fbpx

Zveřejněno: 15. 3. 2017

Před dvěma lety jsem touto dobou intenzivně přemýšlela, kam nasměruji svou kariéru po mateřské dovolené. Neměla jsem žádnou konkrétní představu, jen jsem s jistotou věděla, že do manažerského křesla v kanceláři se už vracet nechci. Rozhodla jsem se to risknout, pustit se všeho, skočit do neznáma a začít znovu. Věřila jsem tomu, že v průběhu volného pádu na něco narazím...

shutterstock 578439154
Začátky byly těžké. Přála jsem si pomáhat lidem, inspirovat je, rozvíjet jejich potenciál a přispět k pozitivním změnám v myšlení společnosti. Ale ani trochu jsem netušila, jak to vlastně udělám. Neměla jsem žádný plán ani peníze, jen odhodlání a podporu svého nejbližšího okolí. Žila jsem ze dne na den a na všechno, co jsem potřebovala v průběhu své cesty vybudovat, jsem si zpočátku musela půjčit.

Mnohokrát přišly chvíle, kdy jsem to chtěla vzdát, protože jsem vůbec nevěděla, kam mě má cesta vede. Zažila jsem mnoho bezesných nocí, sžírající nejistotu a brečela jsem do polštáře. Ale stále jsem uvnitř cítila, že můj směr je správný a že se ho nesmím vzdát, protože bych popřela sama sebe. Nebylo to jednoduché. Cesta za mým snem důkladně prověřila všechny vztahy. Některé lidi z mého života odnesla, ale mnohem víc mi jich přinesla. Ti, kteří zůstali nebo se objevili, mě inspirují, věří mi, podporují mě, poskytují mi cenné podněty a pomohli mi dostat se tam, kde jsem dnes. Odehrálo se to všechno v docela krátké době. Před dvěma lety jsem neměla nic, jenom sen a touhu za ním jít. A do mého života postupně přišlo bez velkého úsilí všechno, co jsem potřebovala.

shutterstock 527535514

Dnes mám svou praxi, ve které pomáhám lidem vracet se k přirozenému stavu zdraví a rovnováhy a otevírám jim dveře k jejich vlastnímu potenciálu. Píšu knihu, spolu s týmem zajímavých lidí se podílím na přípravě velkého transformačního workshopu a pracujeme i na dalších nápadech, které mají ambici výrazně přispět ke změně celospolečenského klimatu. Tančím, cvičím taichi a svůj čas trávím s lidmi, kteří mě obohacují. Dělám, co mě baví, tvořím, jsem pánem svého času a mohu být prospěšná ostatním. Takový život jsem si vždycky přála. To jsem JÁ.

Cítím vděčnost, že jsem mohla dojít až sem, byť vím, že zdaleka ještě nejsem na konci cesty a stále je co objevovat. Všem, kteří pochybují, trápí se a neví, kudy kam, bych chtěla vzkázat, ať se pustí všeho, co jim už neslouží a co ve svém životě nechtějí, a otevřou se novým možnostem.

shutterstock 516702625

Odhoďte strach a vydejte se za novým dobrodružstvím. Vykročte ze své komfortní zóny a pohněte se vpřed. Budete překvapeni, co všechno tam na vás čeká. Věřte si a nenechte se odradit reakcemi okolí - ti správní lidé vás vždy podpoří. Pokud vás někdo kritizuje, poukazuje tím na svůj problém, strach nebo nenaplněnou potřebu - s vámi to nemá nic společného. Je to váš život, tak ho žijte podle svých představ a obklopte se těmi, kdo přemýšlí podobně.

Všichni byli jednou na začátku. Jít svou cestou občas bolí, chce to sílu, trpělivost a taky odvahu, protože často musíte kráčet úplně sami a mnohé je potřeba změnit. Nestane se to hned a leccos musíte opustit a obětovat. Zažijete lepší i horší dny. Ale výsledek stojí za to! 

Foto: Shutterstock

Tipy redakce

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Flákač, budižkničemu, alkoholik, čórka. To jsou typické konotace, které si mnoho z...