fbpx

Zveřejněno: 22. 7. 2017

Každému z nás se uleví, když si přizná, že jednou z tohoto světa odejde. A možná začne řešit i jiné, důležitější věci a přehodnocovat svůj dosavadní život. Pokud si smrtelnost neuvědomíme a získáme pocit, že tu budeme věčně, přestaneme si vážit věcí, které máme k dispozici, včetně rodiny nebo přátel. Jak si tedy uvědomit a přiznat, že tu jednou už nebudeme?

Přiznání si, že ani "já nejsem nesmrtelný", může být pro život člověka užitečným katalyzátorem. Ten způsobí něco, co může překonat a změnit dosavadní hodnoty. Takové přiznání vás donutí prožít věci, které jste dosud odkládali, nebo potkat lidi, které jste dávno neviděli.

Když poznáte, že je život konečný, může se stát, že ho konečně začnete žít správně, tedy tak, jak sami chcete. Na druhou stranu se může stát, že smrtelnost necháte negativně působit na vaši psychiku. Necháte si ji mrzačit strachem, že tu jednou nebudete. Pokud patříte k lidem, kteří nechtějí marnit čas a chtějí si užít život podle svého, možná vám pomůže těchto 5 rad, jak si svoji pomíjivost přiznat a smířit se s ní.

Sepište si... no, papír

Zní to trochu morbidně, ale přemýšlet nad tím, co po sobě zanecháte, není vůbec od věci. A od věci není si to také sepsat. Z vašeho seznamu může pak vzniknout právní dokument, který zanecháte příbuzným, aby věděli, co dělat s vašimi věcmi, když tu nebudete.

Zanechte tedy po sobě jakýsi "papír", díky kterému budou přátelé a vaše rodina vědět, jaká rozhodnutí mají učinit ve vašem zastoupení. Navíc to pomůže i vám. Smíříte se s tím, že "ten den" jednou příjde a zmírníte tím vlastní úzkost. 

shutterstock 77046388

S kým a jak strávit poslední dny života? Už teď můžete mít jasno.

Emoční a duchovní příprava

Takový dokument je kromě sebeočisty prospěšný spíš pro ostatní. Ale co vaše duchovní a emoční stránka? Každý z nás samozřejmě přemýšlí o tom, že jednou zemře. Důležité ale je, jaké pocity z toho máme. Pokud jsme se smrtí duševně srovnáni, tím lépe pro nás i ve vlastním životě.  

Nebojte se tedy toho, že jednou umřete, ale zároveň touto myšlenkou neopovrhujte. Pozorujte se a pak si potvrďte, jak na vlastní smrt nahlížíte. Vědomá kontemplativní reflexe vás může uklidnit. Pomůže vám opět učinit více rozhodných kroků ve vašem životě.

Nebojte se o smrti diskutovat

O smrti většina lidí nerada mluví. Je to příliš negativní téma. Lidé raději řeší politiku (rovněž velice "pozitivní"), než aby řešili otázky vlastního života a smrti, díky nimž by si srovnali myšlenky a začali si vážit toho, že tu jsou.

Pokud odmítneme o něčem diskutovat, ještě to neznamená, že ta věc zmizí. Například organizace Death Over Dinner zprostředkovává sezení, při nichž spolu lidé mluví o tom, že umírají. A to vše se děje u jídla. Můžete tedy uspořádat vlastní sezení u večeře. Pokud jste na takovou věc připraveni, můžete se známými, přáteli nebo s rodinou podobnou večeři uspořádat a otázky života a smrti prodiskutovat.

Co je dobrá smrt?

Nevíme, kdy a proč vlastně umřeme, protože do budoucnosti nevidíme. Pokud nejsme sebevrazi, tak si asi ani nezvolíme, jak naše smrt bude vypadat. V posledních dnech svého života ale můžeme podniknout kroky, které kvalitu naší smrti ovlivní. Pokud máte ještě mnoho času, nebojte se popřemýšlet o tom, co byste těsně před smrtí vlastně chtěli a jak by se to dalo zařídit.

Ve velkém stylu? Ale kdepak

Jaká je vaše vysněná smrt? S kým chcete ve vašich posledních dnech být, v jakém prostředí, co bystě chtěli jít - to všechno vám pomůže uvědomit si, co vlastně máte v životě rádi. Jedině tehdy vlastně budete na konci svého života šťastní.

Nepotřebujete žádné opulentní penziony s drahými rauty, většinou lidé na sklonku života potřebují hlavně společnost, které se jim nedostává. Když si tohle uvědomíte, začnete tuto společnost vyhledávat už teď. Podělte se o tom s ostatními. Protože na rčení "žít, jako byste žili poslední den" něco je. A nemusí to být žádná pařba ve velkém stylu.

foto: Shutterstock, zdroj: Psychology Today

Tipy redakce

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Flákač, budižkničemu, alkoholik, čórka. To jsou typické konotace, které si mnoho z...

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...