V posledních několika desetiletích došlo k výrazným změnám v nabízených technologiích. Přitom nám ani nedochází, jak rychle tyto změny proběhly. Například televize, jedna z nejpoužívanějších příkladů spotřební elektroniky, začala být populární asi před 70 lety. Mnoho lidí si stále ještě pamatuje svět bez ní a dnes už pomalu vychází z módy. Stejně tak některé technologie, které se dnes zdají být exotickými koncepty sci-fi, budou nepochybně považovány za světské skutečnosti života našich dětí – nebo dokonce i nás, a to již v příštích několika desetiletích.

Dokážete si představit, jak by se asi člověk ze středověku tvářil na to, kdyby viděl dnešní společnost? Už kdysi byly „moderní“ vynálezy považovány za kacířství a čarodějnictví a Leonardo Da Vinci nebo Jules Verne byli spíše blázni své doby a idealističtí pohádkáři. Dnes už však víme, že se „přece jen točí“, a obklopujeme se futuristickým světem techniky, který nabízí nepřeberné možnosti. Kam ale tento rychlý vývoj spěje? Podívejte se na tyto sci-fi výdobytky společnosti, které jakkoliv jsou neuvěřitelné, budou teoreticky jednou součástí našich životů. 

Auta, která se řídí sama

Vozidla řízená počítačem místo člověkem již existují, pokud se ale stanou běžnou součástí našeho života a nahradí dnes užívané modely, bude to pro společnost znamenat výrazné změny. Jednou z předpokládaných výhod bude snížení dopravních nehod – odstraní se totiž lidský faktor a tedy i lidská omylnost. Jde o poměrně výrazný přínos, vždyť ročně při autonehodách zemře asi 1,3 milionu lidí. Počítače se zkrátka nerozptylují řvoucími dětmi na zadní sedačce nebo si na firemní party nedají příliš mnoho drinků.

Další změnou by mohla být snížená potřeba automobily vlastnit. Když se vozidlo řídí samo, můžeme je sdílet, nebo dokonce volat jen v případě potřeby, jako to teď děláme s Uberem a taxíky. Nejen že by lidé obecně ušetřili peníze, změnila by se i celková podoba měst – když nevlastníme auta, nepotřebujeme garáže a parkovací prostory, které by tak minimálně z městských center mohly zcela vymizet a uvolnit tak potřebný prostor. Mohla by se změnit i celková podoba aut. Bez řidiče pro něj v autě nemusí být místo, prostor by se tak mohl zmenšit a vozidla by měla menší spotřebu. Vozidla by navíc mohla jezdit rychleji a lépe manévrovat, což by mělo za následek celkově rychlejší dopravu a prakticky konec jakýchkoli dopravních omezení. Následně by bylo jednodušší dostat se z okolí města do jeho centra a lidé by se mohli přestěhovat z center megalopolí do jejich širokého okolí. 

Bohužel, samořídící auta nemají jen kladné stránky. Celkové zavedení této technologie by připravilo o práci nespočet profesionálních řidičů, ať už kamionů nebo taxíků, a tedy způsobilo náhlou obrovskou nezaměstnanost. Dalším rizikem jsou hackeři – auta zcela ovládaná počítačem znamenají šanci pro ty, kteří IT technologie ovládají. Útoky by se mohly týkat nejen jednotlivých aut, ale i celých systémů, což by z takových vozidel mohlo vytvořit nebezpečné zbraně.

virtualni realita shutterstock 519893854

Virtuální i upravená realita jsou dnes již běžnou součástí našeho života, ale kam se tato technologie posune?

Umělá realita

Stejně jako auta „samochodky“ již existuje i pozměněná realita. Pravděpodobně si pamatujete Pokémon GO, hru na chytré telefony, která nabízí chytání monster na základě reálných geografických údajů, nebo Google brýle, které sice tak populární nebyly, ale staly se také jednou z ukázek této technologie. Pozměněná realita funguje jako „vylepšení“ té běžné, ať už pomocí zvuku nebo obrazu.

Je snadné si představit směr, kterým by se technologie rozšířené reality mohla ubírat, již to totiž do určité míry prožíváme. Už dnes používáme smartphony pro přístup k informacím o věcech, se kterými se náhodně setkáváme. Teď si představte, že byste tato data běžně dostupná na telefonu mohli zobrazovat automaticky na brýlích, nebo již trochu futuristicky na zařízení zabudovaném přímo v oku. Mohli byste si tak například prohlédnout ojeté auto a okamžitě obdržet informace o jeho hodnotě, nebo byste se dozvěděli, kdo vytvořil umělecké dílo, na které se právě díváte, aniž byste museli zvednout prst. A již nikdy byste nezapomněli jméno toho kluka na party, protože by se vám zobrazovala jeho virtuální jmenovka.

A to je jen praktické využití. Představte si deskovou hru, kterou vidíte jen vy a váš spoluhráč. Samozřejmě, stejně jako chytré telefony, přístroje rozšířené reality mohou pro své uživatele představovat značné sociální problémy. Informační přetížení je velmi reálné riziko, pokud trávíte život s obličejem přilepeným k obrazovce. Dalším nebezpečím je zkrátka rozptýlení: chytré telefony to již způsobují, ale představte si, že se budete snažit vést rozhovor s někým, kdo má před obličejem promítané informace. Neustále zapnuté zařízení v oku může také způsobit velkou závislost. Další funkcí ke zvážení je možnost nahrávat vše a vždy, což může způsobit vážné problémy s ochranou osobních údajů. 

Virtuální realita

Představa virtuální reality je klasika, o čemž hovoří i Matrix, což paradoxně znamená, že máme potíže s tím, brát ji vážně. Stejně jako technologie zmíněné výše tato již také existuje, například v podobě „brýlí“ Oculus Rift VR a přístroje VIVE. Je dobře možné, že by se mnohem komplexnější systémy virtuální reality mohly v příštích desetiletích používat místo televize.

V ideální a naprosto futuristické prezentaci by virtuální realita vypadala zkrátka jako realita (znovu připomínáme Matrix) – což zahrnuje skutečné prožívání jak motorické, tak senzorické. Takový prožitek je ještě daleko, ale velký zájem žene výzkum rychle kupředu. Nejzazší formou VR by pak byla ta, kdy mozek není schopen rozlišit, že se v ní nachází. Použití se pohybuje od video her, kdy by uživatelé mohli hrát roli sami, přes filmy, které by nám dovolily podílet se na akci, až po celý kyberprostor, který by mohl lidskému životu poskytnout další rozměry a způsoby žití. Například bychom díky VR mohli ušetřit za cestování. Některé druhy obchodů a kanceláří by již nebyly potřebné a teoreticky bychom během vteřin mohli navštěvovat vzdálené příbuzné. 

VR samozřejmě představuje i značná rizika, v první řadě by naprosto změnila způsob mezilidské interakce a celkově potřebu vůbec vycházet z domu. Lidé by začali porušovat fyzikální zákony, mohli by se „teleportovat“ kamkoli a kdykoli a být imunní vůči fyzické bolesti. Mohli by si také vytvořit virtuální ega, která absolutně neodpovídají jejich reálnému vzhledu, a v tom případě bychom neměli ponětí, s kým mluvíme.

scifi shutterstock 556472887

Vzhledem k obrovským technickým omezením a nákladům spojeným s meziplanetární kolonizací je nepravděpodobné, že příštích několik desetiletí uvidíme velké množství lidí, kteří se přesunou na Měsíc nebo na Mars. I když se o to Elon Mask opravdu snaží.

Cesty do vesmíru a kolonizace

Ze všech zcela nových technologií je kosmická doprava nejvíce ikonická. Zatímco mezihvězdné cestování rychlejší než světlo, jak je vidět na franšízách, jako je Star Trek, zůstává mimořádně vzdálenou vyhlídkou (většina fyziků se domnívá, že by to porušovalo zákony fyziky), lidé už více než 50 let podnikají kroky směřující k cestě uvnitř naší sluneční soustavy. Mise Apollo z 60. a 70. let prokázaly, že takové cestování je skutečně možné – byť obtížné.

Vzhledem k obrovským technickým omezením a nákladům spojeným s meziplanetární kolonizací je nepravděpodobné, že příštích několik desetiletí uvidíme velké množství lidí, kteří se přesunou na Měsíc nebo na Mars. Nejstarší kolonie jsou velmi malé a vědecké povahy, věnují se pečlivému studiu podmínek jejich nehostinného prostředí a vytváření udržitelných systémů. Nicméně další vesmírné kolonie by mohly být více komerční: malý, ale rostoucí průmysl plánuje na asteroidech těžbu vody, drahých kovů a jiných zdrojů. Oba typy kolonií by mohly být hnací silou pro celou řadu technických vylepšení, a mohly by dokonce vyřešit některé nedostatky materiálu, kterým může lidská civilizace v příštích desetiletích čelit na Zemi. 

Cestování do vesmíru pravděpodobně nepovede ke katastrofickému scénáři, který by mohl být způsoben mnoha jinými technologiemi, jež jsme diskutovali – kromě nepravděpodobné možnosti vzniku exotického vesmírného onemocnění, které by na Zemi přistálo s vracejícími se kolonisty. 

Genetické modifikace

Ačkoli fráze genetická modifikace (GMO) stále evokuje futuristické zvýšení tepu, praxe již staletí uměle upravuje genetický materiál živých organismů, ať už v zemědělství či chovu zvířat. Doposud byli ale lidé v uplatnění svých stále sofistikovanějších prostředků genetické modifikace na sobě poněkud zdrženliví. 

Vyhlídky na uplatnění genetické modifikace u lidí jsou báječně široké. Pokud se takový proces stane levným a rozšířeným, mohlo by to vést k odstranění většiny dědičných chorob – od těch triviálních obav, jako je plešatost mužů, až po vážná onemocnění, jako je Huntingtonova choroba. GMO by se také dalo využít ke snížení genetických predispozic k některým chorobám, které postihují lidi a nakonec ukončují jejich životy, jako jsou srdeční onemocnění a rakovina. Ve vzdálenějších scénářích leží také naprostá volitelnost vlastností potomstva, což by vedlo ke krásnější, zdravější a inteligentnější populaci. 

Netřeba dodávat, že zasahování do lidské genetiky je riskantní – mohlo by to mít za následek nepředvídatelné zdravotní problémy nebo poruchy rozvoje osobnosti. Například je možné, že některé vlastnosti, které považujeme za žádoucí, jsou neočekávaně spojeny s jinými, které jsou nežádoucí. Proces, který by byl z počátku jistě drahý, by navíc zvýhodňoval již tak ekonomicky zvýhodněnou část populace.

overpopulation shutterstock 329840576

Po elixíru mládí či nesmrtelnosti lidstvo prahne již od nepaměti, ale co by se stalo, kdyby tohoto cíle lidstvo opravdu dosáhlo?

Konec stárnutí

Zpomalování nebo zastavení procesu přirozeného stárnutí je cíl starý jako lidstvo samo. Legenda o fontáně mládí se datuje tisíce let zpátky. Boj proti tomuto procesu není sám o sobě častým zaměřením moderní medicíny, ale vzhledem k tomu, že se lékařská věda a technologie zlepšují, průměrná délka života se dramaticky zvýšila. Otázka, zda samotné biologické stárnutí může být zastaveno, zůstává sporná, ale malá komunita vědců – například pracovníci SENS Research Foundation – se již snaží najít způsoby, jak toho docílit. Pokud by uspěli a léčba stárnutí se stala široce dostupnou, mělo by to nedozírné účinky. Pravděpodobně by však nepřinesla nic, co by se blížilo nesmrtelnosti – lidé by byli stále zranitelní a mohli by onemocnět. Ačkoli stojí za zmínku, že stárnutí je hlavním rizikovým faktorem v celé řadě onemocnění, z nichž mnohá by se rozšířila méně, kdyby populace nestárla.

Obrovský vliv by mělo nestárnutí hlavně na to, jak lidé plánují svůj život. Kariéra a manželství by mohly trvat po staletí místo desetiletí. Masivní projekty, které se realizují po více generací, by mohly být uskutečněny jejich původními zadavateli a tvůrci. Celý průmysl, který se zaměřuje na staré lidi, by ztratil klientelu.

Přirozeně by se s jakoukoli změnou základních skutečností lidského života mělo zacházet s extrémní opatrností. Jedním zjevným rizikem spojeným s ukončením přirozeného stárnutí je nadměrný nárůst populace. Pokud by porodnost zůstala stejná, bylo by přelidnění mnohem rychlejší. Takový posun by znamenal závažná rozhodnutí v oblasti reprodukce, což je ovšem jeden ze základních lidských instinktů. Stejně jako u předchozí modifikace by tuto technologii jako první využívali boháči, což by vedlo k jejich jasnému zvýhodnění a ještě větší koncentraci ekonomické moci. Tak by mohla vzniknout společnost, ve které by mladí v podstatě neměli šanci.

Umělá inteligence (AI)

Ať se na to díváme, jak chceme, umělá inteligence s sebou přináší jakýsi apokalyptický nádech. Ale super-inteligentní AI nejsou prvním typem, které lidstvo běžně užívá. Ve skutečnosti již dnes pozorujeme, že se aplikace AI objevují téměř všude.

AI blízké budoucnosti budou pravděpodobně mnohem chytřejší než jejich předchůdci, jako jsou digitální asistenti Siri a Alexa s jejich často komickým nedorozuměním v základních instrukcích. Nicméně převaha takových umělých inteligencí by mohla znamenat velké sociální změny. Různé formy automatizace již začaly provádět dříve lidské úkoly, například ty, které se nacházejí v určitých výrobních závodech. Dokonce i AI, které jsou podstatně méně inteligentní než typický člověk, by se mohly potenciálně specializovat na obrovské množství úřednických nebo služebních postů. Pokud by tato změna byla dostatečně masivní a rychlá, mohla by zcela reorganizovat, nebo dokonce rozvrátit koncept zaměstnání. Někteří technici se domnívají, že současná očekávání celoživotní práce pro téměř všechny schopné lidi by byla v ideálním případě nahrazena všeobecně poskytnutým základním příjmem, financovaným ze zisku práce AI. Na druhou stranu jiní argumentují, že historicky technologie nezaměstnanost spíše způsobovala. Otázkou tedy nemusí být, zda se automatizace objeví, ale jak rychle. V osobním využití by nám umělá inteligence mohla například pomáhat organizovat si diáře a vytvářet plány, nebo dokonce odhalovat naše potřeby ještě předtím, než se objeví, a efektivně je tak uspokojovat.

Vyhlídka na rozsáhlou revoluci AI však vzbuzuje zaslouženou obezřetnost. Dokonce i v poměrně růžovém a neapokalyptickém scénáři, který je zde popsán, by přechod od ekonomiky založené primárně na lidské práci na ekonomiku AI musel být pečlivě řízen, aby se zabránilo období masové chudoby způsobené masovou nezaměstnaností a aby se předešlo jedincům, kteří by měli z nových uspořádání prospěch na úkor ostatních (např. malý počet lidí nebo společností, které vlastní většinu práce AI). Další výzvou by byla i ochrana osobních údajů před případnou manipulací.

AI by se průběhem času mohla vyvinout na úroveň lidské inteligence, nebo i dále. Tyto pokroky v technologii mají potenciál navždy změnit průběh lidské historie. Naše ovládání dnešního světa není založeno na síle nebo rychlosti – mnoho zvířat je silnějších a rychlejších než my – ale spíše na naší vyšší inteligenci. Pokud by existovaly bytosti mnohem inteligentnější než my, možnost, že by ony nebo ti, kdo je ovládají, mohli do značné míry určovat budoucnost našeho světa, je bohužel také zcela reálná.

foto: Shutterstock, zdroj: Futurism