Aukční dům Christie’s bude od svého založení v roce 1766 prodávat asi největší a nejdražší lahůdku. Patnáctého listopadu jde v newyorské pobočce na Park Avenue do prodeje obraz Salvator mundi (Spasitel světa) italského renesančního umělce Leonarda da Vinciho. Odborníci odhadují, že jeho cena překročí 100 milionu dolarů, tedy více než dvě miliardy korun.

Zatím nejdražším obrazem, který zde byl prodán, byly Ženy z Alžíru (Les femmes d’Alger – Version O) španělského malíře Pabla Picassa z roku 1955. Obraz přišel na 179,4 milionu dolarů včetně poplatků. Přede dvěma lety se tak tento olej stal nejdražším obrazem na světě, který byl prodán v aukci. Není vyloučeno, že se tento fakt kvůli prodeji díla Salvator mundi změní. Důvodů je hned několik.

Leonardo da Vinci (1452-1519) za svůj život namaloval jen asi dvacet obrazů, přičemž do dnešních dnů se jich dochovalo patnáct. Navíc je tento portrét Krista v modrém oděvu, jak žehná pravicí s překříženými prsty a v levé ruce drží křišťálovou kouli, jeden z mála, který da Vinci opravdu dokončil. Zároveň kresba zůstala kompletní. Například slavná Mona Lisa, na jejímž portrétu umělec pracoval přes čtyři roky, přišla v průběhu věků údajně o dva sloupy terasy, které ji měly rámovat. Kunsthistorikové také soudí, že Leonardo da Vinci Monu Lisu jako mnoho dalších děl prodal vlastně nedokončenou.

salvator1

Současná podoba obrazu Salvator mundi

   

Cesta jednoho obrazu

Obraz Salvator mundi Leonardo da Vinci zřejmě namaloval někdy kolem roku 1500, kdy v Itálii bojoval o Milánské vévodství francouzský král Ludvík XII. Tomu pak malíř, který původně pracoval pro zdejšího vévodu Ludovica il Moro z rodu Sforzů, svůj obraz prodal. Nejstarší historie díla se ztrácí v mlhách, ale není důvod si myslet, že by se Ludvík XII. a později jeho nástupce František I., velký příznivce umění a literatury (na svůj dvůr pozval právě i Leonarda da Vinciho, jenž sebou přinesl Monu Lisu) obrazu zbavili.

Písemná zmínka o portrétu žehnajícího Krista se objevuje v soupisu pozůstalosti popraveného anglického krále Karla I. Stuarta, do jehož vlastnictví se mohl obraz dostat jako součást věna jeho manželky Henrietty Bourbonské, sestry francouzského krále Ludvíka XIII. Salvator mundi se pak dostal po restauraci Stuartovců na trůn do majetku vévody George Villierse, druhého vévody z Buckinghamu, milce krále Karla II. V roce 1783 pak dílo zpět kupuje král Jiří III.   

Cesta k rukám miliardáře

Do roku 1900 se stopa obrazu ztrácí. Tehdy obraz koupil britský sběratel Sir Frederick Cook jako domnělé dílo malíře Giovanniho Antonia Boltraffia, současníka Leonarda da Vinciho a zároveň pracovníka jeho dílny. Na portrétu Krista se podepsaly neumělé snahy o jeho restaurování (svědčí o tom i fotografie z roku 1912), a tak byl i roku 1958 obraz Cookovými dědici jako dílo Boltraffia za 45 liber prodán do soukromé sbírky v USA.

V roce 2005 pak obraz získalo konsorcium amerických obchodníků s uměním. Těm to ovšem nedalo, a tak pověřili kunsthistorika a znalce starých mistrů Roberta Simona, aby dílo důkladně prostudoval. Zjistil, že jemné detaily oděvu nebo odlesky na křišťálové kouli, kterou Kristus drží v ruce, by mohly odpovídat práci slavného Leonarda da Vinciho.

425xsalvator mundi

Některé restaurátorské pokusy nebyly příliš zdařilé. Kristovi byly během let například přidány vousy.

Po podrobném prozkoumání, kdy byly odhaleny všechny dodatečné přemalby (Kristovy byly například domalovány vousy), bylo dílo svěřeno do péče restaurátorce Dianne Modestini z Fondazione Roberto Longhi ve Florencii. Ta po šesti letech mravenčí práce obraz uvedla do původní podoby. Naposledy pak malba změnila majitele po unikátní londýnské výstavě, jež se konala v roce 2011.

Tehdy skončil ve sbírce kontroverzního ruského podnikatele a miliardáře Dmitrije Rybolovleva, jenž měl za malbu zaplatit švýcarskému obchodníkovi s uměním Yvesu Bouvierovi 127,5 milionu dolarů. Když zjistil, že Švýcar dílo koupil v Sotheby’s "jen" za 80 milionů, chtěl žalovat obě strany. Nyní je však Salvator mundi od da Vinciho opět na trhu a není pochyb, že na něm jeho dosavadní majitel opět vydělá.

Křesťanská symbolika a zlatý řez

Co je na obraze tak zajímavého, že jeho cena může vyšplhat do zázračné výše? Především je to dílo slavného umělce, o němž se soudilo, že je nenávratně ztraceno jako některá další z da Vinciho práce. Malba je na desce z ořechového dřeva a má rozměry 65,6 x 45,4 centimetru. Z ikonografického hlediska lze vyložit gesto žehnající ruky Krista jako "pax vobiscum", tedy "pokoj vám", zatímco křišťálová koule v ruce druhé by měla symbolizovat nadvládu nad nebem a zemí.

Tato symbolika je častým motivem obrazů starých mistrů, jak například dokládají rané křesťanské mozaiky v bazilice di Sant Apollinaire Nuovo v Ravenně. Mistrovsky ztvárněná křišťálová koule se objevuje na výtvarných dílech už v pohanské době, kde představovala Slunce. U rané křesťanské církve pak bývá označena řeckými písmeny Kristova jména, později i křížem. Toto znázornění, známé jako globus cruciger, bylo později přeměněno světskými vládci do podoby královského jablka, symbolu moci.

Obraz je také dokladem mistrovského zvládnutí pravidla zlatého řezu, který tak představuje velice poučnou lekci pro všechny umělce a designéry. Da Vinci ho zde využívá na mnoha místech, nejen v celkové kompozici. Zlatý řez vymezuje například žehnající ruku, umístění koule, či rozměry výšivek a pochopitelně i samotnou tvář Ježíše Krista. Alan Wintermute, specialista Christie's, nazval i proto obraz "svatým grálem starých mistrů". Unikátní bude aukce i proto, že poslední takto cenná malba byla znovuobjevena před více než sto lety a podobná příležitost se už nemusí naskytnout.