Podle České Akademie dermatovenerologie trápí lupénka až 250 tisíc Čechů a 70 tisíc z nich trpí těžkou formou. Právě v tomto období se projevy psoriózy nemocným zhoršují, protože musí nosit více oblečení a jejich kůže nemůže dýchat. S profesorem Michaelem Tirantem jsme řešili možnosti léčby a řeč přišla i na to, jak naše společnost na pacienty s lupénkou nahlíží.

Profesor Michael Tirant, Ph.D. se narodil na Seychelských ostrovech v roce 1955. Je výzkumníkem v oblasti medicíny, klinickým biochemikem a vědcem, který se specializuje na léčbu projevů lupénky a dalších kožních onemocnění, jako je ekzém, akné, ichtyóza, vitiligo a další. Když v roce 1982 připravoval speciální léčbu pro svého pacienta s ekzémem, objevil náhodou účinný přípravek na lupénku. Jedná se o přírodní produkt bez kortikosteroidů, který obsahuje bylinné a esenciální oleje, jehož účinnost potvrdily i výsledky mezinárodních studií.

Proč jste se ve výzkumu zaměřil právě na lupénku?

Jsme klinika a léčíme všechny pacienty, ať už s lupénkou, ekzémem nebo akné. Zpočátku jsem se soustředil na léčbu ekzému, jakmile se ale objevily první účinky našeho přípravku v léčbě lupénky, vydali jsme se tímto směrem. Přesto jsem ale původně strávil mnoho let prací na léčbě ekzému a podařilo se mi najít mnoho dobrých způsobů. Ekzém je však velká kategorie, do které patří 67 různých druhů tohoto onemocnění. Zároveň je ale také obtížně léčitelný, protože se s ním pojí mnoho alergií.

michael tirant

Kosmetické přírodní produkty kosmetické značky Dr. Michaels, kterou vytvořil profesor a vědec Michael Tirant, jsou psoriatiky často označované za zázračné.

Proč jsou podle vašeho názoru autoimunitní onemocnění, mezi něž patří lupénka, celosvětově stále rozšířenější? Děláme něco špatně?

Myslím si, že to závisí na mnoha faktorech. Autoimunitní onemocnění tu byla po mnoho let, v mnoha případech však nebyla správně diagnostikována. Velkou roli jistě sehrávají také problémy s životním prostředím, různé chemikálie. Také voda, kterou v dnešní době pijeme, není tak čistá, jak by měla být, stejně jako vzduch, který dýcháme. Pojí se s tím také alkohol a stresové faktory dnešní doby.

Mnoho dermatologů pacienty varuje, že si nemají s lupénkou zahrávat ve smyslu odmítání předpsané léčby a experimentování s alternativními přístupy. Jaký je váš protiargument, jakožto pionýra moderní přírodní léčby lupénky?

Někdy i souhlasím s dermatology a lékaři, protože některé produkty na trhu neprošly patřičným vědeckým testováním a nevíme, zda účinkují. Naše produkty za sebou naštěstí mají 35 let historie. Dělali jsme testy, publikovali. Jenže u některých jiných produktů nelze jít takto do hloubky, protože existují třeba jen dva roky, a jak se rychle objeví, tak i rychle zmizí. Sledujeme to už přes 30 let, jak se tyto produkty objevují a zase mizí. Takže pokud má produkt vědecká data, jsou o něm publikovány práce a má své účinky, nemám s tím problém.

Jak náročná je léčba projevů lupénky kvůli její dlouhodobosti z finančního hlediska? Je to i důvodem toho, že se stále více pacientů obrací k přírodním metodám léčby?

Obzvlášť u lupénky, která je chronickým onemocněním a nelze ji vyléčit, hledá mnoho zemí způsoby, jak tyto produkty podporovat, protože jsou velmi drahé. Pokud vám vláda financuje nějaký produkt, užíváte jej a máte určité výsledky. Protože je ale lupénka chronická a má své spouštěče, může se po dvou měsících od zmizení objevit znovu. Jenže vláda vám nedá další stovky tisíc korun, obzvlášť v situaci ekonomické krize z posledních let. A pokud v některých případech nemá peníze ani na to, aby lidem zajistila to, co potřebují pro svůj běžný život, jak by mohla financovat nákladnou biologickou léčbu nebo jakoukoliv jinou, která stojí mnoho peněz? Postaví se k tomu tak, že je to nadále zodpovědnost pacienta, a ten by si tudíž měl léčbu sám zaplatit. V takovém momentě člověk začne přemýšlet, zda utratí další velké peníze za další biologickou léčbu, anebo zda začne hledat jiné alternativy. Mnoho pacientů, kteří vyzkoušeli kortikosteroidy, biologickou i jinou léčbu, však lupénkou stále trpí, nezbavili se jí. Proto vidíme trend v příklonu k alternativní medicíně, včetně té přírodní.

dermatolog shutterstock 174168137

Je důležité, aby lidé věděli, že člověka s lupénkou se bát nemusí.

Jak by měl psoriatik jíst?

Vhodná dieta je jedním z faktorů, na nějž se někdy klade velký důraz, není ale tím jediným. Zcela jistě však existují potraviny, kterých by se měli psoriatici vyvarovat, anebo jich konzumovat jen velmi málo. Jsou to velmi pálivé pokrmy, jako je čili, kari a další, které velmi zahřívají tělo. Měli by také být opatrní s diuretickými jídly, tedy takovými, která obsahují hodně soli nebo cukru. Platí to i pro alkohol, čaje a kávu, které jsou také diuretické a dehydrují tělo. Psoriatici by se také měli vyvarovat jídla obsahujícího hodně histaminu, ten hraje velkou roli při svědění. Pokud se psoriatik škrábe, poničí si kůži. A to je právě jeden ze spouštěčů lupénky. Při lupénce, stejně jako při ekzému, je naším primárním cílem zamezit právě svědění, které předchází škrábání. Díky tomu se může kůže uzdravit.

Co byste psoriatikům doporučil jako vhodnou techniku mentálního tréninku pro zvládání stresu?

Stres hraje velkou roli nejen v případě lupénky, nýbrž u většiny onemocnění, kterým čelíme. Hlavní problém u stresu je ten, že bychom měli hledat způsoby, jak minimalizovat jeho účinek. Nejde ale někomu říct, aby se nestresoval, takhle to nefunguje. Důležité je to, jak člověk stres zvládá. Techniky na zvládnutí stresu zahrnují cvičení, protože cvičení spaluje a metabolizuje všechny stresové hormony. Patří sem také vše, díky čemu člověk relaxuje, ať už meditace, jóga nebo poslech hudby. Je zapotřebí vypnout mysl, protože dokud je mysl aktivní, bude vyvářet stres, jelikož neustále na něco myslíme a s něčím si děláme starosti. K relaxaci pacienta lze samozřejmě také použít medikaci, a to klasickou nebo přírodní cestou. Pomáhá dokonce i smích.

Jsou psoriáza a psoriatická artritida samostatná onemocnění? Nebo jsou provázaná? Co je pravdy na tom, že u psoriatiků probíhají na vnitřních orgánech podobné změny jako z vnějšku na jejich kůži?

Jakmile je gen zodpovědný za lupénku aktivovaný, existují tři cesty propuknutí. Buď na kůži, nehtech, anebo se projeví artritidou. Všechny jsou projevem stejné nemoci. Ovlivňuje klouby, šlachy, ovlivňuje pohyblivost, někteří lidé ani nedokážou otočit krk. Jedná se proto o velmi oslabující onemocnění, které ovlivňuje kvalitu života. V mnoha případech lidé nemohou ani pracovat. Projevy psoriatické artritidy je tak velmi obtížné léčit.

Lupénka ovlivňuje nejen kůži a často zmiňovanou psychiku, ale také fungování dalších fyziologických mechanismů. Mohl byste psoriatikům poradit, v jakých oblastech by se měli hlídat a na co být více opatrní?

Pokud se lupénka projevuje na kůži, ale doktor si není jistý, zda se skutečně jedná o lupénku nebo o ekzém či jiné onemocnění, měli byste vyžadovat biopsii, která poskytne přesné výsledky. Stejně tak je to i s nehty, mnoho lidí si lupénku nehtů plete s plísňovou infekcí. I zde je tedy možné odebrat vzorky k potvrzení nemoci. S artritidou je to složitější, protože se často zaměňuje s revmatoidní artritidou. Při lupénce však nedochází k žádným revmatickým faktorům. K určení, o jaký typ artritidy se jedná, lze podstoupit krevní testy.

joga shutterstock 557789605

Odbourat stres pomůže psoriatikům například jóga.

Psoriatici si často stěžují, že onemocnění značně ovlivňuje jejich profesní uplatnění a společenský život. Máte nějaké rady, jak se s tím vypořádat, například ze zkušenosti některých vašich pacientů? Pomáhá spíš lupénku skrývat, nebo naopak se za ni nestydět a nechat ji takzvabně dýchat?

Vytvářeli jsme studii, jak lupénka ovlivňuje kvalitu života nemocných. Jedná se především o pacienty, kteří nemají partnera, nemají práci, mají deprese, úzkosti a dokonce i sebevražedné myšlenky. Jeden z mých pacientů mi dokonce řekl, že pro něj nastal čas, aby ukončil svůj život. Další dokonce skočil z mostu. Lupénka těmto pacientům enormně ovlivňuje život a je potřeba s nimi vést konzultace, ukázat jim jasný plán, musí vidět světlo na konci tunelu. Nelze jim říct, že lupénka zmizí druhý den, ale že je třeba postupovat po malých krocích. Ukázat jim, čeho a v jakém horizontu lze dosáhnout.

Jaká jsou podle vás průlomová zjištění současné vědy o lupénce? Jsou také již k dispozici nějaké poznatky, které by v budoucnu vedly k pochopení toho, jak lze vzniku lupénky u rizikových skupin účinně předcházet?

V dnešní době víme, že lupénka je autoimunitní onemocnění. Víme, že je to velmi komplexní nemoc. A proto také existuje mnoho druhů léčby jejích projevů, přičemž každý je zaměřen pouze na jeden typ. V současnosti na trhu neexistuje žádná léčba, která by zahrnovala vše. Proto jeden typ léčby pomůže jednomu člověku, zatímco u jiného je neúčinný. Proto musím říct, že nevidím žádný průlom. Díváme se pouze na to, co jsme zkoumali již dříve. Nemyslím si, že nastane čas, kdy přijdeme s léčbou, která vyřeší vše. Může se to stát, ale mně osobně se tomu těžko věří, protože rozumím komplexitě té nemoci. A ta je založena na spouštěčích. Pokud chceme zastavit nemoc, musíme zastavit její spouštěče.

Stále bychom v naší společnosti narazili na mnoho lidí, kteří o psoriáze nemají ani ponětí a na nemocné pohlížejí jako na někoho, koho se štítí nebo dokonce bojí. Myslíte, si že je důležitá nějaká rozsáhlejší osvěta?

Povědomí o lupénce je důležité, a to jak pro pacienty na jedné straně, tak i pro veřejnost na straně druhé. Samotní pacienti se totiž cítí, jako by byli nakažliví. Mnoho z nich se totiž potýká s tím, že se jich ostatní lidé bojí dotknout, protože se bojí nákazy, a to včetně jejich vlastní rodiny. Další věc pak je fungovat na veřejnosti. Jeden z mých pacientů trpící ichtyózou mi vyprávěl, že když jezdil do práce autobusem, lidé vystupovali, anebo mu naopak říkali, aby nenastupoval. Když nakupoval v obchodě, ostatní se mu vyhýbali. Proto je povědomí u široké veřejnosti důležité. Stejně tak je to i s lupénkou, u níž je důležité, aby lidé věděli, že se člověka s tímto onemocněním mohou dotknout, aniž by jim hrozilo, že se nakazí.

foto: Michael Tirant a Shutterstock

Flowee eshop protože vím co chci