Už během vypuknutí pandemie na jaře 2020 se Jan Hnízdil pozastavil nad tím, jak se předseda vlády chlubí veřejnosti, že žije v naprosté izolaci. Premiér v bunkru, jak kdybychom byli ve válce, přitom na covid tehdy nikdo neumíral. „Zavládla panika, Babiš a spol. sami podlehli panice. Vždyť náš premiér se izoloval od svých blízkých. Sám se do médií pochlubil slovy: Jsem v objektu, kde je kancelář a ložnice. Nepřicházím do styku téměř s nikým. Schůze vlády nebo Bezpečnostní rady státu řídím přes videokonference.“ Z knihy Rebel Hnízdil, kterou ve formě rozhovorů s uznávaným lékařem sestavil novinář Jan Müller, vybíráme pár dalších ukázek, které se týkají osobnosti našeho premiéra.
Ty jsi pana Babiše v jednom článku přejmenoval na “Premiér Strach”. Jak tě to napadlo?
Na Úřad vlády si dali termokamery a pak Babiše Nova o Velikonocích natočila, jak v respirátoru a s dvoumetrovou pomlázkou, asi kvůli požadovanému dvoumetrovému rozestupu, honí po zahradě manželku Moniku. Proč v odstupu dvou metrů? Vždyť jsou manželé! To spolu nežijí? Tak se nechová mentálně integrovaný člověk. Babiše ovládla paranoia. Nebojí se o manželku, děti, firmu, naši zemi. Strach má o sebe. Všechna jeho rozhodnutí jsou tím strachem podmíněná. Šíří ho, kudy chodí.
Jakého lídra, jakého kapitána by sis pro naši zemi přál?
Před lety jsme na plachetnici pluli z Korsiky na Sardinii. Na lodi jsem byl s manželkou a dcerou, kapitán Jirka Zindulka s manželkou a dvěma malými kluky. Jindy klidná plavba se v polovině změnila v peklo. Vítr trhal plachty a otěže, šestimetrové vlny zmítaly lodí, přes palubu se valily hektolitry vody. Měli jsme hrozný strach. Kapitán Zindulka nehnul brvou.
Kéž by v bouři koronaviru stál u kormidla vlády někdo jako kapitán Zindulka.
Přikázal nasadit záchranné vesty, připoutat se k zábradlí, skrýt se za kapitánský můstek. Otočil loď a sedm hodin ji na rozbouřeném moři kormidloval zpátky na Korsiku. Byl naprosto klidný, vydával jasné rozkazy, ujistil nás, že má vše pod kontrolou, že se nemáme čeho bát. Jeho klid se přenesl na nás. Respektovali jsme jeho pokyny, věřili mu, nikdo nepanikařil. Když jsme zakotvili na Korsice, pověděl mi, že na tak rozbouřeném moři ještě neplul, že se bál taky. Kéž by v bouři koronaviru stál u kormidla vlády někdo jako kapitán Zindulka.
Během našeho povídání jsi zrovna dopisoval svou novou knihu speciálně o psychopatech a Andreji Babišovi se dostalo té cti být tam zařazen…
Psychopatie není nemoc, je to osobnostní porucha, zmrzačený charakter. I psychopat ovšem může duševně onemocnět, propadnout panice. To je obrovský problém. Zvlášť když je to premiér. Předvedl, jak se řídí stát jako firma. Jako firma zvířat. Když se blíží nebezpečí, dobytek zavře do chlíva a nepustí ven, dokud hrozba nepomine. Nechal zavřít hranice, školy, obchody, živnosti, na ústa nám nasadil roušku. Pak na nás vyplázl jazyk a řekl: Čau lidi! Chtěli jste mě zavřít, tak jsem zavřel já vás.
Během covidu jsi psal také o Čapkově Bílé nemoci, knize, která vznikla v předvečer druhé světové války. S pozoruhodnou jasnozřivostí stvořil náš spisovatel před osmdesáti lety příběh o tajemné chorobě pocházející z Číny. V Čapkově knize strach z nemoci umetl cestu diktátorům…
Ano, největší nebezpečí pro společnost se podle Čapka skrývá ve fanatickém následování davu, v nahrazení kritického myšlení idejemi vůdců. Ukazuje, jak snadné je nakazit lidi epidemií strachu. A že tou epidemií jsou nejvíc zasaženi ti nahoře. Když můj blog o Čapkovi vyšel, tak mi jeden novinář napsal: Pane doktore, trefil jste to na tisíc procent. Mám potvrzeno z Krizového štábu, že Babiš je opravdu v panické úzkosti, že se ani tak nebojí o stát a ekonomiku, že se bojí o sebe. Strašně se bojí smrti. Tak, jak izoloval sám sebe, izoloval i stát, zavřel hranice, školy, domovy důchodců.
Politici a podnikatelé si přejí, aby po covidu zase rychle nastartovala ekonomika, aby všechno bylo "jako dřív". Jenže zároveň všichni tak nějak cítíme, že takhle dál naše civilizace fungovat nemůže, vždyť už kvůli tomu nekonečnému růstu začíná požírat samu sebe. Co s tím?
Babiš nic jiného než růst prosazovat nemůže. Jeho voliči jinak řeknou: Co nám to tady kecáš za nesmysly? Potřebujeme peníze, koblihy, slevy, důchody, zdravotní péči, plný supermarket. Nechceme slyšet, že děláme něco blbě, že se máme chovat jinak. Postarej se o nás, mi ti to tam hodíme, my se ti odevzdáme. No a Andrej jim slíbí peníze, které neexistují, protože náš státní rozpočet jede na bilionový dluh. Dá jim pět tisíc rouškovného a zajistí jim jízdu vlakem zadarmo. Jenže ten vlak míří do pekel.
Ty ses s Andrejem Babišem poznal i osobně. Oslovil tě, když budoval ANO a hledal do něj všemožné odborníky. Jaké to bylo?
Než vstoupil do politiky, tipoval si známé lidi, které by mohl použít ve volební kampani. Nějak jsem ho zaujal. Sešli jsme se v jeho sídle, v průhonické Sokolovně. Připadal jsem si jako na dražbě koní. Zkoušel, jak se dám ovládat, kolik bych asi stál.
Vychází Rebel Hnízdil
Kniha Rebel Hnízdil: Rozhovory s MUDr. Janem Hnízdilem aneb S odvahou a humorem v časech dobrých i zlých vychází 29. května v nakladatelství Muza Books. Na webu nakladatelství si ji můžete koupit za výhodnou cenu. Jinak je k dostání standardně v kamenných knihkupectvích a online obchodech. V knize najdete řadu pozoruhodných příběhů ze života známého lékaře Jana Hnízdila, speciálně v období covidové pandemie, které prožíval velmi intenzivně. Novinka "Rebel Hnízdil" zároveň přináší čtivý a ucelený pohled na Hnízdilovy názory na zdraví člověka i celé společnosti.
Pro něj je všechno otázka peněz, všechno se dá koupit, jde jen o to, za kolik. Setkání jsem pak popsal na svém blogu v článku Don Vito Babiš se hněvá. Vylíčil jsem ho jako mafiánského bosse, který ctí rodinu – Agrofert. Kdo je součástí rodiny, je chráněný. Kdo se rodině postaví, toho zničí. Není v tom nic osobního. Je to jen byznys. Vůbec ho ten článek nepobavil. Okamžitě bylo jasné, že spolupráce není možná.
Spolupráce asi nebyla možná z mnoha důvodů. Třeba kvůli tvému názoru na podnikatelské aktivity pana premiéra v českém zdravotnictví…
Andrej Babiš skoupil všechna gyncentra, tedy pracoviště, která poskytují umělé oplodnění. Říkám tomu Babyfert, nová divize Agrofertu. Protože sterilita, to je obrovský byznys. Zoufalé ženy, které nemohou počít, dají za otěhotnění cokoliv. Ale co je sterilita?
Nic jiného než informace o tom, jaká ta žena je, jakým způsobem a v jakých podmínkách žije. Znečištěné ovzduší, chemie v jídle, hormony ve vodě, stres. O tom pan Babiš možná něco ví. Jeho impérium stojí právě na zemědělské chemii. Kruh se uzavírá. Zdravotní problémy způsobené nadmírou chemie se mají řešit zase pomocí chemie, hormonů, umělými manipulacemi v Babyfertu. Babiš jako velký inseminátor.
Reklama
foto: Muza Books a Ivy Morwen, zdroj: Muza Books
