fbpx

Šéf astronomie na Harvardu považuje povrch Měsíce za jakousi síť, která dokáže zachytit mikroorganismy a další částice, jež putují vesmírem. No a ty, které dovezli astronauti, nevyjímaje

Zveřejněno: 3. 5. 2021

Měsíc, myšleno ten, který obíhá kolem Země, byl podle všech předpokladů úplně pustý a mrtvý. To platilo do září před šedesáti lety. Tehdy na povrch Měsíce dopadla sovětská sonda Lunik 2. V přípravě pro dopad sondy nebylo opomenuto sterilizování všech dílů, aby povrch Měsíce nebyl kontaminován jakoukoli formou pozemského života. Jenže...

Když o necelých deset let později na Měsíci přistáli první lidé z amerického programu Apollo, byla péče o sterilizaci podobná, navíc si při návratu z Měsíce všichni američtí astronauti i spolu s přivezenými vzorky hornin prožili karanténu. I prezident Nixon, který je po přistání v oceánu přiletěl přivítat na letadlovou loď, se s astronauty mohl pozdravit jen přes okno izolovaného provizorního příbytku. Karanténa trvala od 24. července do 10. srpna slavného roku 1969 a podstoupily ji ještě posádky lodí Apollo 12 a 14. No a pak už byla považována za zbytečnou.

Budeme hledat fosílie?

Na Měsíc úspěšně doputovaly kromě amerických a sovětských, respektive tedy ruských sond už jen ta čínská Čchang-e 4 s robotickým vozítkem. Indii a naposledy Izraeli se to nepodařilo. Slovo „nepodařilo“ se ovšem týká měkkého přistání, jinak na měsíční povrch dorazily, ovšem poněkud tvrdě.

Loeb považuje povrch Měsíce za jakousi rybářskou síť, která zachytává mezihvězdné objekty.

To ale zase trochu narušuje představu Avi Loeba, šéfa astronomie na Harvardu, který pro Scientific American sepsal spolu s Manasvi Lingamem ze stejné univerzity článek o tom, že by Měsíc mohl být vlastně ideální lapač na mimozemské organismy a možná i mimozemské civilizace či technologie.

Pravda, souputník Země nemá žádnou atmosféru, a tudíž žádné klima, je bez geologické aktivity a nebýt občasného dopadu nějakého meteoritu je jeho povrch neměnný po miliardy let. To všechno jsou ideální podmínky pro to, aby to, co se na něj někdy v minulosti dostalo, zůstalo zachováno, konzervováno. Jediným problémem by mohlo být kosmické záření, ale Loebovi nejde o nalezení života, spíš o jakési konzervy či mikrofosilie.

Rybářská síť na život

Nic takového se nám na naší planetě nemůže podařit nalézt, protože k zakonzervování jakýchkoli stop po mimozemském životě tu nejsou podmínky. Kdybychom však spustili program pravidelných misí na povrch Měsíce, měli bychom slušnou šanci, že bychom mohli objevit buď pozůstatky po nějakých mikroorganismech, nebo dokonce prý po nějakých odpadcích, něco jako zbytcích po vesmírném pikniku, který tam mohla nějaká mezihvězdná výprava zanechat.

Loeb považuje povrch Měsíce za jakousi rybářskou síť, která zachytává mezihvězdné objekty. Absence měsíční atmosféry totiž zaručuje, že se případní mezihvězdní poslové dostanou na jeho povrch a tam zůstanou. Není to vyloučené, v roce 2017 proplul naší soustavou první detekovaný mezihvězdný objekt Oumuamua o velikosti řádově sto metrů.

Vesmír jako ideální místo

Momentálně ovšem nastal problém, který bychom mohli nazvat „želvušky“. Izraelská sonda Berešit letos v dubnu tvrdě dopadla na povrch Měsíce a její součástí, tedy kromě přístrojů, které by měly zkoumat magnetické pole našeho souputníka a fotografovat jeho povrch, byl experiment neziskové organizace Arch Mission. Ta plánuje (jako ostatně mnoho jiných) vytvořit zálohu pozemského života mimo naši planetu. Jeho součástí byl archiv informací o životě na Zemi, vzorky lidské DNA a také několik tisíc želvušek.

Výlet do vesmíru si kolonie želvušek vyzkoušela už v roce 2007 na palubě ruské automatizované lodi Foton M3. Bez skafandru přežilo několik jedinců.

Pokud je ještě neznáte, tak vězte, že to jsou nejodolnější tvorové u nás na Zemi, které nezabijí ani vyšší dávky radiace či kosmického záření a několik minut mohou být vystaveny teplotám -272 až +150 stupňů Celsia. Takže mráz -183 stupňů Celsia, který na Měsíci naměřila čínská sonda Čchang-e 4, je pro ně příjemnou teplotou.

Výlet do vesmíru si kolonie želvušek vyzkoušela už v roce 2007 na palubě ruské automatizované lodi Foton M3. Bez skafandru přežilo několik jedinců pobyt v otevřeném prostoru, tedy bez kyslíku a i s příslušnou dávkou kosmického záření. Po návratu na Zem stačilo jen trochu vody a nedobrovolní cestovatelé do půl hodiny obživli… Když to tedy shrneme, tak Avi Loeb na Měsíci může najít zřejmě želvušky, ale také možná jejich vesmírné příbuzné. Anebo "organické pozůstatky" posádek, které na Měsíci přistály.

Související…

Úspěšné přistání? Neil Armstrong a Buzz Aldrin se vlastně na Měsíci ztratili
Jan Handl

foto: Shutterstock, zdroj: The Daily Galaxy

Tipy redakce

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Flákač, budižkničemu, alkoholik, čórka. To jsou typické konotace, které si mnoho z...