fbpx

Pandemie nám vzala i náhodné rozhovory s cizími inspirativními lidmi 1 fotografie
zdroj: Shutterstock

Sociální distancování v době koronaviru ovlivňuje celkový rozvoj člověka. Nejde jen o to, že omezujeme kontakty s blízkými, zároveň potkáváme méně "cizích lidí". Tedy někoho, s kým zapředeme rozhovor ve vlaku, na večírku či v kině. Takoví lidé rozšiřují naše obzory, inspirují nás a mohou pomoci například i k postupu v kariéře

Zveřejněno: 12. 3. 2022

Koronavirus změnil způsob, jímž se lidí vídají a komunikují. I když je dostupné očkování, i když se možnosti léčby posunuly, SARS-CoV-2 v nových a nových mutacích pořád ve společnosti koluje a to nás nutí k setrvalému dodržování nejnutnějších opatření. Jedním z nich je i omezování kontaktů, což přirozeně vede k tomu, že se vídáme především s těmi nejbližšími a snad ještě s kolegy v práci, pokud tedy nejsme na home office, což už se zase začíná doporučovat.

Než mezi nás ale koronavirus dorazil, potkávali jsme denně možná desítky různých lidí, s nimiž jsme měli možnost zapříst rozhovor. Po cestě do práce, na zastávce autobusu, ve frontě v obchodě, na večírku, v divadle, v kině nebo třeba ve fitcentru. To už se teď moc neděje nejen kvůli doporučenému distancování, ale i kvůli tomu, že cizím lidem zkrátka přes roušku nevidíte do tváře a jen těžko odhadnete, co si myslí.

V čem je problém

Povídání s cizími lidmi je přitom pro nás důležitější, než nám možná dochází. Věděl to už Mark Granovetter, americký sociolog a profesor na Stanfordově univerzitě, který svou teorii popsal v článku nazvaném The Strenght of Weak Ties, který byl publikován už roku 1973 v časopise American Journal of Sociology.

Zatímco silné vazby jsou zásadní pro naše životy v celkovém měřítku, slabé vazby jsou nepostradatelné pro naši kariéru a holistický rozvoj.

Granovetter píše o takzvaných slabých vazbách, což jsou vzdálené kontakty, které právě pandemie odstranila z našich životů. V tomto směru dnes neexistuje v podstatě žádná socializace a člověk na tom tratí. Protože ony "slabé vazby" potřebujeme mimo jiné pro profesní růst.

Slabé a silné vazby

Granovetterova teorie vychází z rozdílu mezi silnými a slabými vazbami. Zatímco silné vazby (rodina, přátelé, kolegové) jsou zásadní pro naše životy v celkovém měřítku, slabé vazby (známí, lidé, s nimiž náhodně navážeme rozhovor, přátelé přátel apod.) jsou nepostradatelné pro naši kariéru a holistický rozvoj.

Tato spojení nám poskytují obrovské příležitosti, jsou cestou k novým nápadům, projektům či zaměstnáním. To všechno proto, že nám tyto vazby rozšiřují obzory, ukazují jiný pohled na svět i na vlastní život, a to díky tomu, že jsme si tyhle vazby a to, co z nich vzejde, sami nevybrali. Z toho důvodu nemohou funkci slabých vazeb zastat ani sociální sítě.

Sociální sítě? Jsou k ničemu

Na první pohled by sociální sítě mezeru po slabých vazbách zaplnit mohly. Stephanie Morganová, profesorka z britské Kent Business School, ale tvrdí opak. „Většina lidí se v online světě drží těch, které znají, nebo s jejichž názorem a pohledem na svět a život souhlasí,“ vysvětluje pro The Guardian.

Jinými slovy, na sociálních sítích nedostáváme tu nejcennější výhodu slabých vazeb, která spočívá v tom, že ke kontaktu dochází náhodně, což může vést k jistému stresu a duševnímu otřesu (v pozitivním slova smyslu), které přinášejí možnost neviditelné výzvy nebo příležitost vidět svět jiným způsobem.

„Sociální média vás uzavírají do filtrační bubliny – vidíte pouze to, s čím souhlasíte. Takže i když se třeba na Twitteru slabé vazby vytvářejí, jsou to slabé vazby, které jste si vytvořili sami, a ty vám do života rozhodně nepřinášejí stejné výhody,“ přitakává britský psycholog Alan Redman s tím, že kontakt s reálnými cizími lidmi zvyšuje pocit životního štěstí a rozmanitost okruhu těch, které vídáme. A to i podle něj dává větší přístup k různým nápadům a významně prospívá flexibilitě našeho myšlení.

Útěk z vlastního vězení

Jak z toho všeho ven, než pandemie skončí? Zdá se to beznadějné, Morganová ale cestu vidí. „Nechoďte jen na místa, která znáte, a nemluvte jen s lidmi, kteří mají stejné nápady a zkušenosti jako vy.“

I v době distancování se můžeme (pokud tedy zrovna nemáme roušku) usmát na kolemjdoucího a prohodit s ním pár slov, nemusíme spěchat v obchodě nebo se prostě jen dívat kolem sebe i do očí těch, které míjíme. Z obyčejného očního kontaktu, v němž nebrání ani ústenky, často vzejde víc inspirace, než by nás napadlo.

Související…

Přejdeme od pandemie k endemii? Je tu šance, že se pomalu vrátíme do normálu
Klára Kutilová

foto: Shutterstock, zdroj: The Guardian

Tipy redakce

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Flákač, budižkničemu, alkoholik, čórka. To jsou typické konotace, které si mnoho z...

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...