Nový Zéland se oficiálně přidal k zemím, které si mezi své reprezentanty volí zástupce mladší generace. Kdo je Jacinda Ardernová a čím voliče přesvědčila?

Sedmatřicetiletá Jacinda Ardernová se profiluje jako osobnost, která si stojí za svým a je otevřená ke změnám zastaralých názorů, nebojí se vybočovat a měnit zavedené zvyklosti. To nakonec dokázala, když opustila mormonskou církev, aby mohla veřejně podporovat práva gayů. Bezprostředně po svém zvolení na premiérský post představila hlavní body, kterým se chce v úřadu věnovat. Hodně se chce přitom zaměřit na udržitelnost a ekologii.

„Stejně jako mnoho dalších států jsme změnami klimatu ovlivněni. Proto vidím toto téma jako svoji osobní, ale i celostátní výzvu. Nový Zéland byl historicky vždy morálním lídrem a já hodlám tento status udržet,“ řekla Ardernová v rozhovoru pro americký charitativní projekt 24 Hours of reality.

 Kdo je Jacinda Ardernová
  • Je v pořadí 40. premiérkou Nového Zélandu
  • Narodila se 26. července 1980
  • Pracovala jako poradkyně premiérky Helen Clarkové
  • Na stáži ve Velké Británii pracovala i pro labouristického premiéra Tonyho Blaira
  • Do Labour Party ji přivedla teta už jako 19letou
  • Zásadní byl pro ni rok 2017: v březnu se stala místopředsedkyní strany, v srpnu předsedkyní a po zářijových volbách premiérkou

Jacinda otevřeně klade důraz na témata, která přesahují osobní blahobyt. A v tom se s ní mladí ztotožňují. Málokdo by přitom mohl namítat, že novozélandská premiérka má nedostatek politických zkušeností. Politicky aktivní se stala velmi brzo, do strany labouristů vstoupila už ve svých sedmnácti letech. Vzhledem k jejím názorům, zkušenostem a věku tak byla pro mnoho mladých jasnou volbou. Úspěch historicky nejmladší členky novozélandského parlamentu nazývají místní média Jacindamánie.

Dost bylo slibů?

Ardernové došlo, že lidé už mají dost velkých slibů a odvážných vizí bez hmatatelného (či alespoň viditelného) výsledku. Proto za hlavní slogan kampaně zvolila velmi přímočaré Let´s do it, které se setkalo s opravdu pozitivním ohlasem.

Mladí lidé už zkrátka neslyší na líbivá hesla. Vyrůstali v hektické době a jejich výchova byla ovlivněna generací náchylnou k přílišnému idealismu. Nadšení jejich rodičů, respektive jejich sny a ideály, se zhroutily a vystřídal je chladný a cynický neoliberalismus. Generace takzvaných mileniálů tak hledá kompromis mezi těmito dvěma extrémy.

Je to jen mládím? Není

Podle průzkumů měla Jacinda Ardernová v loňských zářijových volbách nejsilnější oporu právě v mladých lidech. Ač jejich sympatie vzbudila mimo jiné svým (v porovnání s ostatními politiky) nízkým věkem, přece jen už se blíží čtyřicítce. Proč jí tedy milleniálové naslouchají, proč ji následují? Ze stejného důvodu, proč se mladí zbláznili do amerického senátora Bernieho Sanderse, kterému je dávno přes 75, či Jeremyho Corbyna, britského lídra labouristů, kterému bude 70 příští rok.

Oba zmínění muži jsou především vizionáři, a ač nejsou nejmladší, jejich myšlenky inspirovaly mladé a zarezonovaly s jejich názory. Tito politici jsou důkazem toho, že jediným východiskem ze současné situace, která je symptomatická rozkladem jistot a hodnot, není pouze cynismus a bezbřehý materialismus. Své místo v životech a uvažování mladých mají pořád ještě také ideály. Ovšem ne ty nafouknuté, opředené vznosnou rétorikou, která se za posledních několik set let nezměnila (a ani nic nezměnila). Mladí slyší na autenticitu, pragmatičnost, smysluplné kroky a reálné cíle.

I to je důvod, proč právě Sanders či Corby veřejně podpořili myšlenku, že by se politika měla omladit. Tito dva zmínění politici jsou totiž ve svém myšlení výjimkou, která bohužel jen potvrzuje nám dobře známé pravidlo "vydržím v politice, dokud nezemřu". 

Tato "strategie" je nakonec i za vzestupem Jacindy Ardernové. Konzervativní Národní strana vedená dosavadním premiérem s ještě konzervativnějším jménem Bill English měla za to, že zemi povede i ve čtvrtém volebním období. V kampani se oháněla především minulostí a tím, jak provedla zemi finanční krizí či zemětřesením v roce 2011.  

Ardernová sama připouští, že je překvapena, jak na ni veřejnost pozitivně reaguje. Nikdy si prý nepředstavovala, že by se mohla stát premiérkou. A co říká sedmatřicetiletá předsedkyně vlády Nového Zélandu na probíhající Jacindamánii? „Neberu nic jako samozřejmost. Nakonec, výsledky byly hodně těsné.“ Někteří politici zkrátka umějí být i skromní.

foto: Profimedia, zdroj: DailyMail

Alice Mikulášová

Alice Mikulášová

Související články

Pokračováním v prohlížení těchto stránek souhlasíte s Podmínkami užití a Pravidly využití Cookies.