fbpx

Zveřejněno: 26. 12. 2017
Přečteno 10967x

V hledišti Léčivého divadla sedávají lidé na duchovní cestě, ale i ti, kteří se svůj první krok do objevování podstaty štěstí a lidské existence teprve udělat chystají. Pro všechny jsou však velkou inspirací a někdy i přímou volbou hosté a přátelé Gabriely Filippi, kteří usedají po jejím boku po představení. V prosinci to byla v prostředí Pražské Lávky mystička Iva Adamcová. Co divákům vzkázala?

Iva je sama důkazem toho, že ani lidé předurčení k hlubokému vhledu a pochopení kontextů jevů a dějů nemusí své poslání duchovních učitelů rozpoznat ihned. Pracovala v oboru stomatologie a ještě v roce 2000 neměla ponětí, jak zásadní bude její uvědomění pro stovky lidí. Dnes pořádá na nově opraveném statku u Loun pravidelné a plně obsazené semináře, sama pak přednáší po celé republice.

Připravovaný film Vše je dobré, na kterém s Ivou spolupracuje i herecký kolega Gabriely Mario Kubec, prý nepomýšlí na první vize či uvědomění si jejího mystického předurčení. Na Lávce proto zavzpomínala na své první mystické vize v dětství, na prožitky s jejími dvěma dcerami a další etapy svého dosavadního života. A podělila se i o několik příběhů.

Duchovní základka

Přes dvě stovky diváků Léčivého divadla zasedlo toho večera do různých ročníků pomyslné duchovní školy. Na principu 1. až 9. třídy se daří Ivě jednoduše objasňovat mnoho zdánlivě komplikovaných otázek a situací svých „žáků“.

I tak jde její vhled do hloubky bez mantinelů, tak jako je bez mantinelů lidské vědomí. To je však blokováno hmotným tělem. Je pochopitelné, že nás při poslechu záznamu z tohoto povídání napadne mnoho otázek, ostatně asi tak, jako se myšlenky a otázky vynořují spontánně v každodenní realitě. Iva tvrdí, že pokud již v osobní odpovědi, kterou si dokážeme dát, nalezneme něco dobrého, řešení a cestu sami známe.

15

Iva je důkazem toho, že ani mystika se nesmí brát striktně vážně.

Ovšem cesta za konečným poznáním je dlouhá. Proto je užitečné dozvědět se rady, kterými je třeba se na cestě řídit. Uslyšíme jich mnoho. Zazní témata síly ega, odpouštění, skrze které lze pochopit sám sebe. Dozvíme se, proč naše tělo reaguje vztekle, když my sami se vztekat nechceme.  

Uslyšíme i Iviny názory na pojetí karmy: "Je to hmota, která s sebou nese karmu. Tu vy jste nikdy neměli, oblékáte si ji s tělem, tedy s hmotou. Karma je předurčený program. Všechny děje jsou učiteli, všechny zkušenosti jsou učiteli. Je tím třeba projít, bez odporu a emocí. Naučit se, pochopit, přijmout. A tak postupně „zvládnout látku“ v pomyslných ročnících naší školy bytí. Původní vědomí jste vždy byli vy a bylo to vědomí planety. Každou inkarnací více chápete, více si rozšiřujete své vědomí.“

Hmota je jen iluze

Iva během svého výkladu upozorňuje  i na důležité rizikové mezníky. Jedním z nich je pýcha nad dosažením poznáním, která dotyčného srazí opět do hmoty. Hmotná pýcha je pouhou iluzí, ostatně jako celý hmotný svět. Ovšem nepodceňujme význam zkoušek v podobě negativních zážitků. Jsou to zkoušky vědomí. Jak v nich obstojíme, záleží i na tom, do jaké míry je budeme vnímat právě jako výzvu k pochopení sebe sama.

Iva vyzdvihuje důležitost přijetí dokonalosti ducha bez povyšování se nad těmi, kteří jsou v poznávání níže. "I vy jste byli kdysi prvňáčky," připomíná. Ostatně tématu empatie se dotkla i při vysvětlování rozdílu a hodnoty inteligenčního a emočního kvocientu. „Průchod ducha hmotou je každopádně super!“ konstatuje Iva s úsměvem.

Ztráty ku prospěchu

Tato mystická bytost má přirozený talent projevu na vlnách humoru. Její návod, jak se dívat na svět pozitivně, se však jeví jako poměrně náročná disciplína, kdy je úspěch závislý opět na propojení s vědomím a silnou ignorací návnadám ega a těla. Moudré rady zazněly i na téma, jak prožívat ztráty ke svému prospěchu, jak najít sílu odolávat strachům, svazujícím emocím a kritizování. Nechybělo ani propojení člověka s přírodou jako jeho nedílnou součástí a připomenutí souvislostí mezi nemocemi, tělem a vědomím.

Blíží se konec roku a volné sváteční dny. Pokud chcete obdarovat sami sebe tak, jako jste se těšili na radost vašich blízkých z nadělených dárků, zamyslete se nad větami, které na videu zaznívají z úst Ivy Adamcové jako odpovědi nejen na otázky Gabriely, ale i diváků. Největším darem je totiž stát se mistrem své vlastní existence. Léčivé divadlo Gabriely Filippi vám bude i v dalším roce v tomto úsilí blízkým spojencem.

A připomínka na závěr, tentokráte třeba ústy Otto Františka Bablera: „Nerozhlížej se stále! Mnohem důležitější než to, co vidíš kolem sebe, je to, co máš v sobě.“ A teď už božské svátky vám i vašim blízkým.

foto: Tomáš Gnosis Snop, zdroj: Léčivé divadlo

Lenka Horylová



Související články

Pokračováním v prohlížení těchto stránek souhlasíte s Podmínkami užití a Pravidly využití Cookies.