fbpx

Zveřejněno: 23. 5. 2017

Permakultura je sice možná trochu zvláštní slovo, ale obsahově víc než pozitivní. Jde o regeneraci přírodních zdrojů, o jejich trvalou udržitelnost v přirozených ekosystémech, ale také o šetrné metody přístupu k zemědělství, přírodě a životnímu prostředí.

Jsme v sedmdesátých letech minulého století, umírá Elvis Presley, Margaret Thatcherová se stává premiérkou Velké Británie a mocnosti podepisují Smlouvu o omezení strategických zbraní SALT II. V tu dobu se v Austrálii do dějin zapisují Bill Mollison a David Holmgren, když vydávají v roce 1978 knihu Permaculture I. Nedalo jim spát všeobecně se zhoršující životní prostředí. Definovali stav trvalé udržitelnosti a popsali i existenci lidské společnosti z dlouhodobější perspektivy. Jejich pravidla systémové dynamiky lze s úspěchem aplikovat na dosud trvale neudržitelné systémy od malých území, jako jsou například parky, až po celá města.

divider 223588 640

Permakultura je zdravý selský rozum a cit aplikovaný v praxi.

Trvalá udržitelnost v Česku

„Permakultura je zdravý selský rozum a cit aplikovaný v praxi, systém designu založený na ekologických principech, umění vytvářet navzájem prospěšné vztahy a budování trvale udržitelných systémů na základě spolupráce s přírodou,“ shrnuje zásady permakultury předsedkyně společnosti Permakulturacs Eva Hauserová a dodává: „Permakultura je založena na pozorování a využívání přírodních koloběhů, vazeb a vztahů k designování všeho, co potřebujeme k životu, tedy účinné a zdravé produkce potravin, bydlení, systémů poskytujících energii i samotných lidských komunit. Cílem je vyšší kvalita života, která by byla provázaná s prostředím a šetrná vůči přírodě. Permakultura využívá starobylé tradiční postupy, stejně jako moderní technologie a poznatky současné vědy.“

Náročná disciplína

Permakulturní projekty se hned od svého začátku zaměřovaly na přirozené životní prostředí, využívání obvyklých metod hospodaření a na návrat k přírodě a jejím zákonitostem. Mnohé z nich nám dávají smysl právě v dnešní době a další jsou už běžnou součástí našich životů. Příkladem může být agrolesnictví, které v duchu permakultury využívá výhod kombinace stromů, jedlých keřů a hospodářské zvěře i jejich vzájemného působení. Permakulturisté mají lesní zahradničení zvlášť v oblibě, dokonce se někteří přiklánění i k budování lesních zahrad.

woodland 656969 640

Agrolesnictví využívá výhod kombinace stromů, jedlých keřů, hospodářské zvěře a jejich vzájemného působení.

Dobře vědí, a to je další z témat permakulturní filozofie, že v zahradách jsou velkou výhodou vyvýšené záhony. Vtip je v tom, že dřevo, které je zahrnuté do záhonu, pomáhá půdě zadržovat vodu. Pod zemí se totiž porézní struktura tohoto materiálu chová přesně jako houba. Nasaje a vypustí, až když je třeba. Není výjimkou, když během deštivého období dřevo v záhonech absorbuje tolik vody, že pohodlně vystačí na následné období sucha. 

Permakulkturní hobby v praxi

Jen kousek za Slavkovem u Brna chová Vanda Křivánková kozu, krávu a drůbež a stará se o sad se starými odrůdami stromů. „Pro zvířata pěstuji ve výbězích nebo v jejich blízkosti keře a byliny důležité pro jejich zdraví, ty opticky oddělují výběhy a plody, listí i větvičky slouží k doplnění jejich stravy. Revitalizuji sad, kde v době jeho dostatečné dospělosti budu pást krávu,“ vysvětluje. Kolem celého pozemku roste jedlý živý plot, který dodává plody pro majitelku i pro její zvířata, současně poskytuje ptákům přirozené hnízdiště. „Na našem pozemku máme i kus pořádné divočiny,“ doplňuje chovatelka.

Čtěte také: 

Chile vyhlásilo národní park na neuvěřitelných 11 milionech akrů

Lze odvrátit ekologickou katastrofu?  

I rostliny mají svoji řeč. Umí si bránit své území, volají o pomoc i odposlouchávají  

 

foto: Pixabay

Tipy redakce

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Flákač, budižkničemu, alkoholik, čórka. To jsou typické konotace, které si mnoho z...