Podle studií čelí až pětina Japonců riziku úmrtí z přepracování a jejich počet se neustále zvyšuje. Nedávná smrt jednatřicetileté novinářky ukazuje závažnost tohoto problému. Ojedinělé případy už se začínají objevovat i u nás. Karóši hrozí všem, kteří pracují tolik, že si svoji přepracovanost už ani neuvědomují.

Karoši, to jsou stovky úmrtí ročně souvisejících s přepracováním. Konkrétně jde o mozkové mrtvice, srdeční záchvaty a sebevraždy. Podle průzkumů má více než 20 % Japonců měsíčně nebezpečné množství přesčasů a nesčetné případy úmrtí mladých lidí závažnost tohoto problému jen potvrzují.

Přestože v Česku není situace zdaleka tak vážná, i my bychom měli být opatrní. "Problém nastává, pokud stav přepracování trvá týdny a měsíce a já dělám, že se nic neděje nebo reaguji nevhodnými způsoby, jako je pití alkoholu, přejídání, únik do virtuálního světa či k drogám," upozorňuje psycholog Tomáš Komárek.. "To se pak může snadno přihodit, že nám dříve nebo později dá naše tělo najevo, že to takto už dál nepůjde,“ dodává.

shutterstock 529004749

Vaše problémy z práce se přesunují i domů, člověk bývá netečný a nepříjemný

Smrtící přesčasy

V Japonsku na rady odborníků pravděpodobně příliš nedbají. Jednatřicetiletá novinářka Miwa Sadová měla v posledním měsíci svého života pouze dva dny volna, zato 159 hodin přesčasů. Psala o volbách, které právě v zemi probíhaly. Těch už se však nedočkala a 24. července 2013 byla nalezena mrtvá ve své posteli s mobilním telefonem v ruce. Společnost, pro kterou pracovala, odhalila případ až nyní, po více než dvou letech.

Známý je také případ čtyřiadvacetileté Matsuri Takahashi, která pracovala pro reklamní agenturu Dentsu Tadashi. Ta ve svém zaměstnání téměř každý měsíc strávila více než sto hodin navíc. Na sociálních sítích zveřejňovala příspěvky typu "Chci zemřít" a před Vánocemi roku 2015 spáchala sebevraždu skokem z okna. Karóši se však zdaleka netýká jen žen, na infarkt ze stejného důvodu zemřel například také sedmadvacetiletý Joey Tocnang, stážista v castingové společnosti.

Přepracované Japonsko

Vládní průzkum z loňského roku zjistil, že riziku smrti karóši je vystaven jeden z pěti japonských zaměstnanců. Jen od ledna do března podle vlády spáchalo sebevraždu kvůli práci více než 2000 Japonců, zatímco desítky dalších se staly oběťmi infarktu, mrtvice a dalších zdravotních problémů, které způsobila přepracovanost. Více než 20 % dotazovaných společností navíc přiznalo, že někteří jejich zaměstnanci pracují více než 80 hodin přesčasů každý měsíc, což je úroveň pracovní doby, která představuje vážné riziko újmy na zdraví.

Vláda v současnosti navrhuje stanovit měsíční maximální přesčasy na 100 hodin a zavést sankce pro společnosti, které dovolují svým zaměstnancům tento limit překročit. Tato opatření však podle kritiků nejsou zdaleka dostatečná.

shutterstock 212286856

Dělejte práci poctivě, ale neberte ji příliš vážně, radí psycholog. A odpočívejte.

Proč pracujeme přes míru?

Jak je možné, že se z obyčejného zaměstnání stane zabiják a my kvůli pracovnímu vytížení přestáváme brát ohledy na své zdraví? Podle Tomáše Komárka bývají příčiny tohoto "nastavení" nejčastěji v osobním přístupu člověka k práci.

"Buď se jedná o touhu být vždy ve všem precizní, nejlepší, perfektní, to pak ani nemusí zaměstnavatel moc tlačit a pracovník se vyčerpá z přemíry snaživosti sám. Nebo jsou na nás opravdu kladeny příliš velké nároky, které nemůžeme v běžné pracovní době zvládnout a my nejsme schopni vymezit své hranice a říci ne," říká Komárek. "Máme pocit, že prostě musíme vyhovět, bereme si práci domů, protože to přeci nepočká, máme pocit, že to bez nás opravdu nejde, že to musíme zvládnout... Je to volba, na kterou má každý právo, jen je v takovém případě dobré vědět, že je to nejlepší cesta k syndromu vyhoření."

Jste ohroženi?

Jak poznat, že pracujete přes míru? Podle Tomáše Komárka se to dá včas odhalit. "Přetíženost se může projevit například podrážděností, úzkostmi, psychosomatickými bolestmi, pocitem dlouhodobého odporu k práci, problémy se spánkem, depresivním naladěním a podobně,“ říká. Mezi další příznaky lze zahrnout i nižší sportovní výkony, celkovou slabost, silné padání vlasů a u žen také vynechání menstruace.

Kde ale leží míra mezi poctivým pracovním nasazením a neúnosným přetěžováním? "Jeden slavný divadelní režisér řekl kdysi o divadle jeho doby, že se dělá příliš vážně, ale nedělá se poctivě. Myslím, že by se tahle myšlenka dala zobecnit jako heslo prevence syndromu vyhoření: dělejme svou práci poctivě, ale neberme ji příliš vážně a nezapomínejme odpočívat," radí Tomáš Komárek.

foto: Shutterstock