V baroku byla částečně odhalená ňadra a vystrčený kotníček sexy. Dnes se sází nejen na originalitu, ale také na to, aby ženy uměly outfit dobře zkombinovat se svým pravým já.

„Zmíněné baroko si v dobovém kontextu na ‚sexy‘ oblečení dost zakládalo,“ říká módní návrhářka Ivana Follová. „Ukázat kotníček, samozřejmě jakoby omylem, to byla pro mužské oko neskutečně vzrušující podívaná. Snad se to nedá ani srovnat s potěšením ze sebevíce hlubokého výstřihu dnes. Byla to doba, kdy  se ženy nechaly dobývat a dobyvatelé byli velmi úspěšní. Například i proto, že se tenkrát nenosilo žádné spodní prádlo, a zejména tak služky byly snadno a okamžitě dostupným cílem.“

Z provokace  se stala  nuda

Odhalovat se ženy začaly přibližně v 60. letech minulého století. Zkracování sukní bouralo dřívější konvence a ženské tělo začalo prvoplánově provokovat. Na kotníček se zapomnělo, odhalená kolena  byla samozřejmostí a sukně  tak krátké – až bylo vidět do detailů spodní prádlo! „To však způsobilo, že odhalování se stalo nudou. Je-li  všechno  vidět, není o čem snít,“ říká  známá módní návrhářka.

 dsc9248

České celebrity v modelech Ivany Follové

„Sexy vzhled záleží na povaze, není o inteligenci ani o velikosti výstřihu. Žena, která je hodně otevřená a ráda se ukazuje, zvolí velký výstřih, přiléhavé šaty, vysoký rozparek. Sofistikovaná má například upnuté šaty až ke krku. Budí však dojem, že je co odkrývat, a tajemství je pro leckteré muže výrazně lákavější než tělo naservírované na tácu,“ tvrdí Ivana Follová. Koneckonců i tanečnice a „členky“ harémů byly oblečeny v šatech průsvitných a zahalujících, což jim dodalo vyšší přitažlivost, než kdyby byly úplně nahé.

Zahalit a odhalit

Každá žena, i ta bez dokonalé postavy, má v sobě něco zajímavého. Na váze ani tolik nezáleží. „Mám stejný přístup k ženě, která váží 45 kilo, jako k té, která má metrák. Oblečení je jak pro hubenou, tak korpulentní dámu v podstatě podobné. Princip je stejný: zahalit a odhalit. Je však třeba dobře odhadnout, co a do jaké míry odhalit. Zároveň neznám ženu, která by se sebou byla naprosto spokojená. Každá má v hlavě, že by si něco na své postavě představovala ještě lepší, dokonalejší,“ shrnuje svou zkušenost Ivana Follová. A tak některá žena ze stejného důvodu volí ráda oděv velmi přiléhavý, jiná se chce schovat do rozevlátých volných šatů a jimi vířit prostor kolem sebe. Podstatné je, zda přiléhavé či rozevláté konvenuje s její duší – a to vidí skoro každý „pozorovatel“.

 dsc1090

Jana Sováková se nebojí extravagance.

Jedinečná, a přece stejná

Oblečení s tajemstvím je základní ženskou zbraní, která působí na mužský testosteron. Žena by svým oblečením měla zdůraznit svou jedinečnost. Vystoupit  z davu  není však  vůbec jednoduché, ne každá má talent na to se slušivě obléknout. A tak jsou mnohé ženy oblečeny, jako by vyšly z jedné  líhně – džíny a  tričko nebo pracovní kostýmek. Talent na to umět se „vohodit“ asi trochu souvisí s citem pro umění.  Některé ženy dokážou samy zkombinovat  neuvěřitelně zdařilý  outfit a  „za nic“, že i odbornice kouká, že by to tak dobře nesvedla, jiné u návrhářek či stylistek hledají přesný popis jednotlivých skladebných kombinací a mají tahák, co k čemu vzít. Šikovná žena si musí umět  vždy poradit. K cíli vede spousta cest.

Komerce nic neříká

Když sledujeme filmy z minulého století, vidíme, že oblečení bylo nápaditější, slušivější, a to nemluvíme o kvalitě látky. Cílem bylo být oblečení slušivě, komfortně, šaty prozrazovaly  majetek. To dnes vůbec neplatí.

„Žena, která si chce vybrat z přehršle komerční nabídky, to má těžké. Konfekce nabízí mnoho outfitů nápaditých střihů i ze slušných materiálů, ale ne všechny sedí. Dováží se k nám totiž hodně španělské a italské módy, a českým postavám spíše svědčí německé a britské střihy a velikosti. Mnoho žen si proto nemůže vybrat, ač je všude oblečení spousta a relativně levného.

 dsc9258

Renata Drösler v modelu módní návrhářky.

Mladé dívky chtějí módní kousky rychle točit, tudíž nedostatky levného zboží neřeší. Ženy, které chtějí kvalitu a mají na oblékání vlastní názor, to mají těžší,“ vysvětluje Ivana Follová. A tak nepřekvapí, že ač jsou obchodní domy i butiky nacpané dostupným oblečením, přesto mají české návrhářky dost klientek, které si z nabízeného nevyberou a nechají si šít na míru.

Jsou to dva typy žen, tomu prvnímu nesedne žádná konfekční velikost, takže záleží na  zkušenosti a obratnosti návrhářky a švadleny, jak přelstít přírodu tkaninou. Druhý typ žen vyznává originalitu, hledá jedinečnost, která bude souznít s jedinečností osobnosti, což jsou mnohdy velké čáry a máry, které jsou profesí módní designérky a zálibou nositelky. V každém případě se všechny shodneme, že je fajn, když nám to sluší!