Studie ukázaly, že „obyčejní“ studenti jsou schopni za určitých okolností snít o reálných problémech osoby, kterou předtím viděli pouze na fotografii. Někteří vědci v tomto zjištění vidí možnost, jak v budoucnosti řešit problémy lidstva.

Působivá zpráva z roku 2013, kterou zveřejnil Carlyle Smith, profesor z univerzity v Trentu v Kanadě, zveřejnila výsledky dvou studií, které ukázaly, že studenti, kteří se experimentů zúčastnili, byli více či méně schopni ve spánku „odhadnout“ problémy osob, které nikdy předtím neviděli. 

wake up shutterstock 321764009

Představte si budoucnost, ve které se vzbudíte, a ve snech už budou vyřešeny všechny vaše problémy.

Hledejme odpovědi ve snech

V obou experimentech ukázal Carlyle Smith a jeho tým studentům fotografie jednotlivců a požádal je, aby se pokusili snít o problémech této osoby, jejíž totožnost nebyla známa nikomu, ani samotným experimentátorům.

V prvním experimentu byl kladen důraz na zdravotní problémy jednotlivců na fotografii. Studie srovnávala dva sny, které studenti předložili předtím, než byli informováni o cílech studie, se dvěma sny poté.

Druhý experiment se zabýval problematikou života jedince na fotografii. Jako v prvním případě i zde studenti předložili dva sny před začátkem „inkubace“ a dva poté. Tento experiment navíc použil tzv. kontrolní skupinu: asi polovina studentů (56 osob) se dívala na fotografii, která, aniž by o tom věděli, nepředstavovala reálnou osobu, nýbrž počítačem nasimulovaný obličej.

people shutterstock 385054867

Na světě je 7 miliard lidí. Představte si, že by všichni hledali ve spánku odpověď na nějaký problém.

Překvapivé výsledky

V obou studiích měly post-inkubační skupiny mnohem více „hitů“ neboli obrazů ze snu, které se více či méně podobaly problémům daného jedince. Zajímavé také bylo, že ve druhém experimentu se obsah snů z kontrolní skupiny těch, kteří se dívali na obrázek fiktivního člověka, před ani po inkubaci nezměnil, zatímco druhá skupina vykazovala velké změny.

Carlyle Smith k tomu dodává: „Z údajů tohoto experimentu vyplývá, že běžní vysokoškoláci mohli mít sny, které určitým způsobem reflektovaly problémy a obavy reálného života jedince, kterého vůbec neznali. Obsah snů každého experimentálního spáče se sice měnil, ale celkově se výsledky jednotlivých skupin významně lišily u prvního i druhého experimentu. Stejně důležitý je také nedostatek změn obsahu snů u skupiny, jejíž cíl byl fiktivní.“

V mnoha ohledech tyto studie odkazují na další studie provedené S. Krippnerem a M. Ullmanem v letech 1970 až 1980 ve zdravotnickém centru v Brooklynu v New Yorku, o jejichž závěrech vyšla kniha s názvem Dream Telepathy. Stejně jako Krippner a Ullman, také Smith pečlivě zajistil, aby nikdo z přítomných neměl žádné informace o „odesílatelích.“ Jednou ze zajímavých novinek je však použití „placeba“ u kontrolní skupiny.

Spánkem k řešení problémů?

Neurolog Patrick McNamara mluví o velkém významu Smithova zjištění na svém blogu: „Bez ohledu na mechanismus, testy reality telepatického snění by měly pokračovat i nadále. Měly by být získány sny velkých komunit. Jestliže se počet hitů zvýší nad úroveň šance, jak tomu bylo i ve Smithově výzkumu, představte si, že by se snažilo 200 000 lidí snít o problémech určitého člověka. Tisíce až miliony snílků by mohly hledat praktická řešení.“

 

foto: Shutterstock, zdroj: Dream Studies