegetaci.

Probíhající změny už se samozřejmě podepsaly i na milionech sobů a jelenů, kteří se živí zejména mechy a lišejníky a dalšími zelenými porosty. Zvýšila se i frekvence silných dešťů, které měly za následek vytvoření neobvykle silné ledové pokrývky. Z toho důvodu uhynulo v roce 2013 na ruském poloostrově Jamal hladem asi 61 000 zvířat. Celkově se světová populace sobů za posledních 20 let snížila o 56 procent.

Návrat na začátek

Zastavení změny klimatu v Arktidě vyžaduje enormní snížení emisí z fosilních paliv, v čemž svět zatím i přes naléhavost situace dosáhl jen velmi malého pokroku. Mnoho skleníkových plynů navíc v atmosféře přetrvává roky. I kdybychom zítra zastavili veškeré vypouštění emisí, trvalo by desetiletí, než by se škodlivé plyny rozpustily a teploty stabilizovaly (i když některé výzkumy naznačují, že toto období by mohlo být kratší). Mezitím by ještě víc ubylo ledu, permafrostu i zvířat. „V tomto okamžiku je nutné jak snižování emisí, tak zachycování uhlíku,“ vysvětluje Stroeve. „Musíme si vzít zpět to, co jsme si uložili.“

Další opatření už nemohou změnám předcházet, ale pouze mírnit škody, které globální oteplování způsobí ekosystému i lidem. Například vesnice Newtok na severní Aljašce, kde už roztavený permafrost způsobil vážné narušení půdy, musí být do roku 2023 přemístěna. Určité skupiny ekologů také prosazují zřízení několika mořských chráněných oblastí po celé Arktidě, aby ochránily zbylou divočinu. V roce 2018 podepsalo 9 jurisdikcí včetně Kanady a Evropské unie dohodu, která zakazuje komerční rybolov na volném moři ve středním Severním ledovém oceánu, a to nejméně na 16 let. Vlády však do budoucna musí zvážit i zavedení dalších regulí, zejména v oblasti nových přepravních a těžebních možností v regionu.

Arktida v podobě, jakou jsme znali z minulosti, přestala existovat. Podle současné klimatické trajektorie už ani nebude možné vrátit ji do stavu, v jakém byla před třiceti lety. Přesto mnoho odborníků věří, že stále existuje čas jednat, tedy pokud se svět spojí, aby zabránil dalšímu poškození, a ochrání to, co z tohoto jedinečného a křehkého ekosystému doposud zbylo.

Související…

Marie Šabacká: Grónsko sice bylo zelené, ale planeta byla tehdy celkově chladnějšíGolfský proud slábne. Hrozí nám ledový kolaps jako před 12 800 lety?Hrozí světu klimigrace? Když globální oteplování nutí lidi opouštět domovy

foto: Shutterstock, zdroj: The Guardian

Tipy redakce

Pohyb severního magnetického pólu se zrychluje. To ohrožuje Zemi

Pohyb severního magnetického pólu se zrychluje. To ohrožuje Zemi

Jdu na sever. A už jdu na jih! Tenhle výrok učitele ze hry Dobytí severního pólu...

Fake news nejen o covidu: Třetina mileniálů v USA pochybuje, zda je Země kulatá

Fake news nejen o covidu: Třetina mileniálů v USA pochybuje, zda je Země kulatá

Tajná spiknutí okolo celebrit nejsou až tak nová. To první se objevilo na sklonku...