fbpx

Jak dál? S Jiřím Ptáčkem o tom, kdy si budeme moct zase zajít na Parukářku na pivo bez roušek, o zodpovědnosti a pomoci nejen seniorům

Zveřejněno: 24. 4. 2020

V koronavirové krizi se národ rozdělil na tři skupiny. Na ty, kteří pomáhají (je jich neuvěřitelně mnoho), na ty, kteří sedí doma a nic nedělají (těch je bohužel ještě víc), a na ty, kteří pomoc potřebují. A přesně o ty se musíme postarat v první řadě, říká Jiří Ptáček, starosta Prahy 3. „Těch služeb, které jim můžeme nabídnout, je poměrně velké množství. Vývoj byl neuvěřitelně překotný, důležité bylo vůbec navázat kontakt. Zřídili jsme dvě krizová centra, jedno na náměstí Jiřího z Poděbrad, jedno ve vozovně na Koněvově ulici, zřídili jsme zelenou informační krizovou linku, zřídili jsme službu Mobilní rozhlas, Radniční noviny šly všem obyvatelům Prahy 3 do poštovních schránek. Pro nás je důležité, aby nám ten, kdo potřebuje pomoct, zavolal,“ dodává Jiří Ptáček.

Které služby jsou využívány nejvíc?

Nejohroženější skupinou jsou lidé seniorního věku, bylo by proto nejlepší, kdyby se vyvarovali míst, kde by se mohli nakazit. Jedna ze služeb, kterou jsme tedy zřídili hned v těch prvních dnech, byl dovoz obědů. Městská část dlouhodobě poskytuje pečovatelské služby, početná skupina seniorů ale je za normálních okolností schopna postarat se sama o sebe a pečovatelskou službu nepotřebuje.

Za ideální stav budu považovat, až bude normálně fungovat trh a budu si moct někde v obchodě koupit ty nejlepší respirátory FFP3. A koupím je za stejnou cenu jako před půl rokem.

Ale tady v této situaci by bylo dobré jim nabídnout služby, kdy by mohli opravdu zůstat doma. Rozjeli jsme školní jídelnu v základní škole Chelčického, zajistili jsme dobrovolníky, kteří ty obědy rozváží, a za 75 korun jsme schopni každému ten oběd každý den dovézt.

Jak s lidmi jako městská část komunikujete?

Zřídili jsme krizovou linku 800 160 166, kam se mohou lidé kdykoliv obrátit. A mají různé požadavky. Ze začátku to byly roušky a dezinfekce. Pokud si o ně zažádá občan seniorního věku, jsme schopni zajistit, že jim tyhle základní prostředky dobrovolníci dovezou až domů. Hodně lidí potřebuje psychickou pomoc, chtějí si popovídat, řeší osobní problémy… Ta doba je hrozně dlouhá a pro seniory je těžké každý den vstřebávat informace z médií o tom, jak se virus šíří dál. Nemateriální pomoc má v tomhle případě tedy smysl.

Linku pro seniory zřídil i magistrát, vy máte ještě navíc jednu vlastní – proč? 

Praha má přes milion obyvatel a na osobní úrovni nelze tohle centrálně vykonávat, takže jsme se rozhodli, že tohle budeme řešit i sami. Lidé vědí, že se dovolají k nám na radnici do informačního centra, že když mají problém, jsme relativně rychle schopni být u nich. Nicméně my si nekonkurujeme, já jsem rád, že magistrát takovou službu také provozuje, ostatně zátěž na těch linkách je tak velká, že je žádoucí, aby byla nějaká zastupitelnost. Já si myslím, že služby mají smysl obě. 

Spousta lidí v pražských obvodech tvrdí, že by to bez dobrovolníků zvládali jen těžko. Také vy jste je zmínil… Je jich na Praze 3 dostatek?

Nemůžeme si stěžovat. Ta doba, ať je jakkoliv těžká, tříbí charaktery. Dobrovolníků máme dost. Co se týče obědů, tam docházelo k takovým zajímavým spojením… Nám se třeba ozvala místní autoškola, která z důvodu nařízení vlády musela zavřít výuku, takže ta auta místní autoškoly a její instruktoři vozí dobrovolníky s obědy bez nároku na honorář ani benzín jim neproplácíme. Mně to připadá naprosto perfektní.

Jak jste na tom se zásobováním zdravotnickým materiálem?

My jsme měli poměrně dobrou výchozí pozici v tom, že jsme jako radnice objednali dva tisíce roušek ještě v době, kdy to většina lidí vnímala jako vzdálený problém někde v Asii, a vůbec nepočítali s tím, že by to sem do Evropy přišlo. Ty první týdny, kdy tyto pomůcky byly potřeba, jsme je především pro pracovníky pečovatelských služeb a ošetřovatelského domova mohli vykrýt z těchto zásob. Současně jsme byli v takovém stresu, protože jsme věděli, že bez těchto pomůcek nelze tu službu zajistit, a nevěděli jsme, kdy se nám dostane pomoci od státu. Teď se ty pomůcky sem dostávají, ale narážíme na to, že nejsou distribuovány systematicky. Například z těch dodávek, které byly původně určeny pro městskou část, jsme museli vypomáhat některým zdravotnickým zařízením, které poskytují služby pro občany Prahy 3.

Jiří Ptáček (TOP09)

"Lokální patriot" se na Žižkově narodil a celý život v této čtvrti žije. Starostou Prahy 3 je od listopadu 2018, kandidoval za koalici TOP 09 a STAN. Působil v několika radničních komisích a zapojoval se do projektů městské části. Živí se jako podnikatel v informačních technologiích.

Za ideální stav budu považovat, až bude normálně fungovat trh a budu si moct někde v obchodě koupit ty nejlepší respirátory FFP3. A koupím je za stejnou cenu jako před půl rokem. Zatím je to stále na úrovni přídělového systému, který má výkyvy. Na druhou stranu se ta situace teď už výrazně zmírnila, například dezinfekci jsme schopni rozdávat lidem, kteří si pro ni chodí do krizových center. Roušky máme taky pro každého, kdo o ně projeví zájem. 

Přísná opatření se budou postupně uvolňovat. Můžeme tedy už být klidní?

Já samozřejmě pozitivně vnímám informace o tom, že počet nakažených klesá a že se ta opatření, která byla přijata, pravděpodobně ukázala jako správná. Současně bych to bral jako světlo na konci tunelu, ale ještě zdaleka na tom konci tunelu nejsme. Když teď usneme na vavřínech a budeme si říkat, že to je za námi, tak se to brzy může otočit proti nám. Ty informace z okolních zemí, kde to začalo i dřív, naznačují, že tohle není věc, která skončí za měsíc, a pak budeme fungovat v běžném režimu. Já bych nabádal k velké opatrnosti a odpovědnosti.

Čili na Parukářku na pikniky to ještě nebude.

Co se týče hromadných akcí, je to samozřejmě teď ne úplně žádoucí věc. Je super, když lidé chodí do přírody a do parku – sám zajdu ven a těší mě to počasí. Na druhé straně když někde vidím srocení padesáti lidí, kteří nemají roušku, aby mohli popíjet pivo, tak mně to připadá hrozně nezodpovědné. Nejen vůči nim a jejich bezprostřednímu okolí, ale i vůči zdravotníkům, kteří se pak o ně budou muset postarat a v nemocnicích budou muset pracovat s obrovským nasazením. V okamžiku, kdy se budeme chovat takto nezodpovědně, tak jim hrozně ubližujeme.

Související…

Radní Milena Johnová: Senioři by si měli udržet kontakt s blízkými a dobrou náladu
Zdeněk Strnad

foto: Praha 3, zdroj: Praha 3

Tipy redakce

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Flákač, budižkničemu, alkoholik, čórka. To jsou typické konotace, které si mnoho z...

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...