Pozná se zvíře v zrcadle? Některá dokonce přemýšlejí, co si o nich myslíme my

Díváme se do něj denně, mnohdy i několikrát. Co vlastně v zrcadle vidíme? Jistě, sebe sama. Co všechno to ale zahrnuje? Tím se zabývají odborníci již po stovky let. Neomezují se přitom pouze na lidský svět, ale rozšiřují bádání i na svět zvířat a zkoumají, jak hluboké je jejich vědomí ve srovnání s tím lidským. Píše o tom magazín Nautilus, který se zaměřuje především na výsledky zkoumání Gordona G. Gallupa, který se zabývá psychologií zvířat.

Od orangutanů k lidem

Orangutanům mimochodem nastavoval zrcadlo už Charles Darwin. Gordon G. Gallup, profesor na Tulane University a později Univesity at Albany, to zase zkoušel se šimpanzi. První výsledky svého výzkumu veřejnosti představil už ve zprávě z roku 1970. Šimpanzi jsou podle něj schopni poznat sebe sama v zrcadle. Tato schopnost se odvíjí od výše intelektuální kapacity. Co to vypovídá o hloubce lidského vědomí?

Vývojoví psychologové po vzoru Gallupa prováděli zrcadlové testy s dětmi a zjistili, že samy sebe začínají v zrcadle rozpoznávat už mezi 18. a 24. měsícem věku.

Německý vědec Wilhelm Preyer už v roce 1889 spojoval poznání sebe sama v zrcadle s vnitřním pocitem sebe sama, tedy s uvědomováním si toho, že já jsem já. Ale uvědomují si totéž zvířata, když se poznají v zrcadle? Francouzský psychoanalytik Jacques Lacan tvrdil, že zrcadlo u dětí přispívá k vytvoření ega. V roce 1972 vývojoví psychologové po vzoru Gallupa prováděli zrcadlové testy s dětmi a zjistili, že samy sebe začínají v zrcadle rozpoznávat už mezi 18. a 24. měsícem věku. A tady je další otázka: Co si tedy o svém odrazu v zrcadle myslí novorozenci do té doby?

Delfíni a sex před zrcadlem

Když Gallup přešel na univerzitu v Albany, začal se zajímat o to, zda by jeho zrcadlovým testem mohla projít i jiná zvířata. Jednu ze svých studentek Lori Marinovou tak motivoval k jejímu zamýšlenému experimentu s delfíny. A výsledek byl shodný s jeho předchozími bádáními spojenými se šimpanzi. Ukázalo se, že delfíni se v zrcadlech poznávají, a dokonce spolu mají sex, při němž se pozorují. V souvislosti s úžasnými výsledky vypovídajícími o vysoké inteligenci delfínů se ale vynořila i velmi naléhavá etická otázka: Je správné držet v zajetí zvíře, které je schopno samo sebe vnímat na vysoké úrovni, téměř tak (nebo dokonce úplně?) jako člověk?

Pokud mají zvířata alespoň určitou úroveň vědomí sebe sama, vědí, kde jsou, a mohou si být vědoma i zajetí, v němž se nacházejí.

Vybavme si výrazy šimpanzů a dalších opic v zoologických zahradách. Někdy jen tak hledí do prázdna, jako by přemýšleli. Přemýšlí skutečně? A o čem? Uvědomují si, že jsou zavření za sklem, skrze nějž je my lidé pozorujeme? Podle Gallupových testů ano.

Proč je držíme v zajetí?

Lori Marinová s kolegyní Dianou Reissovou jsou přesvědčené, že je neetické držet v zajetí zvířata, která si sama sebe uvědomují. Tvrdí, že pokud mají daná zvířata alespoň určitou úroveň vědomí sebe sama, vědí, kde jsou, a mohou si být vědoma i fyzického omezení, které jim prostředí, v němž se nacházejí, přináší. Marinová se stala vědeckou ředitelkou projektu Nonhuman Rights Project, v jehož rámci se pro zvířata s prokázanými kognitivními schopnostmi vyššího řádu snaží získat zákonná práva.

Přemýšlí šimpanzi v zoologické zahradě nad tím, co si asi myslíme, když se na ně díváme? Gallup tvrdí, že ano.

Chce přimět soudy, aby je uznaly za osoby s právy. Reissová se ve stejném duchu zasazuje o ochranu delfínů. Klíčem k jejím argumentům jsou vědecké důkazy, jež už dneska potvrzují, že šimpanzi, sloni, kytovci a další zvířata si sebe sama uvědomují stejně jako lidé. Mohou tedy nejen myslet sami na sebe, ale také trpět a plně si uvědomovat, že trpí právě oni.

Nová teorie mysli

Gallup mezitím vytvořil vlastní filosofii, kterou nazval teorií mysli. Ta jde ještě dál. Tvrdí, že zvíře, které projde zrcadlovým testem, má hlubokou úroveň vědomí. Ta zahrnuje schopnost uvažovat o vlastních myšlenkách a zkušenostech. Zvířata, která tuto schopnost vykazují, si podle Gallupa dokonce umí představit, co by si mohli myslet a prožívat druzí. Přemýšlí šimpanzi v zoologické zahradě nad tím, co si asi myslíme, když se na ně díváme? Stejně jako my přemýšlíme nad tím, co si asi myslí, když zadumaně hledí do prázdna? Gallup tvrdí, že ano.

Na podporu své teorie zmiňuje skutečnost, že děti začínají teorii mysli demonstrovat zhruba ve stejnou dobu, kdy se začnou rozpoznávat v zrcadle – nejprve si musí uvědomit sebe sama, aby začaly brát v úvahu to, co si myslí nebo co chtějí ostatní. A k tomu ještě poznamenává, že lidé se schizofrenií často nemohou v zrcadle poznat sebe sama a zároveň výrazně bojují s jeho teorií mysli.