Bible (a historické záznamy) praví, že izraelité pobývali dlouhou dobu v Egyptě, až dokud je revolucionář Mojžíš neodvedl do "země zaslíbené". Možná utekli i proto, že jejich pohled na sex se v mnohém odlišoval od toho egyptského.

Nemáme moc jasnou představu o tom, jak vztahy ve starověkém Egyptě fungovaly. Přece jen se jedná o období dlouhé téměř 3 000 let. Zákony a zvyky se mohly lišit od období k období, ale dokonce i od vladaře k vladaři.

Zdá se, že muži a ženy měly téměř rovný status, i když žena měla tehdy více práv, například právo prodávat majetek nebo iniciovat rozvod. Na uměleckých předmětech jsou často zobrazovány, jak podporují své manžele. Manželé se pak navzájem oslovovali bratře a sestro.

shutterstock 257570557

Erotické motivy na paláci v Luxoru v Egyptě

Pomůcky k posmrtnému sexu

Egypťané si užívali mnoho rozkoší. I když byli korektní, ani omylem nebyli prudérní. Jejich mýty jsou protkány celou řadou sexuálních výjevů. Kosmos zobrazuje bohyně Nut, tedy bohyně noční oblohy, která pozoruje svého topořícího bratra Geba, boha Země. Mužským mumiím byly přidělávány falešné penis a ženským bradavky, aby si mohly užívat posmrtný sex. Jsou dokonce známy případy, kdy balzamovači zneužívali své "klienty" k nekrofilním hrátkám, i když takové jednání bylo trestné. Egypťané nectili zdrženlivost, neměli slovo pro panenství a nelegitimní děti nenosily ani hanbu, ani stigma.

Eberský medicínský papyrus, který se datuje do poloviny druhého tisíciletí před Kristem, obsahuje návod na antikoncepční pesary. Další svitky hovoří o antikoncepci složené z akátového stromu a smoly. Když ochrana selhala, bylo možno přistoupit k potratu. Cizoložství ovšem bylo ale absolutní tabu, obzvláště pro manželku. Žena, která zabloudila do cizí postele, mohla být těžce potrestána, zmrzačena, ukamenována nebo upálena.

Svatby jen přes koleno

Lidé se obecně brali uvnitř své společenské třídy, ale bez ohledu na rasu nebo národnost. Občas si vzali bratrance či sestřenici, ale s výjimkou královských rodin se nemohli oženit či vdát za nikoho bližšího než příbuzného přes jedno koleno. Muži se obvykle ženili mezi 16 a 20 lety, případně jakmile si našli práci, s níž mohli podporovat manželku a děti. Ženy se vdávaly mladší, kolem 13 let, nebo jakmile dosáhly puberty. A nebylo neobvyklé, že si o hodně starší muž vzal mladou dívku.

Svatba byla tradičně dohodnutá mezi nápadníkem a dívčinými rodiči. Nápadník nabídl peníze nebo dárek jako pečeť uzavírající dohodu a kompenzaci rodině za ztrátu dcery. Před svatbou byla sepsána dohoda, která zajistila, že děti a věci, jež žena přinesla do manželství, zůstanou v případě rozvodu její. Svatba mohla být spojena s oslavou, ale neexistoval žádný konkrétní svatební rituál. Jakmile si nevěsta přesunula věci do manželova domu, byli považováni za manželský pár. V některých případech pár vstoupil do „zkušebního manželství“, které trvalo jeden rok. Šlo o takzvaný "rok jídla", po němž mohlo být manželství stvrzeno, nebo anulováno.

Rozvod byl přímočarý. Manželé se mohli rozvést prostě tak, že si o to řekli, i když k tomu neměli žádný specifický důvod jako nevěru nebo neplodnost. Narozené děti patřily matce až do okamžiku, kdy si vzala jiného muže. I když byl rozvod tak snadný, manželé na vztahu tvrdě pracovali. Věřili, že manželka může trápit nespravedlivého muže i z hrobu.

foto: Shutterstock, zdroj: PsychologyToday