I přes zvuky bubnů lze zažít intenzivní uvolnění, otevření se energii a léčivým vzorcům. Jsou to v podstatě kreativní řešení na osobní úrovni, které člověku intuitivně ukazují, co je potřeba změnit, aby energie správně proudila a věci byly v harmonii. A protože Michal Haman bude součástí nového říjnového představení Léčivého divadla Gabriely Filippi, přinášíme vám inspirativní rozhovor.
Jak jste zjistil, že bubnování není jen hudební činnost, ale jedna z cest vnitřní transformace?
Chtěl bych podotknout, že jsem vyrůstal v ateistickém prostředí, do té doby neovlivněn spirituálními vhledy. Byly to první prožitky v rozšířeném stavu vědomí, nejsou slovy zcela přenosné, ostatně tak už to se zkušenostmi bývá. Pokusím se tedy o pouhý stručný popis: V roce 1993 jsem zažil dva velmi inspirativní zážitky během bubnování na soukromých obřadech s tradiční indiánskou medicínou. Konaly se v Praze na Petříně v malé kapličce u bývalého Jezulátka, která byla v té době opuštěná a devastovaná.
U prvního z nich jsem v určitém momentu zažíval, jak se silně otevřel zdroj energie a moje běžná identita “odešla” do pozadí. V nitru se probudil starý indián - šaman. Na chvíli jsem měl možnost prožívat bubnování v této změněné vnitřní realitě. Byl to vlastně z určitého pohledu na věc, krátký, ale velmi intenzivní workshop prožitkového, šamanského bubnování, které vůbec není primárně o vnější formě v našem současném hudebním slova smyslu.
Jak jste se v té nové realitě cítil?
Každý úder bubnu jsem prožíval jako katapult do přítomného okamžiku, jakoby pumpoval energii. Celý proces byl silnější, když jsem vědomě propojoval rytmus s rytmem dechu. Zažíval jsem katarzi, uvědomoval jsem si v tu chvíli, že je to věc mé volby, má vlastní zodpovědnost, abych se očistil od negativních emocí a bloků, a tím se otevřel energii léčivého procesu. Vzpomínám si na ten absurdní obraz: hrál jsem propojen s touto šamanskou energií a pode mnou se rozprostíralo krásné historické centrum Prahy.
Druhý zážitek, který jsem měl asi týden poté, bývá v řeči vizuálních symbolů zobrazován jako hořící srdce uprostřed hrudi. Během této zkušenosti jsem vnímal celý svůj život jako hru forem. Každá životní role, kterou jsem si prošel, nebo ještě projdu, byla vnímána jako nestálá, proměnlivá forma, všechny jevy byly neustále se měnící a pomíjivé. Zároveň jsem si silně uvědomoval identitu uprostřed hrudi, která nemá tvar ani formu.
Premiéra představení Spirituální déšť proběhne 23. října na pražské Lávce.
Jak byste definoval to hlavní, co z těchto prožitků zůstalo? Co se stalo vodítkem nebo možná již přirozenou součástí tvého současného vnímání?
Tato zkušenost mi ukázala vizi Cesty bubnů: každý úder bubnu říká "teď a tady", každý úder bubnu je šance se propojit s místem uprostřed hrudi. Ve skutečnosti existuje pouze jediná spirituální cesta - cesta do místa uprostřed hrudi, která však může mít mnoho různých vnějších podob. Myslím tím způsobů, jak toho dosáhnout. Archetyp hořící srdce není specifikum žádné duchovní cesty, ale zároveň se týká naprosto každé, jde-li se po ní do hloubky.
Později jsem si uvědomil jednu souvislost, kterou vyslovuji čistě v rovině svého pohledu a vnímání. Byli to přistěhovalci z Evropy, kteří totálně zmasakrovali původní obyvatele Ameriky. Ruku v ruce s dobyvateli šli misionáři, kteří násilím obraceli indiány na tak zvanou "pravou víru". V mých očích zneužití duchovní nauky k mocenským cílům. Paradoxem se pak jeví fakt, že vizuální symbolika hořícího srdce se vyskytuje u nás v Evropě v téměř každém kostele. Nezávisle na těchto dramatických událostech léčivý proces ale pokračuje dál. Z tohoto úhlu pohledu, kde jinde hrát na indiánské šamanské bubny než právě v Praze, v srdci, v centru světadílu, z něhož přišli dobyvatelé Ameriky.
Jsem proto velmi rád, že Léčivé divadlo přináší svým divákům a spřízněným duším tolik inspirace, kudy se vydat. O to větší mám radost, že s novým představením Spirituální déšť mohu být občas i já Léčivého divadla součástí a děkuji Gabriele za pozvání. Navíc pracovat s přáteli nad něčím, co vám dává smysl, je léčivé samo o sobě, takže bude fajn se tu a tam sejít s Gabrielou a ostatními na tomto novém projektu.
Kromě vašeho nového hostování v Léčivém divadle, sdílíte s veřejností nějak tato svá hluboká poznání, zkušenosti? Až diváci odejdou z představení a budou s probuzenými vibracemi přes své smysly chtít „pro sebe začít něco dělat“, pokusit se o podobné prožitky, mají kam jít?
Pro veřejnost prqavidelně pořádám Kruhy prožitkového bubnování. Prožitkový seminář Léčivý trans vedeme společně s hudebníkem a léčitelem Petrem Piňosem, s nímž jsme též zakladatelé skupiny Létající koberec. Petr v představení Spirituální déšť také vystupuje. S Patrikem Pelauchem hraji v duu Curanderos Musicos.
Základní princip transovního bubnování či transovního tance spočívá v tom, aby člověk zažil uprostřed naprosto uvolněného pohybu hluboký klid. Tělo je v pohybu, dech je v pohybu, myšlenky jsou v pohybu, emoce jsou v pohybu. Podstata, a z počátku možná to nejtěžší, je pohyby naplno bez cenzury vyjádřit a během toho zažít klid, jako by se nás ta vnější akce vnitřně vůbec netýkala. Dovolit si naplno vyjádřit emoce, včetně těch negativních, a to nejenom pohybem, ale například i hlasem a v hlubokém klidu je nezúčastněně pozorovat.
Co považujete za základ nebo možná jeden z hlavních pilířů spokojenosti?
Radost. Respektive umění zaujmout postoj radosti. Opět, je to pouze naše volba. I radost je věcí volby. Podělím se ještě o poslední zážitek, který mi byl velkou inspirací nejen pro mé projekty, ale i pro můj kontakt se zájemci z řad veřejnosti a doufám, že něco z energie této zkušenosti předáme i divákům představení Spirituální déšť.
Během bubnování na obřadu s tradiční indiánskou medicínou jsem zažíval při jedné písni, která se zrychlovala do obrovských energetických obrátek, nevyjádřitelnou intenzivní radost, to vše umocněno vnitřním zrakem zažívaným kontaktem s rozesmátou snědou tváří starého mexického šamana. Chechtal se na mě jako šílenec, cítím to silné povzbuzení beze slov, ať to na ten buben pořádně rozjedu. Bylo to ale zcela léčivé šílenství, které spaluje všechny životní stereotypy a klišé, které nás ladí do totálně kreativního stavu vědomí. Uvědomil jsem si, že je to poklad, který bych si nekoupil ani za všechny peníze světa. Došlo mi, že právě zažívám silný léčivý vzorec. Spočívá právě v tom, že radost je věcí volby.
Nenechte si ujít transformační představení Léčivého divadla Spirituální déšť, které má premiéru 23. října na pražské Lávce.
Text: Lenka Horylová
foto: leciverytmy.cz
