Že pravým smyslem života je štěstí, tvrdil už Aristoteles ve 4. století před Kristem. Profesor Mihaly Csikszentmihalyi dospěl k tomu, že štěstí není náhodné, ale můžeme ho dosáhnout cíleně. Musíte však splnit jednu podmínku. Vnést do svého života řád...

Maďarský psycholog Mihaly Csikszentmihalyi dokázal, že cesta k dosažení štěstí vede oklikou přes kontrolu nad obsahem našeho vědomí, respektive naší mysli. Pro svůj výzkum výjimečných prožitků, které nás činí šťastnými, využil metody rozhovorů s experty v různých oblastech života a na jejich základě formuloval teorii optimálního prožitku založenou na koncepci plynutí. Základním požadavkem bylo, aby účastníci výzkumu „dělali nějakou činnost, kterou dělat chtěli,“ a jejich úkolem bylo popsat, jak se při tom cítí. Z našeho pohledu hledal lidi, kteří měli vysokou emoční vazbu k činnosti, bez ohledu na to, o jakou činnost se jednalo. Mimořádný stav, do kterého se někteří lidé v průběhu činnosti dostali, pak Csikszentmihalyi nazval "flow". To pak klasifikoval jako stav, ve kterém jsme natolik splynutí s činností, kterou děláme, že se zdá, že na ničem jiném nezáleží – zkušenost sama o sobě je tak radostná, že ji budeme dělat za každou cenu, jen pro vykonávání činnosti samotné.

shutterstock 322807472

Cesta k dosažení štěstí vede přes naše vědomí.

To, jak dosáhnout takového stavu mysli (a tím i optimálního prožitku), záleží na naší schopnosti ovládat to, co se děje v našem vědomí v každém jednotlivém okamžiku. To znamená, že toho nemusíme dosahovat pouze náhodně, ale cíleně! Z hlediska mentálního koučinku by to znamenalo, že existují možnosti, jak se do takových stavů záměrně dostávat, tedy jednoduše převedeno například do jazyka vrcholového sportu by to znamenalo, že si stav maximálního výkonu mohu sám „naplánovat“ a cíleně ho vyvolat! Podmínky, které autor vyslovil, jsou zcela jasné! Je třeba, abychom vynaložili vlastní úsilí a tvořivost.

Překonejte překážky

V tom, abychom se bez „potíží“ dostali do stavu plynutí a tím dosáhli optimálního prožitku, nám brání několik překážek, které jsou součástí lidské přirozenosti. V prvé řadě je to naše vlastní nespokojenost s kvalitou našeho života a z ní pramenící všudypřítomná frustrace, v druhé řadě je to chaos vnějšího světa, který nás vrhá do stálé nejistoty ohledně našeho místa a role v něm.

Pro člověka v moderní společnosti je typické, že je neustále s něčím nespokojený – stále bychom chtěli více, než máme, a když toho dosáhneme, opět toužíme po tom mít více, kola nespokojenosti se tak roztáčejí donekonečna. V průběhu tisíciletí trvající civilizace jsme si vyvinuli účinný systém obrany proti této frustraci tím, že jsme si vytvořili „záchranné“ sítě v podobě různých myšlenkových soustav, jako jsou například náboženství, filosofie, umění a v nedávných staletích také věda.

 

mihaly cz

Výše jmenované systémy nám poskytují především útěchu před chaosem světa. Snažíme se ho zkorigovat nebo ho prostě nevidět tak, že se zahltíme činnostmi. Bráníme se chvilkám bez činnosti, bez zahlcení, kdy máme možnost být sami se sebou a uvědomit si, kdo opravdu jsme. Jako bychom se toho báli. Ostatně – všichni asi známe chvíle svých životních „bolů“, kdy chceme být zavaleni prací a „zneužít“ tak jedné z nedokonalostí našeho mozku, a tou je, že neumí myslet na dvě věci najednou! 

Profesor Csikszentmihalyi však tvrdí, že opěrné pilíře lidstva v podobě různých dogmat rozhodně nestačí k tomu, abychom snížili naši frustraci a cítili se pevně ukotvení v anarchii, která nás obklopuje. Avšak opravdovým klíčem k tomu, abychom se cítili lépe a byli šťastní, je schopnost ovládnout naše vědomí a nastolit v něm řád.