fbpx

Nezačínáme stavět koridor od nuly, pouze dokončujeme projekt, který začali naši předkové, říká šéf Asociace DOL a ředitel společnosti Vodní cesty Jan Skalický

Zveřejněno: 16. 11. 2020

V Česku existují tři velké stavební projekty, které spolehlivě vyvolají vášnivé diskuze – dostavba Temelína a Dukovan, rekonstrukce „dálnice“ D1 a zvláště poslední dobou pak výstavba vodního koridoru Dunaj-Odra-Labe. Vláda totiž schválila přípravy na jeho první část mezi řekou Odrou a polskými hranicemi. Stát, který bojuje s dopady koronakrize, to má přijít na 15 miliard korun. Protestují politici napříč (zejména opozičními) stranami, ekologické organizace, odborná a samozřejmě i ta laická veřejnost. Projekt má ovšem řadu podporovatelů. Jedním z těch hlavních je kromě prezidenta Miloše Zemana Jan Skalický, bývalý šéf Ředitelství vodních cest České republiky, současný ředitel společnosti Vodní cesty a zároveň předseda Asociace DOL. Podle něj je největší problém projektu  Dunaj-Odra-Labe ten, že do něj mluví lidé, kteří záměru nerozumí.

„Do diskuze vstupují ti, kteří toho o daném projektu zase tolik nevědí, ale zato na něj mají silný názor,“ říká Jan Skalický. „Dnes není doba odborná ani doba politická, dnes se jedná o čisté PR. Politici svůj přístup k projektům odvozují podle marketingových průzkumů mezi lidmi a odborníci jsou až na druhém místě.“ Proč by se tedy podle šéfa asociace mělo propojení vodního koridoru dotáhnout?

Projekt je dnes spojován hlavně s prezidentem Zemanem, což možná bude jeden z důvodů, proč na českou liberální veřejnost působí jako hadr na býka. Přitom prezidenta jste na tu myšlenku vlastně přivedl vy...

Ano, bylo to někdy v roce 2012. Spolu s Jaromírem Schlingem, který byl ministrem dopravy ve vládě Miloše Zemana, jsme v té době „důchodce z Vysočiny“ ukecali, aby se projektem vodního koridoru začal zabývat. On sice nejdřív prohlašoval, že je to příliš složité téma, ale nakonec ho to zaujalo tak, že to téma de facto přijal za svoje.

Vy jste byl tehdy šéfem Ředitelství vodních cest České republiky, nicméně tenkrát, před těmi osmi lety, se o koridoru prakticky nemluvilo.

To téma bylo naprosté tabu i na ředitelství, kde nevisela ani jedna mapa, ani jedno schéma, o tom projektu se prostě nemluvilo. Lidi mi říkali: Když o tom budete mluvit, tak vás vyhoděj. Ale my jsme potřebovali dostat téma koridoru mezi lidi a Miloš Zeman v tom sehrál velmi významnou roli. Nicméně on nebyl automaticky podporovatel. Nejdříve nastudoval informace, a teprve když pochopil celou situaci, stal se stoupencem a řekl: „Fakt bych chtěl, aby to vzniklo.“

Takže to není „Zemanův kanál“?

To není kanál, ale koridor. Kanál je něco jiného, navíc to slovo má negativní konotace. Projekt samozřejmě jeho není, ta idea je stará několik stovek let. Základní trasa koridoru je dána přírodou a geomorfologií, tu ani vymyslet nemohl. Navíc všechny kroky dnes leží na vládě, takže on samozřejmě mohl přijít za jednotlivými ministry a říct jim, že je to jeho oblíbený projekt.

Jaký na tom může mít zájem?

On ten projekt pochopil a každý, kdo ho pochopí, se stane jeho příznivcem. Zeman nepotřebuje žádné peníze, navíc si vezměte, kolik mu je let. Ale pro velkou část lidí je prostě nepřijatelným politikem, a jelikož o koridoru mluví opravdu důsledně, tak si to jím lidé personifikují. A kousek jejich nenávisti vůči němu se projevuje i ve vztahu ke koridoru. Zeman se svých projektů drží, na rozdíl od jiných politiků. Někteří prostě slibují, co jim jejich PR týmy řeknou, a když v průzkumech vyjde něco jiného, dokážou den ze dne obrátit.

Podporují tedy ten projekt i nějaké nevládní strany?

Podporují ho také komunisté, zřejmě relikt budovatelského rozpoložení… Ovšem ty ostatní na to jdou absolutně populisticky: „Co tomu řeknou lidi?“ A odmítají to s tím, že to tady stejně nikdy nebude, a jestli ano, tak kdovíkdy a my se toho určitě nedožijeme, tak proč se s tím trápit…

Obyvatelé Prahy vám budou tvrdit, že s vodou to není tak špatné, vždyť ta voda v řece pořád teče. Jenže to je právě tím, že je tady vodní koridor Dunaj-Odra-Labe.

Když jsme předsedovi Senátu Vystrčilovi dávali knížku o historii koridoru, tak si ji vzal a řekl: „Ale nezlobte se, já vám rovnou říkám, že ji ani neotevřu, protože se bojím, že bych tomu porozuměl a začal DOL podporovat.“ Senátorka Seitlová z Olomouckého kraje objíždí před volbami starosty na Moravě a straší lidi, jak bude všechno zničené. Přitom o tom projektu zase neví nic, nemá žádné relevantní informace. DOL je rukojmím politického marketingu. Vysvětlovat lidem, proč je koridor dobrý a potřebný, je obtížné. Ostře se vůči němu ohradit je daleko jednodušší, ale hlavně mediálně atraktivnější.

K čemu by byl tedy koridor, kterému, jak už víme, nemůžeme říkat „kanál“, dobrý?

Koridor má skutečně širší význam. Je to upravený vodní tok, který má vlastnosti a funkce, není to prostě jen nějaký proud vody. Koridor je soustava nádrží, které mají udržet hladinu řeky v určité úrovni. A má spoustu funkcí. Nejdůležitější je jeho vodohospodářská složka, kvůli změnám klimatu je potřeba dobře naplánovat distribuci vody, což by takový koridor umožnil. Další funkcí je udržování dostatečné hloubky vody pro lodě a třetí je pak úprava krajiny.

Když si vezmete populární pražskou náplavku, to je vlastně také vodní koridor. Kdyby nebyly v Praze náplavky a kdyby na Vltavě nebyla soustava přehrad, tak by v létě tekla prostředkem vltavského koryta 15 metrů široká malá říčka s hloubkou 30 centimetrů. A všude kolem by bylo bláto, na březích mrtvé ryby, k řece byste se kvůli smradu a komárům nemohl ani přiblížit. No a pak by přišla povodeň, zase by se to celé naplnilo a vyteklo do města. Potom by to zase vyschlo.

Jenže když je před Prahou kaskáda Slapy-Orlík-Lipno-Kamýk a další přehrady, tak se daří udržovat vodu ve stejné hladině až na výjimky při obrovských povodních. Není tu smrad, řeka ochlazuje město, můžou se po ní plavit lodě – no a to, že se z náplavky stalo vyhlášené místo, je toho logickým vyústěním. Kdyby nebyl v Praze vodní koridor, nic z toho by nebylo. Navíc by se v Praze výrazně zhoršily hygienické podmínky.

Jak?

Do čističky v Troji musí každou sekundu přitéct 40 metrů krychlových sanační vody, která pražské splašky ředí na neškodnou úroveň. Kdyby se voda nenaředila, máme velmi, velmi velký problém.

Vy také tvrdíte, že pražská náplavka je vlastně součástí DOLu. Přitom není ani na Dunaji, ani na Odře, ani na Labi…

K tomu projektu původně patřila i vltavská větev, která vedla přes Šumavu do Dunaje. Z Prahy se nemělo plout do Dunaje přes Labe a Moravu, ale přímo. Předpokládalo se, že se budou stavět stejně velké komory jako ve Štěchovicích, kde je komora sto metrů dlouhá a 20 metrů vysoká.

img 0234

Jenže v padesátých letech přišel trend budování obřích vodních děl. Kopírovali jsme tehdy Sovětský svaz a chtěli mít podobné přehrady, jako stojí na Amuru, na Leně, na Obu a na Jeniseji. Ty plní vodohospodářskou funkci dobře, ovšem plavit se přes ně nedá.

Jak může vodní koridor pomoci regulovat vodu v krajině?

Hydrotechnici mají dnes nekonečnou plejádu možností. Pokud má vodní koridor udržovat a stabilizovat hladinu podzemních vod, dáte na dno propustné membrány. Pokud má vzniknout podzemní nádrž s pitnou vodou, budete asi chtít, aby nedošlo ke kontaminaci, a tak tam dáte nepropustnou membránu. Ta vydrží asi 400 let. Koridor může být nad podzemním jezerem s pitnou vodou a vůbec ho to neohrozí. My přece žijeme stovky let v aridizované, tedy uměle vysoušené, krajině. Člověk svým životem, svojí existencí uzpůsobuje tu krajinu ke své potřebě, pěstuje plodiny, lesy… Není možné říct, že teď uděláme pomyslnou čáru a už se nebude dál nic budovat. Kdyby tu čáru udělali naši předkové před 300 lety, tak tady dneska náplavka nebyla. Musí existovat vždycky nějaký kompromis.

Proč ten projekt tak vehementně prosazujete?

Protože se považuji za ekologa a ochránce přírody, zároveň podporuju vodní cesty. Každý den se tomu věnuji, získávám nové a nové poznatky, uvědomuji si další souvislosti… Kdybychom se tady potkali za týden, budu větší stoupenec, než jsem dnes. Vláda a poslanci dali první fázi DOLu zelenou, ale je před námi ještě velmi dlouhá cesta.

Navíc vláda se za rok může změnit.

Taková situace je samozřejmě na škodu, a to nejen kvůli DOLu. V okamžiku, kdy bude každý projekt vystaven riziku náhlého zrušení z politických důvodů, začne docházet k „neudržitelnému nerozvoji“. Třeba Blanka 2 nebo jakkoli se má pokračování tunelu jmenovat. Někdo před pár lety přišel a řekl: „Ne ne, to pod zem nepůjde, trasa povede po povrchu.“ Samozřejmě se zjistilo, že je to nesmysl, takže teď se zase pokračuje v přípravě varianty pod zemí. Ta nekontinuita to prostě všechno komplikuje.

Demokracie za to stojí, ale nese to s sebou riziko, že to dlouhodobé projekty mají a budou mít vždycky hodně složité. Kdyby se vláda teď rozhodla uložit DOL k ledu, tak já bych ho hájil dál, ale respektoval bych rozhodnutí volených zástupců. Ovšem jeho odpůrci dnes mluví o tom, že to nemá smysl schvalovat, protože to stejně příští vláda shodí. A ani na vteřinu neuznají, že to rozhodnutí je opřené o nějaké dlouhodobé práce, studie, kolektivní poznání toho projektu, že se tomu někdo věnoval.

Rakousko se opakovaně vyjádřilo, že o koridor zájem nemá. Není to už dostatečně pádný argument? Pokud nebude fungovat dunajská větev, ten projekt ztratí smysl.

Když naši předkové stavěli první etapy DOLu, což jsou jezy na Labi až do Pardubic, tak věděli, že Evropa dopravní trasy potřebuje. A myslím tím hotové dopravní trasy. V Rakousku teď chtějí vodní cesty revitalizovat, bourají například břehové opevnění. Díky tomu se může třeba stát, že voda při povodních vezme 12 metrů břehu, odnese to do Bratislavy a tam se pod mostem nashromáždí taková vrstva štěrku, že tam neprojedou lodě.

Co by se stalo, kdyby se někdo rozhodl, že Vltavu zrevitalizuje tak, že na ní lodní dopravu úplně uzavře? Třeba tak, jak se v Praze plánuje uzávěra pro auta na nábřeží...

Stát je povinen dodržovat splavnost vodních cest. Takže pokud někdo bude chtít, aby třeba v Praze nejezdilo po Vltavě tolik lodí, ale aby tam bylo víc výběhů labutí, pláže a říční bary, tak bude muset zaručit změnu kvalifikace vodní cesty. Vodní cesta v Praze je něco jako dálnice, a kdyby někdo řekl: „Povolíme plout pouze prostředkem a jenom omezenému počtu lidí,“ je to, jako by řekl, že na dé jedničce pojedou jen dva pruhy a jinak to bude park.

Třeba by se to uchytilo. Koridoru se naopak často vyčítá, že změní tvář krajiny kolem řek.

Dočasně ano. Za pár let to ale nikdo nepozná. Když se v Německu stavěl vodní kanál Rýn-Dunaj-Mohan, odpůrci proti tomu hodně vystupovali, nafotili kus řeky, vyvěsili billboardy a tam bylo napsáno, „tenhle ten krásnej kus řeky nám tady zničí tím novým vodním koridorem“. Omylem ale vyfotili 12 let starou první etapu toho vodního koridoru, kde břehy mezitím zarostly...

Kdyby se tedy DOL spustil, za jak dlouho „splyne s krajinou“?

On se bude spouštět po etapách. Předpokládám, že první etapa se spustí třeba někdy v letech 2033 a 2034, za deset let už nikdo nepozná, že to není přirozená řeka. Jednou tam bude povodeň, zanese tam bláto, podruhé se tam něco stane rozšířením biotopu, který se tam rozroste. Ono si to zkrátka postupně tu řeku vezme.

Jan Skalický

Vystudoval elektrotechniku na ČVUT. V roce 2006 uspěl ve volbách a byl zvolen zastupitelem městské části Praha 5 za ODS. V průběhu tohoto období zastával post místopředsedy Komise pro Územní rozvoj a byl členem Pracovní skupiny pro Územní plán. Po vypršení mandátu nastoupil na Ředitelství vodních cest ČR. Zodpovídal mimo jiné za koncepci rozvoje vodních cest v ČR a za přípravu infrastrukturních projektů. Jeho klíčovým projektem je koridor Dunaj-Odra-Labe, v současné době je předsedou Asociace DOL a předsedou představenstva Vodní cesty a.s.

A to není problém, protože ten koridor je schopný s minimální údržbou fungovat třeba 300 let. Třeba tady v Praze nedocházelo k žádným zásadním změnám a náplavky vypadají stejně jako před těmi sto a více lety, kdy se stavěly.

To je ale dáno celou tou soustavou, ne? Sám jste mluvil o přehradách, které se stavěly až v druhé polovině dvacátého století.

Jasně, ale naši předkové naštěstí neměli na srdci ten „neudržitelný nerozvoj“. Takže postupně, ale soustavně stavěli. Budovali furt dál a dál. Vltavská vodní cesta se cizelovala od roku 1901 až do 80. let minulého století. Poslední komora se postavila v Modřanech, první lodě po ní propluly v roce 1984. Je to běh na dlouhou trať, například na vltavsko-labské vodní cestě máme dostavěno nějakých 92 procent vodních cest, chybí nám šest staveb.

Proč se nedostavěly?

Zase kvůli neudržitelnému nerozvoji. Politici nemají dost odvahy nastavit takový systém, který by zohledňoval všechny parametry včetně ochrany přírody, ale nevylamoval by ochranu přírody z legislativního řádu nade všechno. Naši předkové něco naplánovali, začali stavět, od začátku měli jasnou představu. A najednou jsme my z toho projektu udělali jen kousek. Evropské vodní cesty jsou funkční, vše je hotové, jen tam chybí ta naše trojnožka, která to celé propojuje.

My jsme se v přístupové dohodě k Evropské unii mimo jiné zavázali k postavení vodního koridoru a propojení stávajících existujících vodních cest Evropy. A jsme povinni to podle dohody dělat. To není tak, že se teprve někdo bude o koridoru bavit s Evropou. Evropa už dávno rozhodnutím řekla, že DOL se stavět má. To, že Rakušáci mají teď jiný pocit, to je věc jiná, ale dohody dále platí. Když se tedy vláda k tomu projektu dnes přihlásila, tak řekla dvě věci – že s tím počítá a že se budou dílčí problémy řešit. Z celého vodního koridoru DOL máme na celém území postavenou nadpoloviční většinu. To si málokdo uvědomuje. My nezačínáme stavět DOL, my dokončujeme dílo, které naši předkové započali.

Související…

Architekt pražských náplavek: Měli bychom historický odkaz města citlivě posunoutPátek Karla Křivana: Kam se poděli tři vodníci a vyšehradská studánkaJak se Praha dostala k pitné vodě? Káraný, Podolí a pak Želivka

foto: Autor, zdroj: Asociace DOL

Tipy redakce

Mohou změnit Einsteinovu teorii relativity chameleoni? Zatím se žádný nechytil

Mohou změnit Einsteinovu teorii relativity chameleoni? Zatím se žádný nechytil

Vesmír se rozpíná a zároveň zrychluje. O tom mezi vědci panuje v zásadě shoda....

Pohyb severního magnetického pólu se zrychluje. To ohrožuje Zemi

Pohyb severního magnetického pólu se zrychluje. To ohrožuje Zemi

Jdu na sever. A už jdu na jih! Tenhle výrok učitele ze hry Dobytí severního pólu...