Pátek Karla Křivana: Finská premiérka ráda tancuje. No a co?

Už v muzikálu Starci na chmelu ti špatní sami sebe nazývají „slušní hoši“. Vědí, že nejsou, ale že když se navenek tak budou tvářit, spíš dosáhnou svého a lidé přehlédnou způsoby, kterými se svých cílů snaží ve skutečnosti dosáhnout. Diváci tehdy moc dobře rozuměli pokrytectví společnosti, ve které byla černá bílá a tak podobně. Leč pokrytectví ani snaha hodnotit jednání jiných podle vlastních šablon či zájmů nezmizelo. Ostatně, bylo tu s lidmi vždy. Jen nemělo vždy takovou možnost prosazování ve veřejném prostoru.

Absurditu, bizarnost, zbytečnost i zákeřnost mnoha debat zejména na sociálních sítích ukázala nedávná nesmyslná diskuse o videu a fotografiích bavící se finské premiérky. Tato mladá dáma byla na zábavě, vznikly z toho samozřejmě obrázky a ty se objevily „venku“.

Mimozemšťan o Finsku

Když jsem si ve čtvrtek večer zadal do vyhledávače heslo „finská premiérka“, celá „první strana“ až na jeden odkaz byla plná pouze tohoto tématu. Představuji si mimozemšťana, který hledá informace a zjišťuje, že největší problém, jež v souvislosti s hlavou finské vlády řešíme, je její tanec na večírku.

Že například Česká republika není země pro mladé, slýchám od generace čtyřicet minus bez ohledu na politickou příslušnost často.

My víme, že Finsko mění zásadně svoji bezpečnostní strategii, vstupuje do NATO a sousedí s obrovskou zemí, která útočí na svět, jenž je touto severskou zemí ztělesňovaný. Svět, kde by mělo být normální, že se člověk v jakékoli pozici může i veřejně bavit.

Finská premiérka je mladší, než bývají političtí vůdcové. Což je dobře, protože Evropa potřebuje slyšet hlasy lidí, kteří nejsou v dnešní době jen návštěvníci z časů minulých.

Když nám není do tance

Ostatně, že například Česká republika není země pro mladé, slýchám od generace čtyřicet minus bez ohledu na politickou příslušnost často. To, že mladá žena tancuje při zvuku jiné hudby, než byla třeba ve Starcích na chmelu, mi přijde tak banální, že bych neviděl důvod o tom psát. Kdyby jiní této běžné chvilky člověka nevyužili, aby vyjádřili názor.

I když ve své sociální bublině mám dost lidí starších premiérky a považujících se za konzervativce (ať již to v našem prostředí znamená cokoliv, ale to nechme na jindy), tak jsem se nesetkal s vážnější reakcí než mávnutím rukou. Ostatně, máme nyní k řešení vskutku problémy závažnější a do tance mnohým úplně nebude.

Leč premiérka je také symbolem určitého progresivismu (ať již to znamená cokoliv, ale to také nechme na jindy), a tak někteří vzali šablonu a označili za nepřítele jejího jednání ony pověstné bílé heterosexuální muže, v tomto případě dokonce „umírající“. Je-li premiérčin čin marginální a jeho zveličování komické, pak stejně legrační je vidět svět přes šablonu akademického ideologického hesla. Ostatně osoba, která vede opoziční finskou stranu a která proti premiérce ostře vystoupila, je žena. Také u nás mají komunisté a trikoloristé v čele ženy, což jejich politiku pro jednoho nečiní přitažlivější.

Svět nenarveme do krabiček doma vyrobených. Je pestrý a zajímavý právě proto, jak je proměnlivý. Pokrytci, kterým pod různými morálními hesly o slušných lidech, vadí radost jiného, protože jí nerozumí, jelikož oni jsou přísní a upjatí, jsou stejně nebezpeční jako ideologové, kteří mají doma jen obrázek žirafy a diví se, že jiní živočichové nemají dlouhé krky.