Pátek Karla Křivana: Léto jako předehra. Co všechno po prázdninách skončí?

Léto obvykle dělí rok na dvě poloviny. Je to velká horká (nebo taky ne) časová díra, kdy se běžný život zpomalí, partičky i pracovní týmy nejsou v plném počtu a davy vnitrozemců se přemístí z městských paneláků do sídlišť na břehu moří. Je to doba zapomnění, velkého spánku, sladkých koktejlů, jednoduchých songů a barevných oblečků. To letošní léto je ale naplněné atmosférou nepříjemného očekávání. Takové to, když jste ve škole věděli, že písemka je ještě daleko, ale s každým promarněným dnem se blíží a my bychom se na to přece měli připravit.

Věrozvěstové apokalypsy mají žně. Titulky článků zůstávají vážné a letní témata se nemohou prosadit. Prázdniny budou, protože tak nějak přišly, a my tedy musíme splnit povinnost a užít si je. Ale v hlavách si neseme události konce zimy a jara s tušením, že letošní rok nebude krátký. A sebetěžší výlet do hor či vlahá noc na břehu moře na tom nic nezmění.

Čekání na horší časy

Optimismus. To je to slovo, které hledáme. Je ho zdánlivě kolem nás stále dost. Reklamy jedou dál ve svém paralelním světě iluzí a nabídek, které nás učiní šťastnými. Politici vypráví, že s jejich příchodem do funkcí prázdniny nikdy neskončí. Chytáme se stébel naděje, i když tušíme, že v tom budeme plavat sami a spoléhat se musíme jen na vlastní síly. Obracíme se ve vzpomínkách ke světu, který tu byl, a my jsme si ho nevážili.

Zapomněli jsme na konflikt, který provázel a utvářel lidské dějiny od jejich počátku. A zřejmě i před ním.

A co hůř, nepřipravovali jsme se na horší časy, uvěřili jsme, že zlo je jen výraz z historie a starých románů, které už nikdo nečte. Mysleli jsme si, že stejně jako vyrábíme zdání ideálního světa, ten horší je také jen klam a přetvářka. Ve skutečnosti jsou všichni lidé hodní a dá se nějak rozumně domluvit. Zapomněli jsme na konflikt, který provázel a utvářel lidské dějiny od jejich počátku. A zřejmě i před ním.

Luxus letní iluze

Letošní léto bude jen předehra. Ani začátek konce ani konec začátku. Bude pokračováním stavu věcí, které se nevyvíjí k lepšímu. Víme nebo snad alespoň tušíme proč, ale nechce se nám to řešit. To bychom museli změnit mnohé z našeho dosavadního fungování. Jinak přemýšlet a jinak konat. Třeba se to ještě obrátí k lepšímu. Aniž bychom do toho museli vstoupit, snad to někdo udělá za nás.

Léto je iluze. Užijme si ho. Proto tu je, není možné stále myslet na vážné a důležité věci. Ještě si můžeme dovolit ten luxus odpočinku a lenošení. Sluníčko svítí a i účetní a právníci se změní v básníky při pohledu na barevný koncert při setkání konce jeho paprsků s vodní hladinou. Léto je také období nečekaných setkání. S lidmi, které už většinou nikdy nepotkáme, ale proklábosíme s nimi pár hezkých nocí. Třeba to potřebujeme. Podívat se na svět jinak, očima neznámých, v klidu a bez deadlinů. Moc bychom potřebovali, aby příjemné okolnosti přinesly i nové nápady. Především svět, do kterého se vrátíme, to potřebuje.