fbpx


Zveřejněno: 25. 8. 2017

Život je divadlo, ve kterém přebíráme spoustu rolí. Kdo patříte mezi mámy a táty, určitě mi potvrdíte, že role rodiče je snad tou nejnáročnější. Domluvit se s malým zarputilcem, co vám neumí vysvětlit, co chce, a tak kolem sebe kope, je prostě řehole. To vám mohu potvrdit! Moje pětiletá beraní hlava totiž stále věří, že prorazí zeď i přes 10 boulí.

A navíc má nějaké prazvláštní stádium prepuberty. Už ho na veřejnosti nesmím pusinkovat, protože je to trapný, a nemůžu mu dávat růžová, lososová, červená či jakkoli holčičkovsky zavánějící trička, protože to chlapi (jo, fakt se má za chlapa!) nenosí, dokonce svoje oblíbené modré auto oslovuje „voe“. V podstatě tu jako generální managerka rodiny nemám žádná práva, protože to, co u nás naprosto nefunguje, jsou pravidla, důslednost a bič visící nad oltářem.

A když vám vaše dítě už popáté odsekne, že jogurt jíst nebude, zatímco mezitím vykramařilo všechny hračky, zničilo vaše štětce na make-up, opatlalo okno i televizi, vylilo obsah vany na podlahu, udělalo 50 sedů-lehů před hračkářstvím, chtělo vystoupit za jízdy z auta při představě, že si na pumpu dojde koupit čokoládu, a pokusilo se v Lidlu ukrást Kinder vejce, setsakramensky přemýšlíte, jestli jste v této roli neselhali a neudělali někde chybu. Tak googlujete klíčová slova dobrá máma, špatná máma a nevíte, kam vás to vlastně zavede, načež se dozvíte spoustu úplně debilních (promiňte mi to slovo, ale lepší příměr prostě není) rad, co a jak s dítětem a jak ho naprogramovat jako stroj ve fabrice.

Upřímně, je mi líto dětí, které slušně a nahlas naprogramovaně zdraví v obchodě, přičemž dávají důraz na „do“ a „de“ a intonací nepřirozenou až hanba fakt nešetří. Můj syn říká všem „čau“, a kdyby potkal Dalajlámu, bude ho zajímat jen, proč je plešatej, a dám ruku do ohně, že se nebude stydět se zeptat hoooodně nahlas. A to ho stále učím, že se říká „dobrý den“, a on mi stále znuděně odpovídá „OK, matko“.

Na druhou stranu tenhle malej ďábel, kterého nezkrotí ani koňská dávka uspávacích léků, dokáže projevit lásku tak čistou, až se vám nechce věřit, že v něm vůbec je, připravit si batoh do školky tak pečlivě, že vy byste na polovinu věcí zapomněli, a i večer má energii vás přesvědčovat, že potřebuje to triko s dinosaurem, protože ho chce ukázat kamarádovi Honzovi, načež nelení ho vytáhnout ze špíny a těma malýma ručkama ho okoupat v mýdlové pěně.

A já ho za to obdivuju a vůbec mi nevadí, že má svůj názor a že něco dělá rád a nerad a většina věcí se mu nechce. Je to tak koneckonců správně, protože jestli své dítě můžete do života vybavit něčím opravdu smysluplným, je to zodpovědnost, samostatnost a vlastní já. Plusem je samozřejmě vaše přiznaná a projevená víra, že to všechno zvládne s pocitem, že při něm budete stát jako železnej most, ať se stane cokoli.

A i o tom je náš nový pořad, který jako dvojnásobná máma vřele doporučuji. Jmenuje se Rodič v 21. století a pořádá jej Akademie rodičovství v čele se skvělou Katkou Novotnou, Ivou Kyselou a Ester Janečkovou, které mně stále umí otevírat oči, abych mohla cítit, že moje dítě je naprosto jedinečná záležitost, která mi do života vstoupila, abych věděla, o čem to je, že neexistuje špatný nebo dobrý rodič, ale jen ten milující a ignorující, a že to jde dělat ještě trochu lépe... To si ale, milí “floweeři“, počkejte na první díl! Prozatím mám pro vás jen pár fotek z natáčení, tak nezapomeňte kouknout do galerie.

Už 1. 9. na Floweee!

foto: archiv

Galerie

Tipy redakce

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Flákač, budižkničemu, alkoholik, čórka. To jsou typické konotace, které si mnoho z...

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...