Neobjednávej si tu rýžovou kaši, to nesníš! Nos růžovou barvu! Přimaluj si obočí! Ukaž, já ti to učešu! Nepij kafe! Že by někdo domlouval dítěti? Kdepak. Takové bylo mé první setkání s manželovou rodinou… Pro dospělého člověka z Evropy nepředstavitelná věc, ale v Číně běžná praxe, na kterou jsem si dlouho zvykala. Upřímně, vlastně jsem si ještě nezvykla. Jak ale říká můj muž, na to, aby mohla tak velká jednotka, jakou je čínský rodinný kruh, fungovat a spravovat rodinné jmění, je třeba hierarchie.

Rodina hraje v každodenním životě Číňanů důležitou roli a nese s sebou určitou odpovědnost. Tradiční interpretace rodinné odpovědnosti předpokládá, že čínské děti budou pilně studovat, tvrdě pracovat a žít život "správným" způsobem.

Žít pro své rodiče

Mnohdy, když se čínské dítě nebo mladý dospělý připravuje na důležité rozhodnutí o své budoucnosti, zohledňuje pocity rodičů a svoji odpovědnost vůči rodině. Takže v mnoha ohledech hraje rodina velkou roli při ovlivňování rozhodnutí člověka, a to dokonce tak, že jedinec často obětuje své vlastní touhy a cíle, aby uspokojil potřeby rodiny. V Číně se obvykle říká, že rodiče žijí pro své děti a děti žijí pro své rodiče.

shutterstock 720397432

Sousoší tradiční čtyřgenerační rodiny u města Chang-čou

Struktura rodiny je tradičně hierarchická a založena na principech konfucianismu. Přestože Konfuciovo učení je více než dva tisíce let staré, v praxi funguje dodnes. Starší lidé se stále těší největší úctě a respektu a i dnes mnozí rodiče i prarodiče očekávají, že jejich děti (a vnoučata) budou poslušné a budou dělat, co jim bylo řečeno.

Žena z "venku"

Každá pozice v rodině nese konkrétní oslovení jako znamení respektu k tomuto rodinnému příslušníkovi. Různě se oslovují starší a mladší bratři, starší a mladší sestry, i tety, strýcové, dědečkové a babičky, podle toho, zda jsou ze strany otce či matky. Já v názvech těch všech tetiček a strýčků stále tápu, a proto radši nikoho neoslovuji.

Cizincům se to přirozeně může zdát komplikované a zbytečné, ve skutečnosti to ale bylo a je neuvěřitelně důležité pro ustavení hierarchie v rodině. Například otcův starší bratr má v rodině vyšší postavení než jeho mladší bratr. V patrilineární společnosti je určena i pozice dívky. Mnoho označení pro členy rodiny z matčiny strany začíná znakem 外, který doslovně znamená "venku", což svědčí o tom, že i po sňatku jsou čínské ženy a jejich příbuzní stále považováni v nové rodině za "outsidery".

Dynastie malých císařů

Situace se v některých ohledech ještě vyhrotila kvůli politice jednoho dítěte, která byla zavedena koncem sedmdesátých let. Ta dříve povolovala rodičům mít jen jedno dítě, což vedlo k rozrušení tradiční rodinné struktury. Namísto toho bylo v rodině pouze jedno dítě, vychováváno dvěma rodiči a čtyřmi prarodiči, což vedlo k nadměrné pozornosti a tlaku na ně.

shutterstock 184467104

Politika jednoho dítěte udělala s dětí z 80. let "malé císaře".

Kvůli zaměření tolika členů domácnosti na jediného potomka, děti narozené po roce 1980 získaly pověst rozmazlených a egoizovaných, též známých jako “malí císaři”. Každý aspekt života dítěte, včetně studií, kariéry, přátel a volného času je i dnes řízen rodiči a dalšími příbuznými. Za tuto péči se ovšem očekává, že se v dospělosti bude o staré příbuzné starat, což začíná být pro čínské jedináčky praktický i finanční problém.

S nástupem moderní doby a globalizace se tradice mírně uvolnila. Přestože mnoho rodin stále funguje pod patriarchálním uspořádáním, ženy získávají větší respekt, především díky tomu, že pracují a přispívají do rodinné pokladny. Kromě toho mladší rodinní příslušníci mají dnes trochu větší slovo. Mají možnost si zvolit svou kariéru, přestože se nejprve musí poradit se staršími. Třebaže mnoho starších tvrdí, že mladí narozeni v osmdesátých letech a později nemají pevné morální zásady, nikdo z nich nezapomněl na význam rodiny.

Flowee eshop protože vím co chci