Už víme, co dělají sociální sítě s naším mentálním zdravím, říká NotSoFunnyAny

Za Anežkou Chudlíkovou se na ulici lidé otáčí snad všude, kam se hne. Nejen proto, že její výrazný třpytivý make-up, růžové vlasy a křiklavé oblečení jdou jen těžko přehlédnout, ale také díky její obrovské popularitě na sociálních sítích. Anežka alias NotSoFunnyAny na YouTube natáčí čtyři roky a se svými 217 tisíci odběrateli se dostala i do našeho žebříčku Top 100 nejsledovanějších československých influencerů.

NotSoFunnyAny se stejně jako třeba Andy Coconut rozhodla podpořit akci #denoffline, kterou i letos pořádá magazín Flowee. Vyfotit se dorazila k nám do redakce a během pár minut jsme si stihly i potykat. Je totiž tak usměvavá a přátelská, že udržet si od ní odstup je skoro nemožné. I v souvislosti s focením jsem se Anežky zeptala, jestli ji sláva pořád ještě baví, zda ji fanoušci už někdy neštvou a co bude dělat, až jednou spadne internet.

V jednom z rozhovorů jsem četla, že by ses ráda přestěhovala do Ameriky. Nebojíš se, že bys tam musela začít tak nějak od začátku, že by tě tam nikdo moc neznal?

Možná i proto tam chci tak moc jít. Cítím se tam hrozně volná a kolikrát tam zapomenu na to, co dělám v Česku za práci. Ale na druhou stranu mi tam ta práce chyběla. Když jsem se vrátila a přišly za mnou první fanynky z letiště, tak to bylo boží.

Často dítě v jednom roce ovládá mobil jenom proto, že se ho ty rodiče chtějí na chvíli zbavit. Myslím si, že je to chyba, je to nevzdělaností těch rodičů.

Takže je to pravda, musela bych začít úplně od nuly. Já se na to tak nějak připravuju už teď, protože to myslíme vážně už několik let. Takže teď i svůj Instagram dělám tak, aby se na něj mohl koukat jak člověk ze zahraničí, tak Čech. Dělám hodně takový ty makeupový tutoriály, kde se nemluví, čemuž rozumí vlastně každej. Popisky se snažím dělat oboujazyčně. YouTube kanály mám dva, česky a anglicky.

Takže sociální sítě budou i nadále hrát roli ve tvém byznysu.

Jo. Budou v tom určitě hrát roli, protože my to tak nějak máme všechno propojený. Díky nim jsem mohla vytvořit svoji značku, stojí na sociálních sítích. Ale já mám výhodu v tom, že je to moje práce, takže se od toho umím odpoutat. Mně spíš přijde, že ty lidi, co to sledujou jako hobby, jsou na tom závislejší než třeba my tvůrci. Nevím, jak to tedy mají ostatní. Občas jsem slyšela, že to neumí vypnout, ale já jsem ráda, když můžu nechat mobil doma a jdu si zaběhat se psem.

Tím, že přítel dělá hudbu, tak na těch sociálních sítích být musí. Já jsem ale začala dělat právě tu kosmetiku, protože chci být připravená na všechno. Že to najednou klekne, nebude internet a já budu mít alespoň vybudovanou jakousi značku, která bude fungovat i bez připojení k internetu.

Dnes už je navíc svět tak globalizovaný, že i když se fyzicky přemístíš, tak zřejmě neztratíš ani své české fanoušky...

Určitě. Ono se to dá dělat perfektně i na dálku. Když jsem ale byla v New Yorku, přestali mi na Instagramu najednou vyskakovat čeští tvůrci, jen samí Američané. Přišlo mi, že jsem se začala té domácí scéně vzdalovat. Vůbec jsem nevěděla, co se tady děje. Ale dá se to dělat na dálku, s tím počítám. Určitě se chci věnovat i českým fanouškům, a to stoprocentně.

Ty jsi byla vždycky extrovert? Někteří influenceři začali natáčet videa, protože neměli žádné kamarády. Něco podobného mi v rozhovoru říkala třeba Bethany Mota.

Vím, že dost z influencerů jsou introverti. Ale u těch mi přijde, že mají psychické problémy z toho, co dělají. Tohle povolání není pro každého a kolikrát to těm introvertům víc ubližuje, než prospívá. Jsou v křeči, že je někdo sleduje.

Se současným přítelem, hudebníkem Márou, který si říká Real Amco

Jasně, já se taky kolikrát cítím „sledovaná“. Ale já jsem si řekla, že nejlepší je být přirozená. Bývala jsem outsider, kamarády jsem nějaký měla, ale nebylo to vždycky ideální. Možná jsem i byla trochu jiná. V jedenácti jsem byla vegetariánka. Pak jsem začala nosit něco, co se nosilo teprve v zahraničí, a lidi na mě koukali jak na magora. Takže já jsem byla zvyklá na to, že jsem výstřední, ale vždycky jsem byla hodně společenská.

Nedávno jsem se bavila s influencerkou, kterou prý už ničí to, že ji fanoušci všude sledují. Prý si ji třeba natáčí, když jí. Dokonce už se potýká přímo s fóbií z lidí.

Je docela smutný, když to někoho takhle ničí. V tom případě je asi lepší s tím seknout. Tyhle lidi podle mě někdy drží to, že se sociálních sítí a té tvorby nechtějí zbavit, že je to stabilní příjem a sláva. Ale ono je nejdůležitější, aby ten člověk sám o sobě byl šťastný v tom, co dělá, a když není šťastný, tak ať to nedělá. To za to prostě nestojí.

Když to člověk nedělá s nadšením, tak to ti fanoušci musí poznat, že?

Přesně tak. Lidé tu pózu na internetu vycítí, nejsou přece hloupí. Já jsem si sama říkala, že kdyby mě to přestalo bavit, tak s tím přestanu. Mám taky vlny, kdy nemám energii točit videa. Není to kvůli fanouškům, ale kvůli tomu, že se na to necítím. Mám třeba moc práce s produkty. Teď jsem nevydala zase měsíc video, nejsem zrovna, jak se říká, v „hypu“. Já ale chci být šťastná i bez toho. Chci si uvědomovat normální, reálnej život.

Snažíš se tedy nějak udržovat rovnováhu mezi životem online a offline?

Ano. Je moc důležitý najít ten balanc. Ten jsme tenhle rok s přítelem Márou myslím našli. Začalo to všechno tím, že měl problémy se zády. A bylo to spojený i se sociálníma sítěma. Oba jsme z toho měli trochu depky. Já jsem taky v práci na počítači, domlouvám faktury, potom musím přidat nějaký post, abych nebyla na sítích mrtvá. Takže něco postnu. Než to napíšu, tak jsou další dvě hodiny pryč a nakonec jsem si jako relax dávala televizi. Takže obrazovka, obrazovka a ze dvou obrazovek na další obrazovku.

A jak měl přítel ta záda, tak jsme na tom začali makat. Začal cvičit a přečetl si knihu Life Scale, kterou doporučuju každýmu. Je to boží knížka také o závislosti na sociálních sítích. Když přišly cigarety, tak byly reklamy všude a nikdo nevěděl, že to může začít škodit. Až potom se to dalo pryč z reklam, přišlo se na to, že je to škodlivý. Mně přijde, že teď jsme se sociálníma sítěma v tom bodu, kdy si uvědomujeme, co to dělá s mentálním zdravím. A že je důležitý najít ten fokus. Takže my jsme se teď zbavili televize, to je pro mě velkej krok. Teď si uvědomuju, jak mám večer čas sama na sebe. Že už nepřijdu z práce a neříkám si: „Co budu dělat? Budu koukat na film?“ Jako můžu, máme Netflix na počítači, ale nechci. Když už tam ta bedna není, tak jdu na procházku se psem nebo si začnu něco malovat a mám ten čas sama pro sebe.

Zakazuješ si telefon na večer?

Ne, že si ho zakazuju, ale když už něco postnu, tak mám za ten den splněno. Dřív jsem dělala to, že jsem hned kontrolovala, kolik to má liků a tak. Teď to postnu, zavřu mobil a jdu ven. Takhle to mám nastavený. Ne že bych si to nějak zakazovala, ale chceme žít lepší život a dali jsme si to za cíl. Abychom byli zdraví, abychom z toho taky nezblbli a nezmagořili.

A dali jste si třeba někdy den offline, vydrželi jste celý den?

Stoprocentně jo. My s tím nějak nemáme problém. Ale překvapilo mě, že některý lidi říkali, že vědí, že to nedaj, ale že se stejně chtějí zapojit. To si neumím představit. Já s tím nemám problém. Naopak se mi stává, že někam jdu a měla bych z toho dávat stories, ale zapomenu. Já jsem blíženec, kolikrát se zaberu do nějaký věci... a prostě zapomenu.

A kdo si myslíš, že jsou ty lidi, co pořád koukají na ty svoje oblíbený influencery a tráví tím spoustu času?

Myslím si, že to jsou hlavně děti. Ta mladší generace. Já si ještě pamatuju, že jsem měla první stolní počítač, bylo mi nějakých deset let a dělala jsem tam v Malování, protože internet ještě tak nějak nebyl nebo jsme ho neměli. Pamatuju si pevnou linku, zažila jsem tu dobu, kdy internet nebyl. Teď ty generace vyrůstají s tím, že už to je, a já sama vlastně nevím, jak bych fungovala, kdybych se narodila v tom, že mobily jsou normální. Mít to v ruce od jednoho roku...

Myslíš, že může být vina v rodičích, kteří děti nevedou k tomu, aby si hrály bez technologií?

Já vidím, že často dítě v jednom roce ovládá mobil jenom proto, že se ho ty rodiče chtějí na chvíli zbavit. Myslím si, že je to chyba, je to nevzdělaností těch rodičů, že nevědí, jak fungují sociální sítě. Je to vlastně hrozně hloupý přístup dát tomu dítěti mobil, aby neotravovalo. Oni podle mě ani nevědí, co tam je za nebezpečí. Takže jde přesně o to, že ty rodiče nemají ten balanc, nejsou srovnaný ve svým životě, tak pak to samozřejmě přenášej na svoje děti. Moje máma říká, že debilové vychovávají debily...

Anežka Chudlíková

Česká youtuberka, která natáčí videa pod přezdívkou NotSoFunnyAny. Natáčet začala v roce 2015, v roce 2019 už její sledovanost překročila 200 tisíc odběratelů. Vytvořila si i anglicky mluvený kanál, kde se věnuje kosmetice, vlogům a DIY. V roce 2015 získala v Czech Blog Awards titul Objev roku. S přítelem založila firmu Art Motion Media. Má vlastní kosmetickou značku ANY COSMETICS, která je veganská a není testovaná na zvířatech.

Je potřeba mít nejdřív srovnanou svojí psychiku a až pak můžu mít děti a předat jim něco dobrýho do života. Děti jsou do nějakých deseti let fakt nevinný tvorečci, který se nějakým způsobem daj tvarovat. A je to vždycky na těch rodičích, kteří na nich bohužel často zanechávaj špatný stopy. Myslím si tedy, že je to chyba rodičů, ale na druhou stranu je chápu. Ti rodiče vyrůstali v jiný době a ty děti zase v úplně jiný době. Já mám štěstí, že jsem furt taková ta generace napůl.

Nechtěla bys někdy využít svého vlivu na sociálních sítích a dělat třeba osvětu k nějakým tématům, o kterých se veřejně nemluví?

Mě hrozně baví motivovat lidi spíš pozitivně. Mám to od mámy, ona dělá seberozvoj. Ona mě hrozně moc věcí naučila, snažila se vždycky vidět to dobrý. Takže nemám ráda takový to rejpání se ve věcech, ale určitě by mě bavilo motivovat lidi pozitivním způsobem. Třeba ukazovat, že i my na sítích jsme všichni normální lidi. Že ten Instagram občas ukazuje nereálný věci a že je důležitý bejt sám sebou za každý situace. Snažit se mít sám sebe rád.