fbpx

Pátek Karla Křivana: Nevolme menší zlo. Volme, jako když stavíme dům 1 fotografie
zdroj: Shutterstock

Karel Křivan se tentokrát pouští na tenký led hodnocení přemýšlivosti českých voličů. Prý by měli před volbami zkusit přemýšlet jako při volbě svého bydlení

Zveřejněno: 3. 9. 2021

Přišel čas, kdy všichni okolo vědí, koho mám volit. Mezi nejčastější fráze a současně nesmysly patří věta opotřebovanější než můj kávovar: vol menší zlo. Ta se, stejně jako všechny zákeřné hlouposti, tváří na první pohled světácky. Cynicky zapadá do obrazu zkaženého světa a působí dojmem, že její autor ví, jak to v něm chodí. Nedělá si o životě iluze a vyzná se. Jenže podobná moudra jsou většinou k ničemu. Nevěřte lidem, kteří vidí svět jen v odstínech šedi. Mívají buď nemocný zrak, nebo svědomí.

Ono stačí tu poloprázdnou sklenici vyměnit za skoro plnou a říct, že jeden má volit větší dobro. Ale tak to také nestojí. Ve volbách si nevybíráme milence, nejde o lásku či přátelství. Asi nejblíž to má k situaci, kdy si stavíte dům nebo opravujete byt. Potřebujete architekta, stavitele, dělníky. Na to všechno musíte sehnat peníze a ještě je dobré si pro bydlení vybrat místo, kde funguje policie, záchranka, jsou v blízkosti obchody a pro mě i hospody.

Nejlepší návrh

Architekt vám navrhne plán. Vyberete si nejlepší ze špatných návrhů? Asi ne, že. Vyberete si jednoduše ten, který vám bude vyhovovat a na který budete mít peníze. Můžete namítnout, že se vám nemusí líbit žádný návrh. Ale není pak chyba ve vás, nikoli v předložených řešeních? Třeba máte nesmyslné představy nebo vůbec nevíte, jak takový dům má vypadat.

Někdy mám pocit, že výběr politiků u nás připomíná hledání nových adeptů na svatořečení.

Když vám někdo slíbí vystavět dvoupatrový loft s výhledem na Hradčany ve vaší garsonce na Černém Mostě a vy mu uvěříte, pak jednoduše nemáte potenciál na to, abyste vůbec nějakou stavbu domu zadali. Jistě, není mravné lidem slibovat něco, co nejde, ale pak není možné mluvit o výběru mezi různými stupni zla. Jednoduše jste nedorostli k tomu, abyste si mohli opravit byt. I to se stává a dějiny jsou plné politických hřbitovů troubů, kteří přecenili svoje síly.

Nehledáme svaté

Podobné je to s penězi. Neumíte-li počítat a věříte-li tomu, že vám někdo dá něco zadarmo či že se dluhy nemusí platit, pak plačte nad vlastní hloupostí. U dluhů funguje, že se zima zeptá, co jsi dělal v létě. Někdy mám pocit, že výběr politiků u nás připomíná hledání nových adeptů na svatořečení. Přitom jen potřebujeme ženy a muže praktické, kteří rozumí své práci a mají podobný názor, jak má vypadat můj život v této zemi. Mezi občanem a politikem existuje vztah. To není ber, nebo nech ležet. Nevěřili byste, jak se politik bude snažit, když mu jeho první návrh vrátíte. To ale samozřejmě vyžaduje dlouhodobou práci i od vás.

Volba ve svobodné zemi totiž není jen to, že dojdete do určené budovy, zaškrtnete nějakou kandidátku, případně na ní zakroužkujete učitele svých dětí nebo bývalého spolužáka. Volba je výsledkem přemýšlení a jednání každého z nás během uplynulého volebního období. Stejně jako politici nepostaví dálnice za poslední měsíc, a musí je tak zase jen slibovat, ani my se nestaneme svobodnými lidmi pouhou účastí na volebním rituálu.

Ať se nám to líbí, nebo ne, jsme součástí politiky svého města a země. Nabídka ve volbách je důsledkem naší aktivity nebo nezájmu. Nevolíme menší či větší zlo. Volíme pokračování svého vlastního života, nebo změnu. Jedeme v tom s politiky, ať si to chceme přiznat, nebo ne. Volíme sebe. Většinou je to volba mezi leností a prací. Co je svůdnější, je jasné. Podle toho ty výsledky také tak často vypadají.

Související…

Pátek Karla Křivana: Co je císařovo, dejte na sítě. A co je Bohovo? To taky
Karel Křivan

foto: Shutterstock

Tipy redakce

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Flákač, budižkničemu, alkoholik, čórka. To jsou typické konotace, které si mnoho z...