fbpx

Kvůli klimatu trpí mladí lidé ekologickou úzkostí. Protesty jsou pro ně terapií 1 fotografie
zdroj: Shutterstock

Stále více mladých propadá úzkosti ohledně změny klimatu. Tím, co jim pomáhá vyrovnat se s panickou tísní, jsou právě demonstrace, jejichž cílem je odvrátit katastrofu

Zveřejněno: 3. 8. 2022

BBC na svých webových stránkách informuje o intenzivních obavách o budoucnost planety, které v posledních měsících a letech začínají sužovat stále větší množství dětí a dospívajících. Reportéři popisují příběh Amy O'Brienové, dívky, která si klimatickou krizi intenzivně uvědomuje od svých osmi let, kdy se na základní škole poprvé dozvěděla o dopadech tání arktického ledu na lední medvědy. „Už na začátku jsem byla naštvaná kvůli zvířatům a za to, že se kvůli nám musí příroda měnit. Připadala jsem si bezmocná,“ popsala BBC s tím, že mezi 13 a 14 lety se strach i lítost znásobily, když zjistila, jak extrémní počasí nutí lidi k přesunům v zemích, jako jsou Indie a Filipíny. Jako lék na pocity, jež při pomyšlení na změnu klimatu prožívá, vnímá účast na akcích bojujících proti změně klimatu.

Obzvláště silně na ni v tomto směru zapůsobil zážitek na 26. konferenci OSN o změně klimatu v Glasgow v roce 2021. „Byl to takový jasný, nadějný a bujný protest. Všichni vypadali šťastní, že jsou spolu a ukazují se světu, který chceme vidět,“ popsala s tím, že tehdy pocítila naději, že jednou bude zase dobře.

Strach jim nedá spát

Pocity popisované O´Brienovou shrnuje Americká psychologická asociace pod jednotným názvem eko-úzkost neboli chronický strach ze zkázy životního prostředí. Ve spolupráci s organizacemi Climate for Health a Eco-America zveřejnila asociace zprávu, v níž se uvádí, že příčinou ekologické úzkosti je stresující a děsivá skutečnost sledovaná skrze pomalé a zdánlivě nezvratné dopady změny klimatu v kombinaci s obavami o budoucnost. S tím mohou souviset pocity ztráty, bezmoci a frustrace z nezměrnosti změn, které se na nás nezadržitelně valí.

Téměř 60 % teenagerů a mladých dospělých změna klimatu silně znepokojuje, 75 % budoucnost děsí. Více než polovina věří, že lidstvo čeká záhuba.

Jako širší forma strachu o budoucnost planety ale není ekologická úzkost úplně nová. V 19. století panovaly ve Spojeném království podobné obavy související s dusivým černým kouřem, produkovaným množstvím spalovaného uhlí. Tehdy se ale obávali dospělí, zatímco dnes eko-panika podle výsledků různých průzkumů dopadá především na bedra dětí a adolescentů. Ta vedle pocitů úzkosti, paniky, strachu, hněvu, smutku, zoufalství, viny a hanby může zahrnovat i pocity pozitivní, zejména naději (jako tomu je třeba v případě O´Brienové).

Jak BBC sdělila Caroline Hickmanová, psychoterapeutka z University of Bath ve Spojeném království, děti jsou často mnohem informovanější, než si rodiče myslí. Toto tvrzení má podloženo vlastním výzkumem, jehož se zúčastnilo 10 tisíc teenagerů a mladých dospělých mezi 16 a 25 lety, kteří pocházeli z deseti zemí včetně Spojeného království, USA, Brazílie, Indie a Filipín. Téměř 60 % respondentů uvedlo, že je změna klimatu silně znepokojuje; 75 % budoucnost děsí; 56 % věří, že lidstvo čeká záhuba a 39 % kvůli tomu všemu dokonce váhá s pořízením dětí; 58 % mělo pocit, že vlády zemí zrazují buď je, nebo budoucí generace.

Mluvte otevřeně, přiměřeně věku dítěte

Podle Hickmanové je tedy třeba počítat s tím, že dítě o změnách klimatu ví možná víc, než by nás napadlo, a pokud se nás na něco v tomto kontextu zeptá, je moudré nejprve zjistit, kolik toho má o dané problematice skutečně načteno. „Potom řekněte, že je to skvělá otázka a že chcete, aby na tyto pocity bylo dítě hrdé. Znamenají totiž, že mu na planetě záleží,“ radí psychoterapeutka.

Autorka knihy How to Talk to Your Kids About Climate Change: Turning Angst to Action (Jak mluvit se svými dětmi o změně klimatu: Proměna úzkosti v činy), pedagožka zabývající se změnou klimatu a výkonná ředitelka organizace Climate Mama Harriet Shugarmanová, připomíná, že v každém věku je třeba s dítětem hovořit pravdivě a na rovinu, dále je podle ní důležité podporovat jejich vlastní smysl pro svobodu jednání. Konkrétní reakce je potom třeba uzpůsobit věku vaší ratolesti.

U velmi malých dětí je prvním krokem ke vztahu k životnímu prostředí vytvoření „pocitu zázraku v přírodě“. Takové pouto se dá vytvořit už třeba pozorováním mravenců v trávě na výletech do městských parků nebo sdílením příběhů a písniček. Ale i s takto malými dětmi se dá jít už i dál. „Zapojte své pěti- až šestileté děti do klimatických pochodů, vyfoťte protesty a nechte děti posílat jejich kresby nebo dopisy místním úředníkům,“ navrhuje Shugarmanová.

Mezi 10 a 13 lety, kdy se děti pravděpodobně o změně klimatu již učí ve škole, je vhodné je povzbudit, aby se na toto téma nebály diskutovat s učiteli, rodinou, přáteli i známými. Uklidnit je můžete připomenutím faktu, že touto problematikou se napříč celým světem zabývá celá řada specialistů z různých oborů. Pro starší dospívající mezi 14 a 16 lety je potom zásadní politická angažovanost, činnost a participace, které mohou míru strachu z ekologických katastrof významně snížit. Ilan Kelman, profesor z University College London Institute for Risk and Disaster Reduction ve Spojeném království, dodává, že po šestnáctém roce věku mohou mladí začít uvažovat o kariéře, která by jejich obavy zmírnila tím, že by napomohla správné věci. „Mohou uvažovat o práci v žurnalistice, vědě a technice, v medicíně a zdravotnictví nebo mohou kandidovat na politické funkce,“ vypočítává Kelman.

Hněv nebo úzkost?

Vedle úzkosti ale mnohé dospívající pohání ještě jiná emoce a tou je hněv. Na základě dalšího výzkumu, který trval 10 let a zahrnoval pozorování dětí mezi pěti a dvaceti lety z Malediv, Nigérie, Bangladéše, Brazílie, Francie a Spojeného království i USA, Hickmanová zjistila, že se mladí zlobí na vlády, které z jejich pohledu v otázce řešení klimatické krize významně selhávají.

Jak BBC sdělila 26letá aktivistka a doktorandka z University of Coventry ve Spojeném království Rose Kobusingeová, mladí trpí především tím, že sledují, jak zástupci států neplní sliby, které veřejnosti dávají. Jak O'Brienová, tak Kobusingeová ale vidí naději v lepší budoucnost právě ve společenstvích mladých lidí, kteří se potkávají na akcích, jež podporují boj se změnou klimatu.

Související…

Největší ekologické hrozby: Do roku 2050 bude kvůli nim migrovat miliarda lidí
Jan Handl

foto: Shutterstock , zdroj: BBC

Tipy redakce

Jak na městský stres? Pokud se nehodláte odstěhovat, vyzkoušejte toto

Jak na městský stres? Pokud se nehodláte odstěhovat, vyzkoušejte toto

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...

Změní vesmírní chameleoni Einsteinovu teorii relativity?

Změní vesmírní chameleoni Einsteinovu teorii relativity?

Vesmír se rozpíná a zároveň zrychluje. O tom mezi vědci panuje v zásadě shoda....