fbpx

Za socialismu bylo všechno všech a nikoho. Po třiceti letech nám zase říkají, že "vlastnit" nemá smysl. Zvládneme přechod na spoluspotřebitelství?

Zveřejněno: 1. 4. 2019

Není to z historického hlediska zase tak dlouho, co jsme se oprostili od komunistického pohledu na vlastnictví, tedy že všechno je nás všech. Na piedestal úcty jsme postavili vlastnictví osobní. Teď budeme muset zřejmě zase přehodnotit úhel pohledu. Přichází totiž spoluspotřebitelství.

Výraz z anglického collaborative consumption nebo také sdílená ekonomika je nový ekonomický model, který je založen na sdílení, výměně či pronajímání produktů dlouhodobé spotřeby nebo nemovitostí. Vychází z toho, že například auto, chatu nebo zahradní gril nepoužíváme permanentně, a tudíž v době, kdy nikam nejedeme, negrilujeme či neodpočíváme na chatě, lze za určitých podmínek sdílet s někým druhým, popřípadě i třetím a tak dále.

Spoluspotřebitelství změní svět

Už v roce 2010 bylo spoluspotřebitelství vyzdviženo časopisem Time jako jedna z deseti ideí, které mají potenciál změnit svět. Pro spoluspotřebitelství existuje v angličtině hned několik výrazů – peer-to-peer economy, circular economy, access economy či pooling economy a ještě by se asi něco našlo. U nás pak je možná používanějším termínem sdílená ekonomika. Pro mnoho usedlejších a především ekonomicky silnějších spoluobčanů je třeba sdílení auta něco těžko představitelného, hlavním motorem sdílené ekonomiky jsou z mnoha důvodů mileniálové a mladší lidé.

Sdílená ekonomika je trend pro budoucnost – za takových pět šest let by měla mít hodnotu těžko uvěřitelných tři sta čtyřicet miliard dolarů.

Uvažují o tom, že peníze potřebují především na vzdělání, které jim těžko někdo později vezme, zatímco investovat do auta, které bude neustále ztrácet na ceně, je naprosto zbytečné. Hlavně mladí také řešili otázku bydlení. Například to, co začalo jako pronájem postele přes internet, protože zakladatelé Airbnb a dnešní miliardáři Joe Gebbia a Brian Chesky neměli na nájem, je dnes obrovským byznysem. Jejich start-up z roku 2010 má dnes vyšší hodnotu než pět špičkových hotelových řetězců dohromady. I to je důkaz, že sdílená ekonomika je trend pro budoucnost – za takových pět šest let by měla mít hodnotu těžko uvěřitelných tři sta čtyřicet miliard dolarů.

Autonomní řidičák

Podobně jako Airbnb je na tom Uber. Vysoká pořizovací cena i náklady na údržbu nejsou adekvátní tomu, že auto využíváme jen zlomek času (říká se, že 5 %), jinak stojí v garáži nebo pomalu tlí před domem. Ano, můžeme využít operativní leasing, ale když to jde jednodušeji? Stejně jako není výhodné trávit čas v nákupních centrech a je lepší využít zavedené internetové obchody, tak můžeme na síti sdílet kola, auta nebo domy či hudbu. U aut jdou mnozí mileniálové ještě dál. Nedělají si ani řidičské oprávnění, protože počítají s tím, že neuplyne žádná dlouhá doba, a k dispozici budou vozy s autonomním řízením. Už i nerobotická auta běžně zvládnou parkování či automatické dobrzďovaní, detekují mikrospánek řidiče, umějí rozpoznat, zda nepřejíždějí krajnici nebo půlicí čáru, a načtou dopravní značení.

Robotická auta už někde jezdí zcela běžně, přitom vize autonomních vozidel je stará tak pětatřicet let a první jejich ostré závody se konaly před patnácti lety. Tehdy to byly ovšem kamiony, aby zvládly uvézt všechnu techniku, která byla potřebná ke zkoumání cesty před vozem. Dnes už mají autonomní vozy dokonce na kontě i několik smrtelných nehod, ovšem bez viny robotického řidiče.

Vyčkává se, až bude hořet

U nás ke sdílené ekonomice přistupují potenciální uživatelé s rozmyslem či spíše s váhavostí. Na vině je v každém případě to, že v tomto oboru ekonomiky je potřeba mít důvěru a dobré vztahy. Je pravda, že ještě hůře se k ní staví naše zákonodárství. Zřejmě vyčkává, až bude muset hasit nějaký ten požár, což je třeba případ s autodopravou Uber, ale i s ubytovací "službou" Airbnb.

Může to dopadnout tak, že vlastnictví auta bude takovou výjimkou jako vlastnictví volského potahu.

Carsharing je však čím dál užívanější alternativou k vlastnictví auta především pro občasné řidiče ve velkých městech, což je samozřejmě především Praha. Je to logické. Při vzdálenosti do deseti tisíc kilometrů najetých ročně se nevyplatí auto pořizovat a při popojíždění po městě se dá těžko najet víc. Obavy ze sdílení vozu se dají shrnout do několika bodů. Jsou to otázky, zda je auto spolehlivé, zda bude včas k dispozici, jestli mi někdo auto neponičí a v neposlední řadě problém prestiže – přijet někam s vypůjčeným autem je pro mnohé snoby pořád nemyslitelné.

Odpověď přinášejí stránky společností, které sdílení aut umožňují. Přinášejí vzájemná hodnocení toho, kdo si auto půjčil, i toho, kdo ho půjčoval. Ten první hodnotí auto, ten druhý, jak se k němu řidič choval. Hodnocení je například od jedné do pěti, a tak všichni vědí, do čeho jdou. Plánování zápůjčky je možné dlouho dopředu s jednoduchou kalendářní aplikací. Lze si také zarezervovat nejnovější modely, což je odpověď na otázku prestiže. S trendem sdílení navíc klesá význam vlastnictví vozu. Může to dopadnout tak, že vlastnictví auta bude takovou výjimkou jako vlastnictví volského potahu.

Co s lidmi z výroby?

Spoluspotřebitelství, popřípadě sdílená ekonomika, ale nefungují jen u dopravních prostředků, jako jsou auta, kola či koloběžky, popřípadě domovy, chaty a tak dále. Některé stránky poskytují prostor pro výměnu oblečení a módních doplňků, jiné zase třeba kutilské či zahradnické náčiní. Iniciativa Landshare, která se rozšířila z Velké Británie do světa, má za úkol dávat na svých stránkách dohromady lidi, kteří vlastní nějaký pozemek, ale nemají čas se o něj starat, s lidmi, kteří chuť i čas mají, ale nemají se kde realizovat. Podíl na úrodě uspokojí oba.

Při sdílení většího počtu aut pochopitelně poklesne jejich odbyt. Co pak s pracovníky v automobilovém průmyslu?

Stránky či mobilní aplikace TaskRabbit jsou zase výborným řešením pro ty, co potřebují něco zařídit, donést, odvézt, předělat nebo udělat. Najdete tu takzvaného hodinového manžela (i z toho důvodu si TaskRabbit koupila IKEA) nebo třeba někoho, kdo si za vás stoupne do fronty na kotlíkové dotace, či nový mobil ve slevě. Efektivní úspory a ekonomičtější i ekologičtější řešení problémů oproštěním se od posedlosti vlastnictvím věcí má však i některé negativní stránky.

O pokulhávání zákonodárství za realitou jsme se zmínili. Horší je třeba to, že při sdílení většího počtu aut pochopitelně poklesne jejich odbyt. Co pak s pracovníky v automobilovém průmyslu? Airbnb zase podle kritiků zvyšuje klasický nájem, v každém případě je například v Praze jedním z viníků vylidňování centra od starousedlíků ve prospěch krátkodobého pronájmu turistům. Zvládne tedy spoluspotřebitelství neviditelná ruka trhu, nebo ne?

Související…

Jak na Airbnb? Praha se může inspirovat v Berlíně či BarceloněMáme čím dál tím méně aut, provoz ale i tak houstneUber rozjíždí v Berlíně sdílení elektrokol, i když zdaleka není první

foto: Shutterstock, zdroj: New York Times

Tipy redakce

Jazzový rozhovor s Rudym Linkou: Jak přenést kousek New Yorku do Prahy?

Jazzový rozhovor s Rudym Linkou: Jak přenést kousek New Yorku do Prahy?

S jazzovým hudebníkem a kytaristou jsme se sešli v restauraci nedaleko...

Písek z pláže si domu neberte. Je to cenná komodita, která mizí stejně jako voda

Písek z pláže si domu neberte. Je to cenná komodita, která mizí stejně jako voda

Loni v létě zaplatil jeden britský turista na Sardinii pokutu 1 032 eur, když byl...

Twitter uživatelům ukazuje, co si o nich myslí. Někdy je to úplně mimo

Twitter uživatelům ukazuje, co si o nich myslí. Někdy je to úplně mimo

Inferred interests neboli „odvozené zájmy“ je název funkce sociální sítě Twitter,...

Pokračováním v prohlížení těchto stránek souhlasíte s Podmínkami užití a Pravidly využití Cookies.