Vybrat si na úvod španělský film Duch úlu (1973) z období frankistické diktatury byla sázka na jistotu. Do sekce šest blízkých setkání doporučují filmy oslovení zahraniční kritici a skoro vždy se jedná o snímky iniciační. Takové, které už nikdy nevymažete z paměti. Celý život se k nim vracíte, protože ve vás probudily lásku k filmu, ale také je milujete úplně nekriticky a postupně se za ně můžete i stydět.

Filmový debut režiséra Victora Ericeho diváky provází světem šestileté Any, která na zapadlém španělském venkově uvidí Frankensteina (USA 1931, r. James Whale). Co všechno se v realitě promění, jak moc může imaginace převládnout v reálném světě, a jak všemu nahrávají válečné události se dozvíte, když tento jantarově zabarvený film zařadíte na svůj wishlist. Nestává se mi příliš často, abych podobně hluboce splynula s dětským světem, přestože se v něm díky svým dětem pohybuji posledních několik let více než v tom dospělém, ale Duch úlu podobnou schopnost má a díky ní nestárne ani stylově, ani tematicky.

Naopak Přízrak (A Ghost Story, r. David Lovery, USA 2016) americký trhák letošního ročníku s hereckou hvězdou Casey Affleckem mě hluboce zklamal. Stylově vytříbený snímek vzbudil nadšené ohlasy na letošním festivalu v Sundance, což jen dokazuje nakolik jsou tamní diváci jiní. To, co možná v americkém prostředí působí experimentálně a odvážně, tady na karlovarském festivalu představuje jen prázdnou duhovou bublinu, která uletí a praskne. Hlavní hrdina po předčasné smrti zůstává na zemi jako duch, protože nechce opustit své blízké. V čase digitálních úprav obrazu je jistě originální, když se po scéně pohybuje herec v prostěradle, prochází různými epochami. Snímku se daří budovat pomalé meditativní tempo, vlastní bezčasí napříč stoletími, ale za vší vytříbenou a do detailu komponovanou vizuální stránkou se skrývá jen prázdnota. Zkrátka originální nápad na krátký studentský film, ale ne celovečerní film.

Snímek z filmu Duch úlu

Snímek z filmu Duch úlu.

Po nevydařeném filmu se většinou vyplatí zajít na skleničku nebo přebít zážitek další projekcí. Tentokrát jsem zvolila druhou možnost a dostalo se mi nálože adrenalitu, testosteronu a strhujícího soundtracku cestou newyorským násilným světem s bratrskou tvůrčí dvojicí Joshem a Bennym Safdie. I hlavní hrdinové Dobrých časů (Good Time, USA 2017) násilný Connie a pomalejší Nick jsou bratři a vydají se přepadnout banku. Obvyklá zápletka je ovšem geniálně zasazená do prostředí New Yorku, s hudbou Oneothrix Point Never a tvoří dynamický, úchvatný celek, který divákům připomene třeba Scorseseho Taxikáře (USA 1976, r. Martin Scorsese).

foto: Shutterstock, ČSFD