fbpx

Se sociologem a proděkanem Filozofické fakulty UK jsme probrali kampaň V Praze jako doma, stereotypy Praha versus venkov a venkov versus Praha a nakonec jsme dospěli k tomu, že kampaně jsou sice fajn, ale český turista si dovolenou stejně zařídí po svém

Zveřejněno: 1. 8. 2020

V tématu týdne jsme se nedávno zabývali tím, zda dává smysl, aby čeští turisté z regionů jeli zachraňovat Prahu, jejíž centrum přišlo o turisty zahraniční. S Janem Sládkem z katedry sociologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy jsme mluvili nejen o rozdílech mezi Prahou a "venkovem", ale právě i o kampani V Praze jako doma, která má lidi z "venku" do Prahy na dovolenou nalákat.

Podle sociologa je sice kampaň chvályhodný pokus, ale fungovat moc nebude. „I kdybych měl já říct svým kámošům tak jako jo, tak pojďte na týden k nám do bytu v Praze, tak vůbec nevím, co bych tady s nima dělal,“ říká Jan Sládek s tím, že většina dospělých Čechů přece jen už v Praze někdy byla. No a pak už jsme v rozhovoru plynule navázali i na to, jaký je vlastně pohled lidí z "venku" na Pražany, jak tento pohled vlastně vznikl a kdo ho přikrmuje.

Všiml jste si kampaně, kterou chce Praha přilákat tuzemské turisty? Co na ni říkáte?

Ano, tu kampaň jsem zaregistroval, protože shodou těch kovidových okolností žiju tak trochu jednou nohou v Českých Budějovicích a jednou nohou v Praze. Vlastně jsem se z Českých Budějovic do Prahy přistěhoval, takže jsem taková ta klasická náplava, která sem přišla prostě proto, že je Praha krásná. Z hlediska marketingového a politického je podle mě ta kampaň správný nápad. A osobně se těším na její vyhodnocení. Teď tedy ještě nemohu říct, jestli funguje a jaký má účinek, protože se teprve rozjíždí.

Praha každopádně obecně začíná mít problém s tím, že se do ní turisté málo vrací. Je to takové "jednou to zažít, vidět to" a pak už hurá na další destinace. I proto jsem poměrně skeptický, že by samotná kampaň vzbudila nějaký masivní zájem Čechů o Prahu, a to ze dvou důvodů. Ten první je, že v Praze už plus mínus každý Čech někdy byl, většinou nějak pracovně nebo za příbuznými. Takže by musely být opravdu zavřené všechny hranice, žádné Chorvatsko, žádné vlaky k moři a tak, aby to vzbudilo nějaký masivní zájem. A za druhé je tu všeobecný způsob, jakým Češi cestují. Jde vlastně o nízkonákladové cestování a to nezmění ani covid.

Vyrazit s řízkem a v drahém městě koupit levnou paštiku...

Já to ale nemyslím ve zlém, sám jsem starý baťůžkář, takže pro to mám pochopení a je to určitě racionálnější než se kvůli dovolené zadlužit. Tenhle trend ovšem nemůže absolutně konkurovat kupní síle, na kterou je Praha nastavena. Kdyby se z těch našich deseti milionů obyvatel milion sebral a navštívil během léta Prahu, tak to stejně bude nesouměřitelné s tím, na co je Praha zvyklá. Když si vezmete celý ten turistický byznys, tak návštěva Prahy z pohledu Čecha bude mít nějaký limit a myslím, že si to i současná radnice uvědomuje. Nebude to taková ta drancovací strategie "přijedu tam, utratím za celkem levné věci hodně peněz, obzvlášť pokud jsem ze západu, užiju si to tu tři až čtyři dny a zmizím".

Že by někdo sedl do vlaku a jel si dát tři dny v Praze, to se mi moc nezdá. A každý, kdo v Praze žije, tak ví, že je tu v létě docela mrtvo.

Také jsem velmi skeptický k tomu, a to i přes tu iniciativu, která v té kampani je obsažená a je moc hezká, že by Češi dali přednost bydlení v hotelu než někde u kamaráda. Navíc, upřímně řečeno, z každé i té nejvzdálenější části České republiky jste v Praze za tři čtyři hodiny a za stejný čas zpátky. Pokud tedy nejedete po D 1, to si pak ještě musíte přičíst nějaký bonus. I když tedy Češi do Prahy vyrazí, tak to většina z nich asi zvládne nějakým jednodenním výletem. Že by se rodina zvedla a řekla si "tak, teď si dáme týden v Praze, v hotelu", s tím bych moc nepočítal. Dva rodiče, dvě děti, to si neumím představit, to by bylo výrazně jiné chování, než je u Čechů obvyklé.

Takže ani kovidová situace cestovní návyky Čechů nezmění?

Nepozoruji, že by ten průběh nějak masivně měnil chování populace. Naopak si myslím, že si v rámci možností každý tu dovolenou užije tak, jak byl zvyklý. Někdo zvolí dostupné možnosti v zahraničí. Ale je třeba říci, že jsem se díval na nějaké statistiky z roku 2018 a stejně asi polovina lidí tráví dovolenou tak jako tak v Česku. A není to žádný výraz nějaké nespokojenosti. Naopak. Když chcete opravdu zamotat hlavu někomu ze Západu, tak řeknete, že člověk nižší střední třídy v Čechách má letní dům, že to je chata, která sotva stojí, protože ji postavila babička kdysi s dědou, a že se tu chataření strašně praktikuje. Když jsem byl třeba někde na odborných konferencích ve Francii, v Anglii nebo v Americe, tak všichni koukají: Vy jako jezdíte na letní dům? Jo, je to taková chata... A to si myslím, že je v Čechách nedotčené, že to je ještě pořád preferovaná věc. 

Dobré ale je, že Praha už z hlediska koronaviru není vnímaná rizikově jako v těch posledních týdnech karantény, kdy se lidi ještě báli jezdit MHD a kdy se na venkově báli, že jim tam Pražáci něco zavlečou. Tohle je myslím už pryč. Já každopádně držím té kampani palce, ale jsem k tomu trošku skeptický. Myslím si, že to naučené chování, které Češi mají, tak ani tahle kampaň nezmění. To by musely být opravdu zavřené všechny hranice a lidi by nevěděli co, tak by se prostě jelo do Prahy.

Tím pádem se ale město výpadku desítek miliard asi nevyhne.

Tohle už je hodné seriózního zamyšlení. Ten výpadek zahraničního turismu, ale třeba i pro nás výpadek zahraničních studentů, abych to vztáhl k nám, protože jsem v současnosti proděkanem Filozofické fakulty, je každodenní realita, kterou vidíme na vlastní oči. Na českých univerzitách byly každý semestr desítky tisíc zahraničních studentů. Jednak je to nějaká kupní síla a potom tahle skupina také poptává nějaké ubytování, takže to není jen o turistech, je to obecně o sezónních záležitostech, které se Prahy a nejen Prahy dotknou.

Teď je tedy otázka, jak to bude vypadat a jak se po koronakrizi bude všechno měnit. Co půjde změnit obtížně, je podle mě to, čemu se říká turistifikace Prahy. Když jsem před 15 lety začal chodit na katedru sociologie do Celetné ulice, tak vypadala ještě úplně jinak, než vypadala poslední sezóny. Teď je to vlastně monofunkční záležitost pro turisty, snad kromě tamního divadla. A já si myslím, že ten trend nezmizí. Co se promění, budou ty jednotlivé podniky. Myslím si, že některé konkrétní prostě zkrachují, ale přijdou jiné.

Je dobré si uvědomit, že centrum Prahy stojí na zahraničním kapitálu a ten má tendence tyto výkyvy snášet o trošku lépe, než kdyby to bylo tak, že tady má nějaký český podnikatel uprostřed Prahy hospodu a jede to sám na sebe. To by byl asi jeho konec. Investoři těch podniků v centru, to jsou ovšem velké nadnárodní toky kapitálu, které to asi ustojí. Co se asi promění a co mě, přiznávám, hodnotově mrzí, je fakt, že utrpí některé tradiční pražské kulturní záležitosti. Bude velmi těžké udržet některé scény, ať divadelní nebo hudební, bude těžké udržet artová kina a tak dál. Ty už těžce přežívají za normálních okolností, a to jen díky veřejným dotacím.

Jsou naopak funkce města, kterým by ona krize mohla pomoci?

No, ono se teď ukázalo to, před čím všechny učebnice urbanismu varují, tedy když si nastavíte centrum města jenom na jednu funkci. V případě Prahy je to turistika, ale třeba některá americká města to mají nastavené na byznys. Když tam tahle monofunkčnost je, tak holt čelíte tomu, že vám tahle jedna funkce vypadne a zabije to život ve městě. Teď je tedy krásně vidět to, jak vypadá ta Praha bez turistů. Jedna skupina nedorazila a centrum města to strašně ovlivní. A to jsme ještě naštěstí pořád v situaci, že my dva tady sedíme a povídáme si v centru Prahy. Alespoň ta veřejná vysoká škola je v centru města, není to žádný kampus za Prahou. Vedle nás je několik budov ministerstev, takže tam chodí nějací lidé. Vezměte si, že by se tohle všechno odsunulo, ta ministerstva a státní úřady by zmizely někam do Letňan. Tak to už by bylo úplné město duchů.

Ona je vůbec ta kovidová krize zajímavá jako zátěžový test. Ukazuje, jak spousta věcí, samozřejmě s tou nepříjemně vysokou hodnotou lidského života a zdraví, funguje a nefunguje. Když to vezmu trochu odjinud, tak covid ukázal třeba i na stres v rodinách, který je spojený s tím, že jsou tam nerovnoměrně rozložené role mezi muži a ženami. Jedna věc je neustále psát nějaké genderové poučky a články a druhá věc je to reálně vidět, ten víceboj žen, který si během karantény prožily – matka, manželka, správkyně domácnosti, učitelka a já nevím, co ještě všechno. Ve městě, které je kompletně orientované na zahraniční turismus, zase vidíme, jak postupně ztrácí všechny ostatní funkce, když se ten turismus vyřadí.

Jak rychle se ty funkce, které nejsou orientovány na turismus, dají zase obnovit?

Myslím si, že některé podniky budou muset přehodnotit, jestli se tedy nebudou orientovat na jinou než zahraniční klientelu. A některé to už i dělají. Teď se bavím tedy hlavně o restauracích. A zajímavá výzva, která doufám, že se nebude řešit rok, než turisté zase přijdou, jsou ony ubytovací prostory typu Airbnb. Ve většině případů to jsou zase zahraniční kapitály. A teď je tady spousta baráků a bytů, které tu spekulativně leží, i když samozřejmě v podstatě víc než deset let vydělávaly.

Proto říkám, že to tomu zahraničnímu kapitálu ani moc nevadí, a proto si také nemyslím, že se to v centru Prahy nějak strašně promění. Ten kapitál to zkrátka ustojí. My jsme podle všeho na hraně nějaké ekonomické krize, a kdyby ta krize byla taková, že zasáhne i ten kapitál, tak pak už by to tu Prahu a to centrum proměnilo daleko víc. Sešla by se globální krize s nějakou místní.

Řekněme tedy globální krize s lokálním impaktem...

A to už by byl koktejl, který snadno může vést k nějakým zásadnějším proměnám. Na druhou stranu si musíme přiznat, že ve světových měřítkách Praha není úplně velkoměsto. Takové dopady by dolehly v první řadě na Londýn, Paříž nebo New York, my jsme trošku Hobitín, takže tady asi žádné velké revoluce nebudou, ale dotknout by se ty krize Prahy ve finále mohly.

Abychom se nebavili jen o Praze a turismu, bude mít ona krize nějaké zásadní dopady na Česko a jeho obyvatele?

Myslím, že jeden z nejhorších dopadů koronakrize v Česku bude na vzdělávací systém, na vzdělanostní nerovnosti, které tady už vlastně jsou. Ty nerovnosti, které jsou u nás v rodinném zázemí, se strašně přenáší do výkonu dětí ve škole. Já patřím k těm sociologům, kteří říkají, že jestli je nějaký podstatný účel veřejného školství, tak je to vyrovnávat nerovnosti, a tohle s covidem nás jakoby hodilo zpátky. A to ještě hodně dobře působila snaha učitelů a mangementu škol udržet, co šlo. Tohle kdyby se mělo protáhnout na nějaké dva roky, tak už by to ovlivnilo osudy lidí, a to víc než nějaká proměna centra Prahy.

Ona by se dala vlastně ta kampaň V Praze jako doma interpretovat i tak, že je to poslední možnost, jak Prahu vidět bez návalů cizích turistů.

Ona ale v Praze většina Čechů skutečně už byla a viděla to město jinak než turisté ze zahraničí. Vezměte si jen, kolik lidí tady studovalo na vysoké... Tohle léto je ale vlastně příležitost pro nové turistické destinace, třeba i pro jiné, než je ten profláknutý Krumlov. Málokdo si toho úplně všímá, ale tady se za posledních 15 let proměnila i samotná zemědělská krajina, ztratila tu primární zemědělskou funkci a stala se z ní vlastně taky svým způsobem krajina turistická.

Kdo nemá svoji chatu, tak si pronajme například na týden nějakou cizí, třeba v jiném kraji, než bydlí. To má podle mě daleko větší šanci než některé ty slogany jako "Dovolená u moře, sejdeme se v Táboře". Ale možná si pak spousta lidí řekne, jo, vždyť to mám z té chaty do Tábora jen hodinku cesty. Mám tedy za to, že si spousta lidí udělá někde na venkově jakousi základnu a bude vyjíždět na dvoudenní výlety do okolí. Ale že by někdo sedl do vlaku a jel si dát tři dny v Praze, to se mi moc nezdá. A každý, kdo v Praze žije, tak ví, že je tu v létě docela mrtvo.

I kdybych měl já svým kámošům říct "tak jako jo, tak pojďte na týden k nám do bytu v Praze", tak vůbec nevím, co bych tady s nima dělal. No tak třeba na Hrad... Mně bude 40, takže i většina mých kamarádů, kteří jsou v podobném věku, už na Pražském hradě byli. Tak kam bych je vzal? Třeba nějaká výstava, ale to zvládnou během dne, to není žádný večerní program. Prostor jako náplavka je vlivem pandemie a politických rozhodnutí utlumeným místem, přitom to se dostalo do povědomí i mimo Prahu. Takže, jak říkám, ta kampaň je dobrá snaha, ale myslím si, že to úplně nedopadne. 

My jsme v rámci tohoto tématu psali i o článku, v němž kolega ze SeznamZprávy vysvětloval, proč vidláci Prahu zachraňovat nebudou a ať si Praha trhne nohou...

Já ten článek znám, ale nemyslím si, že by kvůli tomu, že "Praha někoho přehlíží", nejeli lidé do Prahy. To, co píše kolega Stránský, to jsou takové stereotypy. Já jsem na Facebooku také členem Pražského institutu pro urážení Brna, ale děláme si z toho srandu, není to přece tak, že bych odmítal jet do Brna. Takový ten narativ "Pražákům, těm je tu hej", to už se tu budovalo minimálně za totáče a asi by se to dalo dohledat i dřív. Bezruč psal "Praga caput regni" (Praha hlava království, pozn. red.). V tomhle to má Praha stejné jako třeba Paříž. Ty stereotypy zbytku Francie o Paříži (a naopak) jsou jako přes kopírák.

Jan Sládek

Proděkan pro informační zdroje a člen vedení Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Působí na katedře sociologie, kde také obhájil dizertační práci z oblasti sociologie sídel. Je členem akademického senátu a komise pro etiku ve vědě. Zabývá se oblastí sociálního začleňování a sociálního bydlení. Kromě sociologie se od deseti let věnuje hře na kytaru, prošel mnoha kapelami, jeho oblíbenými styly jsou funk, jazz a rock. Pochází z Českých Budějovic.

Má to základ v tom, že Praha je prostě početně neúměrně velká, máme 10 milionů obyvatel a Praha má jeden až dva miliony lidí, za normálních okolností městem denně dva miliony lidí prostě projde. Brno má už skoro 400 tisíc obyvatel, takže to je velký nepoměr. Praha je nejen početně velká, ale vlastně všechno se řeší v Praze. Všechna ta administrativa je v hlavním městě. Alespoň ten Ústavní soud že se dal do Brna, a to bylo právě z tohoto důvodu. Takže ten základ toho, že "musím jet do té Prahy a něco tam řešit", protože to tam mají centralizované, tady prostě je.

A navíc se tu po roce 1989 začaly rozjíždět ony ekonomické nůžky a je štěstí, že se nerozjely úplně. Ovšem být chudý v České republice znamená být na evropské poměry opravdu strašně chudý. Každopádně ten střet, co se týče regionálních rozdílů, tady zůstal a to je Praha a zbytek republiky. Takže když u nás někdo říká, že je tu střet venkov versus město, tak to nedává smysl. Lidi z venkova nemají problém s lidmi z Budějovic, to je skoro stejná skupina. Pak je tu samozřejmě ta pražská značka, my jsme tady ti "áčkaři" a tohle to "céčko" k nám tady přijelo. No, já mám zrovna budějovickou značku... A to, co prezentoval ten kolega ze SeznamuZprávy, je pro mě takový úsměvný úkaz tady toho fenoménu, co si lidé myslí o Praze.

Ten fenomén ale funguje, proto se v kampaních využívá.

Asi tak. Jiná věc samozřejmě je, že se to využívá i v politických kampaních. Ty si jako většina marketingu vystačí bez reality. Současný pan prezident takhle do jisté míry funguje, ale marketingová kampaň se právě nemusí krýt s realitou. On objíždí nebo spíš objížděl regiony a tam mluvil o té "pražské kavárně", do které si ti lidé projektují nějaké jiné věci, než jaké ve skutečnosti jsou. Kamarád Martin Kotas má na Kampě krásnou kavárnu Mlejn. A já myslím, že člověk tam nemá problém, ať je odkudkoli. Ale už je to prostě nějaký symbol. Ten narativ tady byl ale opravdu vždycky, vezměte si film Vesničko má středisková, jak ten nebohý Otík jde do té velké Prahy, Pantáta Bezoušek je z venkova převezen do Prahy a Ringo Čech bloudí s kozou v klipu Pražského výběru... Takže se to tady nějak živí, ale že by to mělo reálné dopady, to se mi nezdá. Nemám známky o tom, že by lidé řekli, "do Prahy nejedu, protože je plná zlých lidí". Tak to opravdu není. 

A i kdyby lidé z regionů toho člověka ze Seznamu poslechli a bojkotovali by Prahu, tak ten reálný ekonomický dopad bude strašně malý. Nehledě k tomu, že ten rozdíl mezi tím počtem 1,2 milionu obyvatel, kteří tu bydlí, a dvěma miliony lidí, kteří do Prahy denně dojedou, je dán tím, že sem spousta lidí dojíždí za prací. Nikoho ani nenapadne nejezdit do Prahy proto, že by tam na ně byli zlí. Lidé z Prahy taky neřeknou, že nepojedou do Zlína, protože mají pocit, že tam na ně vyrukují s pochodněma a vidlema. To je prostě takový folklór na úrovni vtipu. A to víte, že Brno je jediný vtip, ve kterém se dá bydlet?

Související…

Mají vidláci zachraňovat Prahu? Jak nabourat pandemickou sounáležitost
Zdeněk Strnad

foto: Autor, zdroj: Jan Sládek, FF UK

Tipy redakce

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...