Jsou lidé, kteří si ve své mysli dovedou představit cokoliv v živé podobě. Na straně druhé jsou mezi námi ti, kteří ve své hlavě nedovedou tvořit žádné obrazy, nebo neumí zhmotnit vzpomínky. Vědí, jak daná věc nebo místo vypadá, ale nedokážou si v mysli vyobrazit jeho podobu a detaily.

Za vizuální „snímky“ v naší mysli může mozková síť, která se rozprostírá od čelní kůry až po vizuální oblasti v zadní části mozku. Představy jsou pro nás důležité, neboť nám pomáhají při mnoha každodenních rozhodnutích. Díky nim si pamatujeme lidi a věci z minulosti, rozpoznáváme obličeje, dokážeme se orientovat tam, kde už jsme někdy byli.

shutterstock 599070248

Představivost není dána všem. Nevidět „obrazy“ ale může být svým způsobem i výhoda.

Proč „to“ někdo nemá?

Případy takzvané slepé mysli jsou známy už od roku 1800. Teorií, co ji zapříčiňuje, bylo mnoho. Vědci se dosud domnívali, že za absenci představivosti může afázie, což je porucha mozku, během níž dochází například ke ztrátě řeči. Mělo tedy jít o „pouhou“ špatnou introspekci (zkoumání vlastního vědomí) v následku této mozkové příhody.

Nedávné výzkumy, které využívaly takzvanou binokulární rivalitu (3D červeno-zelené brýle, které reagovaly na představy účastníků experimentu), došly k závěrům, že afázie neměla  na viděné snímky v binokulární reaktivitě vliv. To naznačuje, že nejde o potíže s introspekcí, tedy se čtením vlastní mysli, ale o skutečnou absenci obrazů v hlavě. Člověk, který nemá představivost, tedy nemá problém s tím, že by si myšlenky neuměl zobrazovat, prostě tyto obrazy neumí ani vytvořit.

shutterstock 680929891

Co se vám vybaví, když si chcete vzpomenout na něco pěkného? Obrazy z dětství, nebo z nedávné doby?

Mozkový hoax

Jaké jsou tedy nové teorie? Část vědců se domnívá, že když si pokusíme v hlavě zhmotnit představu, aktivujeme stejný model činnosti mozku, jako tomu bylo při prvním vzpomínání na tutéž událost či věc.

Jenže pokud jsou obrazy slabé a my máme problém s představivostí, tak není činnost mozku dostatečně aktivní, anebo využívá úplně odlišnou síť než při prvním pokusu o vzpomínku. Právě díky tomu slábne spojení a takový člověk má potíže dokončit úkol, který představivost využívá.

Vnitřní vědomí

Je tu ale ještě jedna teorie, která tvrdí, že lidé, kteří postrádají obrazotvornost, také mohou mít představy, jen si jich nejsou vědomi. „Nezobrazují“ se jim, i když s nimi přijdou do styku, protože nemají dostatek vnitřního vědomí o těchto představách. 

Vědci také předpokládají, že ostrost a jasnost zobrazování obrazů v mysli závisí na pocitech a chutích, ale i na úzkostných a psychických poruchách. Lidé, kterým se myšlenky nezobrazují, mohou být rovněž ukotveni více v přítomnosti.

To může být svým způsobem i výhoda, protože tito lidé si mohou přítomnost užít na plno a nenechat se rušit myšlenkami z minulosti. Pochopení toho, proč někteří lidé nemají představivost, by nám každopádně pomohlo navracet vzpomínky, a to i v krátkodobé paměti, se kterou mají problém také starší lidé. Zároveň pochopení tohoto faktu může pomoci těm, kteří představení vidí příliš jasně.

foto: Shutterstock, zdroj: Science Alert